Evropa si v říjnu každoročně připomíná důležitost dárcovství orgánů. V Česku je nejčastěji transplantovaným orgánem ledvina a tuzemské zdravotnictví patří v této oblasti mezi evropskou špičku. Odborníci dlouhodobě usilují o zvýšení podílu transplantací ledvin od žijících dárců, které pacientům přinášejí lepší výsledky ve srovnání s ledvinami od zemřelých dárců. Překážkou často bývají pacienti, kteří se zdráhají hovořit o své situaci s blízkými nebo s lékaři. Překonání této bariéry může znamenat zásadní zlom v jejich cestě ke kvalitnějšímu životu bez dialýzy.
V letošním roce se uskutečnilo do konce září 424 transplantací ledvin, vloni to bylo za celý rok 524. „Vždycky to úspěšné není, protože každá operace přináší svá rizika. Dá se říci, že v posledních letech ta úspěšnost je ale enormní a prvního roku se dožívá přes 99 procent všech transplantovaných ledvin. A to musíme brát v potaz i pacienty, kteří jsou transplantovaní opakovaně nebo jdou k transplantaci s nějakou zátěží ve smyslu dalších onemocnění,“ popsala vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochová Bloudíčková.
Dárci orgánů se rozdělují na žijící a zemřelé. Po transplantaci od zemřelého dárce vydrží ledvina podle odbornice v průměru deset až třináct let. Od žijícího dárce je to pak dvojnásobně až trojnásobně více. „Ale je to individuální. U pacientů, kteří získali ledvinu od zemřelého dárce, může být životnost dvacet let i více,“ dodala lékařka.
Transplantace od žijícího dárce, proti zemřelému dárci, má několik výhod. Právě ledviny od žijících dárců jsou mnohem kvalitnější. „Víme velice dobře i z dlouholetých pozorování, že kvalita orgánu hraje ústřední roli v tom přežívání transplantovaných ledvin. Dále je velká výhoda, že transplantace se dá naplánovat tak, aniž by byl pacient dialyzován. To znamená, že odpadají všechna rizika a komplikace spojená s dlouhodobou dialýzou,“ vysvětlila Rajnochová Bloudíčková s tím, že je taky v případě tohoto typu transplantace rychlejší rekonvalescence.
Nejčastějšími žijícími dárci pak bývají podle lékařů rodiče, sourozenci a životní partneři. Žijícím dárcem orgánů se může stát ale i osoba, která není v příbuzenském vztahu k příjemci. Pro dárcovství však platí přísná etická pravidla. „Pokud je orgán darován osobě blízké, dárce vyjádří předepsaným způsobem svůj svobodný a informovaný souhlas. V případě darování orgánu jiné osobě než blízké musí vždy zasednout a schválit to odborná etická komise,“ uvádí Koordinační středisko transplantací.
Průběh transplantace
Lékařka rovněž vysvětlila, jak probíhá samotná transplantace. „Ideální stav je, když lékaři mají pacienta v nějaké nefrologické péči a vidí, že mu postupně klesá funkce ledvin – a připravují jak pacienta a příjemce současně. „A víme, že do určité fáze máme prostor udělat potřebná vyšetření a pak transplantaci optimálně naplánujeme tak, že pacient není dialyzován,“ doplnila.
Pacient poté přichází do nemocnice několik dní dopředu před samotným zákrokem a dostává účinnou imunosupresivní léčbu, která je podle lékařky nezbytná k tomu, aby nedošlo k odhojení orgánu. „A potom většinou ten proces je nekomplikovaný a během dvou týdnů odchází nejpozději do domácího ošetřování a dárce odchází druhý den po odstranění ledviny,“ upřesnila.
Předpokladem je tedy podle odborníků zdravý dárce, pro kterého nepředstavuje darování ledviny riziko. „Spousta lidí žije s jednou ledvinou, aniž by o tom věděla. A často se na to přijde náhodně, třeba kvůli operaci. Dárcům se žije velmi dobře bez funkčního omezení, ale musím vypíchnout i to, že všichni podstupují velmi podrobná vyšetření tak, abychom neohrozili jejich zdraví i v dlouhodobém horizontu,“ osvětlila Rajnochová Bloudíčková.
Zemřelým dárcem, pokud za života nevyjádřil nesouhlas, se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku. Stává se jím například člověk, který umře během dopravní nehody. Rovněž je podroben důkladným vyšetřením. O vhodnosti použití odebraného orgánu rozhoduje následně specialista transplantačního centra. Podle lékařky záleží na centru, stavu pacienta i na typu dárce.
Zdravý životní styl i pravidelné prohlídky
Pacient dnes podstupuje nutnou transplantaci ledviny podle odborníků z řady důvodů. „V dnešní době jednoznačně dominují civilizační onemocnění. To znamená diabetici, pacienti s vysokým krevním tlakem nebo srdečně cévními onemocněními. A pak to jsou specifická onemocnění ledvin a dědičná onemocnění ledvin,“ uvedla Rajnochová Bloudíčková.
Je podle ní tak velmi těžké početně odhadnout, jací pacienti transplantaci potřebují, zda je na vině chronické onemocnění nebo třeba dědičnost. „Stále padesát procent pacientů se zachytí takzvaně z ulice, kdy vlastně o tom svém chronickém onemocnění neví a dostaví se k lékaři v závažném stavu a zjistí se, že je potřeba ihned zahájit dialýzu,“ dodala odbornice.
Valná část pacientů má podle ní nějaké chronické onemocnění a záleží na tom, jestli spolupracují, dobře užívají léky a chodí na preventivní prohlídky. „A zbylí pacienti bohužel mají nějakou dispozici nebo nemají to štěstí a opravdu onemocní nějakým onemocněním, které je specifické pro ledviny. Takže si myslím, že ten základ je pořád dobrý životní styl, pitný režim a pak chodit na pravidelné preventivní prohlídky, ač těm lidem nic není, tam je to důležité k častému odhalení poškození ledvin,“ apelovala lékařka.
Transplantaci ledvin realizuje v České republice celkem sedm transplantačních center. V Praze je to Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) a Fakultní nemocnice Motol. V Brně je provádí Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH), pak je to Urologická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Plzeň a Fakultní nemocnice v Olomouci a Fakultní nemocnice Ostrava.
Další orgány
Lékaři v tuzemsku provádějí transplantace i dalších orgánů. „Nejvíce se dále provádí transplantace jater, které už dosahují několik stovek. A pak velký progres jsou transplantace plic. Myslím, že v loňském roce už jich bylo 72, což je světový úspěch. A pak jsou to transplantace srdce,“ uvedla Rajnochová Bloudíčková.
Česko je podle ní ohledně čekací listiny na orgány na tom taky velmi dobře. „Například na ledvinu, ač je to nejčastěji, tak se čeká poměrně dlouho v jiných zemích, ale v České republice je to necelý rok a u těch ostatních orgánů, to závisí i na typu příjemce, je to v řádech měsíců,“ doplnila lékařka. Pacient, který potřebuje daný zákrok, je zařazený v Národním registru osob čekajících na transplantaci.
