Gorily a šimpanzi se v přírodě mohou „přátelit“, ukázal výzkum

Jak vypadaly doby, kdy se po Zemi procházeli první předkové člověka? Vedle sebe v té době žilo více druhů těchto homininů, ale dnes nikdo neví, jak vypadaly vztahy mezi nimi. Vedli spolu války? Spolupracovali? Ignorovali se?

Pomoci pochopit to by mohl výzkum primátů v Africe – i tam se občas setkávají dva druhy. Místem, kde k tomu dochází nejčastěji, je národní park Nouabale-Ndoki v Konžské republice, kde dochází ke spoustě interakcí mezi šimpanzi a gorilami nížinnými.

I když se tyto styky mohou občas změnit v agresivní, častěji spolu na 250 kilometrech čtverečních lesa oba druhy pokojně koexistují. A dokonce to vypadá, že spolu vycházejí skvěle, ukazuje výzkum, který vyšel v odborném žurnálu iScience.

Mezidruhová setkání

Když se oba druhy setkají, podle studie spolu komunikují nejčastěji asi hodinu. Při vzácných příležitostech spolu někdy vydrží ale téměř celý den a během té doby se společně krmí, hrají si, zápasí, koušou a probíhají mezi nimi i další druhy interakcí.

Jednou dokonce vědec při tomto výzkumu přistihl mladého gorilího samce, jak nasedá na nedospělou šimpanzí samici a pokouší se s ní spářit.

Výzkumy šimpanzů a goril v jiných částech Afriky sice zaznamenaly kontakty těchto dvou druhů už dříve, ale toto je první oficiální výzkum, který to zdokumentoval – a navíc s takovými detaily.

„Existuje jen málo studií, které by sledovaly interakce mezi druhy primátů, které jsou schopné rozlišovat jednotlivce a podle toho k nim i přistupovat,“ říká antropoložka Crickette Sanzová z Washingtonovy univerzity v St. Louis, která výzkum vedla. „Už delší dobu se ví, že tito primáti dokáží rozpoznat jednotlivé příslušníky svého druhu a vytvářet dlouhodobé vztahy, ale nevěděli jsme, že se to vztahuje i na jiné druhy,“ doplnila.

Aby si ověřila, že její pozorování není nějakou náhodnou výjimkou, přezkoumala předchozí publikované zprávy o šimpanzích a gorilách z let 1966 až 2020. Napočítala celkem 33 zdokumentovaných mezidruhových interakcí na osmi různých místech v Africe. Při pozorováních jejího týmu bylo zaznamenáno 206 interakcí mezi šimpanzi a místními gorilami.

Proč jsou primáti spolu?

Nejčastější hypotéza, která se pokouší vysvětlit, proč jsou primáti spolu, říká, že se sdružují, aby tak snížili hrozbu predátorů. Stejná úvaha se týká i našich pravěkých předků. Jenže nový výzkum ukazuje, že to může být úplně jinak.

Zatímco šimpanzi i gorily ve studii reagovali na vzájemné poplašné volání, větší skupiny šimpanzů se častěji stýkaly s gorilami, nikoliv s menšími skupinami šimpanzů, které bývají zranitelnější vůči predátorům, jako jsou levharti, hadi nebo dravci.

Jednotliví šimpanzi mohli dokonce opustit svou skupinu, aby vyhledali konkrétní gorilu někde jinde. A fungovalo to i naopak: gorily opouštěly ochranu dominantního samce (snadno rozpoznatelného podle stříbrné srsti) ve své skupině a shromažďovaly se místo toho u šimpanzů.

Proč? To je otázka, která podle autorů studie nemá úplně snadné vysvětlení. Výhody takového chování totiž musí nějak převážit nad riziky. Vzhledem k tomu, že se oba druhy zhruba ve třetině pozorování společně krmily na stejném stromě, vědci se domnívají, že výhody souvisejí s hledáním potravy a sdílením informací.

Více než polovina mezidruhových interakcí, které vědci pozorovali, se odehrála na fíkovnících, které jsou v této oblasti velmi vzácné. Tyto stromy nabízejí své plody pouze po dobu tří až čtyř dnů, což znamená, že velmi důležitou roli hraje správné načasování.

Podle vědců projevuje skupina šimpanzů při nálezu tohoto stromu v době, kdy je obsypaný plody, nadšení – a hlasitě komunikuje při jejich sběru. Gorily na tyto zvuky slyší; někdy změní směr své cesty, aby zamířily k původci zvuku.

„Šimpanzi ale nevykazovali žádné podobné chování, které by naznačovalo, že je gorily přitahují ke zdrojům potravy,“ poznamenávají autoři. „Je sice třeba provést ještě další výzkum, ale domníváme se, že gorily mohou využívat znalosti šimpanzů o umístění zralých fíků.“ V praxi to znamenalo, že někdy gorily vylezly na fíkovník spolu se šimpanzi, jindy zůstávaly na zemi pod stromem a živily se jen spadlým ovocem.

Během tohoto společného krmení mladé gorily a šimpanzi často vyhledávali společnost jeden druhého. Není jasné, proč šimpanzům nevadí, že gorily jedí jejich zbytky, zejména z tak vzácného stromu. Možná však existují sociální výhody, jako je mezidruhová péče, péče o děti nebo hra, které převažují nad konkurencí při společném jídle.

„Síla a trvalost sociálních vztahů, které jsme mezi oběma druhy primátů pozorovali, svědčí o hloubce sociálního povědomí a mnoha cestách sociálního přenosu, které jsme si dříve nedokázali představit. Tyto poznatky jsou velmi důležité vzhledem k tomu, že tyto mezidruhové sociální vztahy mohou sloužit jako cesty přenosu jak prospěšného sociálně naučeného kulturního chování, tak škodlivých infekčních onemocnění,“ uzavírá další z autorů práce, antropolog Jake Funkhouser.