Recenze: Kursk nabízí jen vzorově fádní drama podle skutečné události

Tragédie ruské jaderné ponorky K-141 Kursk, ke které došlo v srpnu 2000, je ve výkladu dánského režiséra Thomase Vinterberga zejména příležitostí k emocionálnímu nátlaku. Ačkoli je filmový Kursk technicky způsobilý, coby vyprávění se uchyluje k jednoduchým dramaturgickým zkratkám.

Jen stěží se dá v Kursku najít nějaký prvek, který by naznačoval autorství Thomase Vinterberga. Kdysi troufalý režisér, který spolu s Larsem von Trierem stál za manifestem Dogma 95, se postupně vzdálil experimentální kapitole své tvorby a otevřel se tradičnějším projektům.

Jestliže se svým filmem Komuna slavil před dvěma roky úspěch na festivalu v Berlíně (ocenění Stříbrný medvěd pro nejlepší herečku Trine Dyrholmovou), šlo už o nového Vinterberga, jenž přesně pracuje s ozkoušenými technikami hollywoodského stylu.

Žádné jiné evropské studio nemohlo Vinterbergovy schopnosti využít lépe než EuropaCorp, produkční společnost stojící za věrnými nápodobami amerických blockbusterů jako Lucy (2014) či Valerian a město tisíce planet (2017). Vinterberg nahradil původního režiséra Martina Zandvlieta a dostal se k velkoryse financovanému projektu.

Herecké hvězdy na šikmé ploše

K zachycení mezinárodního pozdvižení, které katastrofa z 12. srpna 2000 vyvolala, zvolil scenárista Robert Rodat všeobjímající hledisko, jež sleduje přeživší, jejich rodiny a ruské i britské námořní síly. Ačkoli historicky bylo neméně podstatné následné vyšetřování příčin tragédie, děj filmu je vázán na životy těch, kteří po explozích torpéd zůstali uvězněni na dně Barentsova moře. V přechodech mezi množstvím postav, které se nachází na odlišných místech a mají různé cíle, Vinterberg zajišťuje bezproblémovou orientaci.

Kursk tvoří velký herecký ansámbl s mnoha zvučnými jmény, jednotlivé role ovšem zrcadlí schematičnost zvoleného přístupu. Matthias Schoenaerts má jako námořník Michail Averin patrně nejblíže k tradiční představě protagonisty. Svou snaživou kreací působí v mnoha pasážích jako magnet pozornosti, jenž spolehlivě pozvedává zážitek z filmu. Své momenty má také plochá, nicméně srozumitelná postava admirála Grudzinského v podání Petera Simonischeka, který díky filmu Tlumočník (2018) nedávno zanechal stopu i ve slovenské a české kinematografii.

Figury komodora Russella (Colin Firth) a admirála Petrenka (Max von Sydow), které proti sobě stojí ve sporu o vedení záchranné operace, působí spíše jako argumenty než lidské osoby. Britská solidarita se takto setkává s ruským politickým intrikařením a pokrytectvím. Přímo politováníhodná je poté úloha Tanji Averinové, manželky přeživšího námořníka, které se zhostila Léa Seydouxová. Ve své podstatě představuje všechna myslitelná klišé role štkající ženy z domácnosti, jejíž jedinou povahovou vlastností je být milující manželkou hlavnímu hrdinovi a starat se o jeho dobro.

Není pak překvapením, že uchyluje-li se Vinterberg k hrubým zkratkám při nakládání s ústředními postavami, působí i celá vypravěčská koncepce velmi fádně. Po zlomu v podobě explozí následuje především neživotné těžení emocí a patosu. To se dostavuje jen trochu znalému divákovi v mnoha rozpoznatelných scénách – vyprávění vzpomínek, motivační proslovy, psaní vzkazů pro rodinu při žmoulání fotografií a předsmrtné vize blízkých. Patří k nim i chvíle odlehčení, které přichází v přesně předurčený čas a nepůsobí o nic autentičtěji.

Fabulace pro slzy

Vinterberg užívá složek filmového stylu v pokorné snaze natočit poutavé (melo)drama bez ostrých hran. Jediným výrazným rozhodnutím je změna šířky filmového obrazu, ke které dochází při vyplutí ponorky na moře. Film je od této chvíle prezentován v poměru 2.35:1 oproti původním rozměrům 1.66:1, ke kterým se později opět vrací v epilogu.

Pompézní krok ovšem vzbuzuje spíše otázky. Širokoúhlé záběry nijak nesouzní se stísněnými prostory ponorky, v nichž se Kursk většinou odehrává, a při snímání detailů tváří ztrápených námořníků pod slabým světlem zůstává formát zhola zbytečný.

Kursku je tak předurčeno, že největší vášně rozvíří jako politické stanovisko. Film je velmi kritický ke konání ruských činitelů, kteří kvůli obavám ze špionáže odmítali pomoc jiných států. Rodat s Vinterbergem jsou opatrní, aby kritiku soustředili do správných míst, hlavně tedy do mocenských struktur v námořnictvu, nikoli do Ruska samotného.

V případě admirála Petrenka se ale nebezpečně blíží typologii vetchého, moci se držícího starce, která se paradoxně objevovala v rané kinematografii Sovětského svazu.

Za těmito rozhodnutími ale není třeba hledat zlovůli. Kursk jako schematická interpretace skutečné události zkrátka staví hrdiny proti zbabělcům, člověka z lidu proti arcilotrům a bezpodmínečnou šlechetnost proti zatvrzelosti. Fabuluje pro emocionální účinky a užívá všeho, co bylo při událostech v srpnu 2000 na dosah ruky. V porovnání s filmy, které se snaží postihnout komplikované dějinné situace bez černobílé optiky, se Kursk přístupem jeví nejen jako výsostně starosvětský, ale hlavně zastaralý.

Přečtěte si také recenzi na film Kursk od Víta Schmarce na kulturně-kritickém webu ČT ArtZóna. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 12 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 15 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...