Česká televize si připomíná sedmdesát let v éteru

„Existovalo jedno studio, kde byly dvě kamery, jeden stůl, a u toho se všechno odehrávalo. Technika v té době byla strašně nespolehlivá, tehdy nebylo ani žádné záznamové zařízení,“ popsal počátky vysílání při příležitosti oslav 60. výročí před deseti lety tehdejší ředitel techniky ČT Rudolf Pop. Dodal, že průkopníci nového média museli být především nadšenci a taky dobří improvizátoři.

První pokus o šíření audiovizuálního signálu proběhl ale už v roce 1948 v rámci výstavy rozhlasu MEVRO v Praze. Jako první vysílač sloužil ten na Petřínské rozhledně. 

Televizor měl ale ze začátku doma málokdo. „V úplných počátcích měli televizor jen lidé v Praze a okolí, na celé území Československa se dostal až počátkem 60. let. Zpočátku to fungovalo tak, že se na televizi lidé chodili dívat do domu kultury, knihoven, závodních klubů nebo k sousedům,“ popsal tehdejší situaci Petr Bednařík z katedry žurnalistiky FSV UK.

Opravdu pravidelné vysílání začalo až 25. února 1954. Neprobíhalo ale každý den, jen třikrát týdně. Zpočátku televize spadala pod Československý rozhlas, vysílaly se hlavně živé hry, sportovní přenosy, ale i dokumenty a filmy. Od rozhlasu se ČST odtrhla v roce 1959.

Už od roku 1956 se mohli diváci dozvědět o nejnovějším dění, začaly se totiž vysílat Televizní aktuality a zajímavosti. O tři roky později přibyl publicistický pořad Zvědavá kamera.

V šedesátých letech se začal stavět komplex na Kavčích horách v místě původní zahrádkářské kolonie, kde dodnes ČT sídlí. Podle autora knihy Televize? Televize! Milana Krumla se v této době televize dostala na úroveň srovnatelnou se západními zeměmi. „Když vznikla, tak to bylo nejlínější médium, po vás nic nechtělo. Chtělo, abyste zapnula knoflík a dívala se. To si myslím, že takzvaná lineární televize má pořád. A o to víc je to výzva pro tvůrce, aby obsah, který nabízejí divákům, byl co nejatraktivnější,“ srovnal Kruml.

Za nejvýraznější změnu, kterou televizní vysílání prošlo, považuje obrovskou nabídku pestrosti televizních žánrů, které se vyvíjely od konce 40. let. Dále je to technologický vývoj, jde například o přenosy z vesmíru. „A samozřejmě se změnil způsob a technologie výroby,“ dodal Kruml.  

V roce 1968 sehrála důležitou roli publicistika, posilovalo i zpravodajství. Na podzim tohohoto roku ale ÚV KSČ zastavil vysílání politicko-publicistických pořadů, což byl jen začátek dalšího oklešťování a personálních změn.

Během normalizace televize stagnovala. V roce 1970 spustila druhý program, v sedmdesátých letech pak oba kanály přešly na barevné vysílání.

Během prvních dní sametové revoluce si televize držela odstup od dění v ulicích. Řada televizních zaměstnanců tento přístup ale odmítala, a nakonec se jim podařilo dosáhnout svobodného vysílání. Č(S)T se následně zbavila řady zkompromitovaných lidí, přejmenovala některé pořady spojené s obdobím normalizace a postupně se transformovala do dnešní podoby.

Interaktivní expozice v Galerii ČT

Během uplynulého víkendu otevřely své dveře veřejnosti studia ČT na pražských Kavčích horách, v Ostravě a v Brně. Návštěvníci si mohli prohlédnout kulisy ze známých pořadů, filmů a seriálů, nahlédnout do zákulisí zpravodajství a setkat se s osobnostmi z obrazovky.

Od 3. května se mohou lidé přijít podívat na interaktivní výstavu, která připomene oblíbené pořady posledních dekád. Interaktivní expozice Telka slaví 70 v Galerii ČT nabídne třeba interaktivní kvíz o pořadu Toulavá kamera nebo recepty z Peče celá země. Nebudou ale chybět ani oblíbené pohádky z dílny České televize.