Přírodovědci popsali, že si hadi na Guamu osvojili zcela nový a doposud nikdy nepozorovaný způsob pohybu. Pomocí zvláštního šplhání, které připomíná točení lasem, dokážou šplhat i na sloupy nebo veřejné osvětlení. Invazivní hadi se kvůli tomu stávají stále větší hrozbou pro místní ptáky.
Zvláštní lasovitý pohyb vědci pozorovali u bojg hnědých. Tito průměrně 170 centimetrů dlouzí hadi na Guamu nejsou původní, dostali se sem z Austrálie v polovině dvacátého století a od té doby se zde tito agresivní predátoři mimořádně úspěšně uchytili.
Podle vědců právě tento druh pohybu, kdy had vytváří ze svého těla smyčku, mohl přispět k tomu, jak úspěšné bojgy na ostrově Guam jsou. Dokážou se díky němu totiž dostat na místa, která by pro ně byla jinak nepřístupná. Proniknou do míst, kde před nimi zatím byla jejich kořist v bezpečí, uvedla hlavní autorka práce Julie Savidgeová.
Podle ní se zřejmě pohyb zpočátku vyvinul k tomu, aby hadi mohli lézt po kmenech stromů, nyní ho ale nejčastěji využívají pro šplh na různé sloupy a tyče.
Příběh jedné invaze
Podle ekologů je tato adaptace velkým problémem pro ostatní zvířecí (a tedy v důsledku i lidské) obyvatele ostrova. Invaze bojg se pokládá za jeden z nejúspěšnějších vpádů invazivního druhu na cizí teritorium.
Přírodovědci předpokládají, že na Guam se dostala jen jedna samice, zřejmě lodí s vojáky. Všichni další hadi na ostrově jsou tedy jejími potomky. Dokázali se šířit nesmírně rychle, na Guamu totiž před nimi žádní predátoři nežili a místní zvířata na ně tedy nebyla připravená. Ze dvanácti druhů ptáků, kteří na ostrově žili, hadi během pouhých dvaceti let vyhubili deset, dodnes zbyly jen dva – a oba jsou pod silným tlakem.
Zejména jeden z nich, špaček mikronéský, má pro místní ekosystém klíčovou roli: přenáší totiž semena po celém ostrově; stará se tím, aby se rostliny mohly šířit do míst, kam vlastními silami neproniknou. Pro bojgy ale patří mezi nejoblíbenější kořist.
Tito hadi představují hrozbu nejen pro zvířata, ale i pro člověka. Dokážou totiž proniknout do míst, kde nemají co dělat – díky tomu jsou jednou z hlavních příčin výpadků proudu na ostrově:
Když útočí bojga
Ochrana infrastruktury i původního ekosystému stála i za objevem neobvyklého pohybu. Ekologové sledovali hnízdění špačků, jejichž hnízdo bylo umístěno na vrcholu hladkého sloupu – právě proto, aby tam byli v bezpečí před hady a dalšími invazivními predátory.
Sloup opravdu fungoval jako dokonalá ochrana ptáků – ale jen do doby, než se u něj objevily bojgy. Ty dokázaly opakovaně vytvářet ze svého těla záhyby, díky tomu vznikalo tření a had tak mohl po jinak hladkém stožáru lézt vzhůru.
Celkem biologové sledovali při tomto pohybu pět hadů, uměli lézt po tyčích silných 15 až 20 centimetrů. Jinými druhy pohybu by podle vědců bojgy nedokázaly tak úzké sloupy překonat. Podle analýzy je pohyb pro hady zatím nezvyklý, značně namáhavý a jsou po něm vyčerpaní – a mnohdy je také neúspěšný, plazi při něm často uklouznou a sjedou po stožáru dolů.
Pro autory výzkumu přináší jeho výsledky i pozitivní informaci. Znalost hadích schopností jim totiž umožní lépe na to adaptovat hnízda pro ohrožené ptáky a úspěšněji je tak chránit – alespoň do doby, než bojgy přijdou s nějakou další adaptací.
