Popularita běžeckých klubů roste

Tereza Švehlová začala běhat v jednom z pražských klubů na konci loňského února. Její hlavní motivací bylo vystoupit ze své komfortní zóny. „Chtěla jsem se donutit běhat i náročnější trasy, především kopce, a to jde ve skupině vždy lépe.“ Běhala sice celý život, ale největší posun zaznamenala právě za poslední rok.

Že je o běžecké skupiny stále větší zájem, potvrzuje třeba Jan Krásný z klubu No miles no smiles. Jeho klub začal v Brně v roce 2020 jako parta kamarádů. Původně jich bylo osm a dnes se jich průměrně schází čtyřicet až šedesát. „Cílem založení nebyl náročný trénink, ale spíš vytvoření komunity, kde se lidé hýbou a navzájem motivují. Sociální aspekt je pro nás důležitější než ten sportovní. Nechtěli jsme oslovit jen výkonnostní běžce, ale i obyčejné lidi, kteří si chtějí jen užít pohyb,“ popisuje.

Právě vzájemná motivace je jedním z přínosů běžeckých klubů. „Skupinové běhy pomáhají lidem udržet pravidelnost v tréninku. Běh ve skupině je často zábavnější a podporuje sociální vazby, které nás často přimějí nevynechat další trénink,“ uvádí fyzioterapeutka Jana Lovecká.

Běžci také oceňují odborné vedení, které je podle Lovecké důležité. „Jelikož jsou skupinové lekce vedené odborným dohledem, je zde větší předpoklad k zajištění správné techniky běhu, ale i k správně vedené lekci.“ To potvrzuje i Jan Feher z oddělení atletiky na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. „Lidé se často připojují ke klubům, které vedou zkušení trenéři, protože jim mohou nabídnout vedení a rady, jak se zlepšit.“

Každý klub má vlastní systém

Michal „Yaksha“ Novotný založil klub Love Them Running Club před šesti lety v Bratislavě, dnes se už rozšířil do více než 35 měst po celém světě. V Praze ho má na starosti bývalý závodník v běhu Maxmilian Krčmář. V roce 2023 začínal se srazem jednou týdně, nyní už pro velký zájem pořádá tři. „Úterní běh je otevřený všem a má trasu dlouhou pět kilometrů vedenou centrem města. Čtvrteční tréninky jsou zaměřené na techniku, běžeckou abecedu, výběhy do kopců, dráhové tréninky a i jiné atletické běžecké formy tréninků,“ vysvětluje.

Každý běžecký klub má svůj vlastní systém tréninků. „Vybíhá se v osm večer a po prvním kilometru na zahřátí následuje krátká rozcvička. Samotný pětikilometrový běh vede centrem Prahy, přes náplavku, kolem Národního divadla,“ popisuje Krčmář.

Jeden z klubů v Českých Budějovicích založil trenér David Vaš. S běžci se setkává na stadionu a jde spíše o systematický běžecký trénink než o klasický skupinový běh. „Začínali jsme s dvaceti běžci, dnes jich trénuje už sto,“ říká.

Zatímco některé kluby běhají celoročně bez ohledu na počasí, jiné si v zimních měsících dávají pauzu. „Běh jsme přes zimu pozastavili, ale od března opět začínáme,“ říká trenérka Adriana Nepustilová, pod jejíž záštitou klub funguje v Ostravě. Naopak v Brně běhají celý rok. Déšť ani zima nejsou překážkou, jedinou výjimkou jsou bouřky v létě, kdy se tréninky ruší. „Loni jsme z celkem 140 až 150 běhů zrušili jen jeden nebo dva,“ dodává Krásný.

Rizika

Skupinové běhy mají řadu výhod, ale nesou s sebou i určitá rizika. Hlavním z nich je nedostatek individuálního přístupu trenéra. S tím i souvisí nevhodné a nepřizpůsobivé tempo. „Pokud na tom jedinec se svou fyzickou kondicí není příliš dobře, může jít přes své hranice, aby se udržel se zbytkem skupiny, a to může mít za následek zvýšená rizika zranění,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lovecká.

Stejný názor zastává i Feher. „Běžecké kluby často fungují u atletických oddílů nebo trenérů a poskytují služby i rekreačním běžcům. Výhodou je kvalifikované vedení. Když se skupiny organizují samy, hrozí, že trénink nebude správně nastaven,“ vysvětluje.