Na jeviště se vrací tragikomedie o Alzheimerově chorobě. Hra Otec divákům přiblíží pocity, s jakými svět vnímá člověk s touto diagnózou. Hlavnímu hrdinovi Andrému je osmdesát, touží po klidném životě, ale najednou už nic nedává smysl. Obnovenou premiéru připravila divadelní společnost Indigo Company v pražském Divadle pod Palmovkou.
Osmdesátník André má spoustu otázek. Možná býval tanečník, možná ale také inženýr. Žije se svou dcerou, ale také je možné, že se odstěhovala do Londýna. Nerozumí, proč má na sobě uprostřed odpoledne pyžamo ani co dělá v kuchyni ten cizí člověk s kuřetem.
Inscenace Otec nahlíží na svět z pohledu člověka trpícího Alzheimerovou chorobou. Ten se už nemůže spoléhat na svůj úsudek a paměť a stává se závislým na každodenní pomoci jiných.
Vlastní zkušenosti
„Divák možná bude chvíli tápat,“ připouští herečka Jana Trojanová. Překvapivé zvraty a záměny ale jen diváky přenáší do kůže Andrého. Ale také jeho blízkých. Současný francouzský dramatik Florian Zeller ve hře zpracoval svoji osobní zkušenost. Alzheimerovou chorobou trpěl jeho dědeček. I v inscenaci se střídají, stejně jako v životě, momenty vážné a komické.
„V domově, kde pečujeme o lidi s Alzheimerovou chorobou, není smutek. Různé aktivity, terapie, to, že klient má řád, že má kolem sebe lidi, kteří o něj pečují, které má rád, to mu dává klid,“ říká generální ředitelka domovů Clementas Renata Prokešová.
Otce Indigo Company uváděla dříve v Městských divadlech pražských v režii Petra Svojtky. Pod Palmovku se přeneslo i původní obsazení, kromě Jany Trojanové také s Veronikou Gajerovou, Alešem Procházkou či Jiřím Štréblem. Ve vlastním životě ztraceným otcem se na jevišti stává Jan Vlasák. Někteří z herců mají sami zkušenosti s péčí o blízkou osobu a s ní spojené rozhodování, zda a do jaké míry svého příbuzného svěřit pečovatelskému centru.
Otce by divadelníci rádi představili i na zájezdových představeních mimo Prahu. Chtějí tak přispět k osvětě o Alzheimerově nemoci.
