Ve věku 89 let zemřel významný český dirigent Libor Pešek. ČT to potvrdil ředitel Českého národního symfonického orchestru Jan Hasenöhrl. Propagátor tvorby skladatele Josefa Suka získal světové renomé jako šéfdirigent liverpoolského královského orchestru. Umělečtí kolegové vzpomínají na Libora Peška jako na velkého umělce i laskavého člověka.
Pešek patřil k nejvýznamnějším českým dirigentům. „Pro dirigenta je dobré mít zkušenosti s nějakým smyčcovým nástrojem a klavír je nutný, aby si v mládí mohl přehrávat partitury, které později už jenom čte,“ uvedl v jednom z rozhovorů.
Dirigent podle Peška musí být také dobrý psycholog s velkou empatií. „Hudební problémy víc předkládám k uvážení, než abych vnucoval svůj pohled. Každý se sám musí zamyslet, zda by nebylo lepší zahrát něco tak či onak. Když se problém promyslí, vyřeší se sám,“ popsal jednou svou metodu dirigent známý precizností.
Začínal jazzem, působil v Teplicích i Plzni
Původně ale nebyla láskou Libora Peška klasická hudba, nýbrž jazz. Coby gymnazista hrál na trombon a s vlastním big bandem swingoval na čajích a zábavách. Vážná hudba ho pohltila až na Akademii múzických umění (AMU), kde absolvoval obor dirigování. Jeho učiteli na AMU byli Karel Ančerl, Václav Smetáček a Václav Neumann.
První komorní soubor, Komorní harmonii, založil v Praze na konci padesátých let minulého století. Živil se tehdy jako korepetitor baletu v Plzni a poté v pražském Národním divadle. V letech 1963 až 1969 pak působil jako dirigent Severočeského symfonického orchestru v Teplicích.
Řídil přední české symfonické orchestry
V roce 1969 dostal první nabídku ze zahraničí, šest let vedl orchestr v nizozemském Leeuwardenu a později orchestr v Enschede. V letech 1970 až 1977 také jako šéfdirigent přispěl k vzestupu pardubické komorní filharmonie.
Poté až do doby těsně po sametové revoluci byl stálým hostem České filharmonie. Následně se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta Českého národního symfonického orchestru. „Odešel můj drahý přítel, jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě,“ uvedl nyní ředitel ČNSO Jan Hasenöhrl.
Za svá nejlepší léta považoval mistr taktovky období zhruba mezi svým pětačtyřicátým a pětašedesátým rokem, tedy dobu, kdy řídil Slovenskou filharmonii, vznikly některé úspěšné Peškovy nahrávky s Českou filharmonií a nadále trvalo angažmá v Liverpoolu.
Dirigent „nejlépe česky znějícího orchestru mimo Československo“
Nabídku z Británie dostal rok poté, co tamní kritiku i publikum uchvátil svým provedením Sukových děl. Jako šéfdirigent a umělecký ředitel liverpoolských filharmoniků působil celou jednu dekádu, do roku 1997. Rozšířil repertoár orchestru o českou hudbu, mimo jiné právě o skladby Josefa Suka. „Asi po dvou či třech letech mého působení v Anglii se povedlo, že londýnská kritika napsala, že liverpoolský orchestr je nejlépe česky znějící orchestr mimo Československo,“ vzpomínal.
Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice v roce 1996 obdržel Pešek Řád britského impéria. Téhož roku byl jmenován čestným členem univerzity v hrabství Lancashire v Prestonu. V roce 1997 dostal z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy I. stupně.
V roce 2013 převzal od zástupců společnosti Supraphon diamantovou desku za 635 tisíc prodaných nosičů. Před čtyřmi lety získal cenu klasické hudby Classic Prague Awards v kategorii za celoživotní přínos.
Inspirativní osobnost, vzpomínají na Libora Peška kolegové
Dirigent Jakub Hrůša uvedl, že si Peška váží jako dirigenta, jenž neúnavnou a soustavnou prací s orchestry pečoval o vzorné provádění nejvýznamnějších skladeb světového repertoáru, a především českého.
„Z jeho nahrávek takových autorů, jako jsou Josef Suk, Vítězslav Novák nebo skladatelé malující barvami imprese, jsem se opravdu mnoho naučil a inspiroval,“ uvedl na Peškovu adresu Hrůša, kterého také čeká prestižní působení ve Velké Británii. Od září 2025 se stane novým hudebním ředitelem londýnské Královské opery v Covent Garden.
„V posledních letech Peškova života, ale nejen v nich, nás všechny okouzlovaly jeho nadhled a vyrovnanost, smysl pro sebeironii a laskavost. Cítili jsme se v jeho hudební i lidské společnosti harmonicky. Osobnost tohoto typu a formátu, svojskost Libora Peška není nahraditelná,“ dodal Hrůša.
„Libor neměl nikdy daleko k dobrému vtipu a byl vždy nesmírně lidský,“ řekl o Peškovi ředitel Nadace Bohuslava Martinů Jiří Hlaváč. Podle houslisty Jaroslava Svěceného byl Pešek „absolutně líbezný člověk“ a skvělý dirigent.
„Byl to takový ten typ, který když někam přijde, tak vyzařuje osobnost. A jak to u velkých lidí bývá, nemusel nic okázale předstírat. Byl skromným a komunikativním člověkem, se kterým bylo možné si skvěle popovídat i u kávy. Myslím, že to, co dokázal jako umělec, není ani potřeba vypočítávat. Žil skutečně naplno a ve svém oboru dosáhl takřka astronomických výšin,“ připomněl Svěcený.
Na sociálních sítích reagoval na dirigentovo úmrtí houslista Václav Hudeček. „Opustil nás kamarád nejmilejší, velký kumštýř a nenahraditelný člověk Libor Pešek. S láskou a úctou budeme do konce života vzpomínat,“ napsal.
Klavírista Ivo Kahánek sdělil, že Pešek patřil nesporně mezi ikony českého dirigentského umění napříč generacemi. „Byl to umělec velkého duchovního přesahu a osobního charismatu uznávaný po celém světě. Nicméně nedá mi to, abych přes všechen smutek z jeho odchodu nezmínil pro něj typický smysl pro laskavý humor. Tam, kde někteří dirigenti používají ‚pevnou ruku‘, on uměl vždy v pravou chvíli uvolnit napětí nějakou úsměvnou replikou, takže ve výsledku dosáhl kýženého výsledku s úsměvem na tváři,“ vzpomínal.
„Libor Pešek byl vynikající spontánní hudebník, inspirativní osobnost a skvělý dirigent, který zanechal silný český otisk zejména ve Velké Británii. Nezapomenutelný zůstane i jako velký propagátor díla Josefa Suka,“ podotkl generální ředitel České filharmonie David Mareček.
