Invazní komáři jsou zdravotní hrozbou pro Evropu

V roce 2023 bylo v Evropské unii hlášeno 130 případů lokálně získané horečky dengue, v roce 2022 pak 71 případů. Jedná se o výrazný nárůst ve srovnání s dobou mezi lety 2010 a 2021, kdy celkový počet lokálně získaných případů za celé období činil jen 73 případů, upozornilo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC).

Roste podle něj ale také počet importovaných případů, kdy jich v roce 2022 bylo hlášeno 1572 a v roce 2023 už více než 4900. Podle expertů z této evropské instituce se jedná se o nejvyšší počet hlášených importovaných případů horečky dengue od zahájení sledování na úrovni EU v roce 2008. A tento trend pokračuje i letos: v prvních měsících roku 2024 hlásilo několik zemí výrazný nárůst počtu importovaných případů horečky dengue, což by mohlo naznačovat, že v roce 2024 mohou být počty ještě vyšší než v nedávných letech.

V České republice lékaři zaznamenali do konce května 48 nakažených horečkou dengue, což je proti stejnému období loňského roku dvojnásobek, vyplývá z dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Mezi lety 2013 a 2022 bylo v Česku nahlášeno celkem 717 případů.

Co s týká západonilské horečky, hlásily evropské země v roce 2023 celkem 713 lokálně získaných případů u lidí ve 123 různých regionech devíti zemí EU. Problém je, že se tato nemoc zjevně šíří do míst, kde v minulosti předtím nebyla: dvaadvacet z těchto regionů bylo hlášeno jako místa nákazy úplně poprvé. Počet hlášených případů byl sice před rokem nižší než v roce 2022, kdy bylo 1133 nakažených, ale počet oblastí postižených nemocí je nejvyšší od roku 2018.

A bohužel se přes vysokou kvalitu lékařské péče v Evropě nedá u této vážné nemoci zabránit ani nejhorším následkům – úřady zaznamenaly vloni 67 úmrtí.

Podle predikce ECDC by se v roce 2025 mohla tato choroba běžně vyskytovat i v některých oblastech jižních Čech nebo jižní Moravy. Na životě ohrožuje tato horečka zejména lidi starší 60 let.

Tygrovaný viník

Hlavním viníkem je podle epidemiologů komár tygrovaný. Ten je známý tím, že přenáší viry dengue, chikungunya a zika. V Evropě se šíří z jihu stále víc na sever, východ i západ; v polovině roku má samostatné populace ve třinácti zemích Evropy.

Je to invazní druh původem z Jihovýchodní Asie, který se do Evropy dostal až v sedmdesátých letech dvacátého století, ale úspěšně se zde usadil a šíří se. Komár tygrovaný se od roku 2012 ojediněle objevuje i na Břeclavsku na jižní Moravě.

Šíření do míst, kde nikdy předtím nežil, napomáhá i klimatická změna. Tito komáři jsou totiž schopní přežívat pouze v dlouhodobě teplém klimatu, což doposud v Evropě nebylo možné – v posledních letech to však již možné je. Současně jsou některé viry schopné se v těle přenašeče (tedy komára) množit jen za dostatečně vysokých teplot – tak vysokých, že v Evropě se až donedávna vůbec nevyskytovaly. To se týká například výše zmíněného viru chikungunya.

„Jedná se o takzvaného městského komára s denní aktivitou vstupujícího do lidských obydlí, nestačí v rámci prevence jen večer zalézt pod moskytiéru nebo se nastříkat repelentem,“ popsal tento druh odborník na cestovní medicínu a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar. Sezona komára tygrovaného začíná v dubnu, končí na začátku listopadu.

Množí se například v nádobách s malým množstvím vody či v kanalizaci, přičemž z vršku plastové láhve se může vylíhnout až 200 larev tohoto druhu. V našich podmínkách je schopen přežít i zimu. Na rozdíl od běžných komárů má ale dolet od místa líhnutí pouze 200 až 500 metrů.

„Jde o jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů komára, který se v kontinentální Evropě vyskytuje. Přenáší až 22 různých virů,“ uvedla Slovenská akademie věd letos v únoru, když byl tento hmyz poprvé odhalen v Bratislavě. Dodala, že z Asie se komár rozšířil při převozu zboží, jako jsou pneumatiky nebo okrasný bambus. Expertka na komáry z této instituce Viktória Čabanová uvedla, že komár tygrovaný se v Bratislavě patrně už usídlil, protože potvrzeno bylo vícero jeho nálezů v jedné ze čtvrtí metropole.

Egyptský vetřelec

Významnou hrozbou ale zůstává i další komár, Aedes aegypti, česky komár tropický či komár egyptský. Tento další invazní druh je přenašečem virů žluté zimnice, dengue, chikungunya a zika. Nedávno se usadil na Kypru a jeho potenciál usídlit se v dalších částech Evropy je podle ECDC znepokojivý. Zejména proto, že člověk je jeho oblíbený zdroj krve, dává má mu přednost před jinými druhy savců.

Všeobecně se předpokládá, že změna klimatu do značné míry ovlivní i šíření nemocí přenášených komáry v Evropě, například vytvořením environmentálních podmínek příznivých pro usazování a růst populací komárů. Letos byl například ve španělské Seville hlášen potvrzený lokálně získaný případ infekce virem západonilské horečky u člověka s nástupem příznaků už na začátku března. Ačkoli se jednalo o ojedinělý případ, poukazuje na to, že k přenosu viru západonilské horečky může dojít velmi brzy v roce, pravděpodobně díky vhodným klimatickým podmínkám.

Co s tím?

ECDC uvádí, že v současné době je důležité sledovat způsoby, jak se komáři šíří a jak přenášejí v Evropě nemoci. V další fázi bude nutné prohloubit výzkum, jehož cílem je vyvinout účinné a současně ekologické nástroje pro řízení populací komárů. Současně by lidé měli vědě, jak vypadají účinná opatření, jimiž se dají některá z rizik snížit. Jde například o odstraňování stojaté vody na zahradách nebo balkonech, kde se komáři množí.

K osobním ochranným opatřením, která snižují riziko komářího bodnutí, patří nošení oblečení zakrývající většinu těla, používání repelentů proti komárům, používání moskytiér na postele nebo okenních/dveřních sítí a spaní nebo odpočinek v klimatizovaných místnostech. Veřejnost podle ECDC tyto informace zatím buď nemá, nebo opatření nevyužívá, protože potenciální hrozbu nemocí přenášených komáry podceňuje.

Stejný názor má i Slovenská akademie věd: „Vzhledem k rizikům je velmi důležité monitorovat výskyt invazních komárů a nemocí, které přenášejí. Důležitou roli při jeho kontrole hrají zejména obyvatelé, protože bez nich není možné tyto komáry eliminovat. Každý z nás svou činností ovlivňuje, do jaké míry bude v budoucnu ohrožen nákazou, a to i exotickými viry. Příkladem je volně vyprodukovaný odpad, který slouží jako líheň invazních komárů,“ dodává Viktória Čabanová.