Obyvatelné planety by se v kosmu mohly ukrývat na místech, kde se dají pomocí současných přístrojů jen špatně odhalit, uvedli vědci z Michiganské univerzity, kteří nyní vytipovali oblast, v níž by se právě takové planety mohly nacházet. S potvrzením jejich existence může pomoct Webbův vesmírný dalekohled.
Planet, které se nacházejí mimo Sluneční soustavu, bylo zatím potvrzeno 5338. Jenže jen asi šest desítek z nich leží v takzvaných obyvatelných zónách; to znamená, že by se na nich teoreticky mohl vyskytovat život podobný tomu pozemskému.
Podle odhadů institutu SETI ovšem jen v galaxii Mléčná dráha existuje přes 300 milionů obyvatelných světů. Pro vědce jsou svatým grálem – právě ony představují cíl, který nejvíc přitahuje jejich pozornost. Astronomové teď navíc vytipovali nové místo, kde by se tyto planety daly hledat.
Před pohledem pozemských dalekohledů všeho druhu by se mohly skrývat v oblastech, kde kolem dané hvězdy obíhají hustá oblaka prachu, popsali v odborném žurnálu The Astrophysical Journal Letters.
Astronomové předpokládají, že planety, které vznikly v této zóně prachu, by měly být bohaté na uhlík. Ale jinak by zde zřejmě byly podmínky poněkud odlišné od světů, které si lidé běžně spojují s představou života. Podle modelů by zde totiž chyběla voda. Nahradit by ji ale mohl uhlovodík metan, kterého by atmosféra takových světů měla být plná.
„Planety, které vzniknou v této oblasti, jež existuje v každém diskovitém systému, ze svých plášťů zřejmě uvolňují více uhlíku,“ popisuje Ted Bergin z Michiganské univerzity, který výzkum vedl. V plynné podobě by ho v rámci nějakého uhlovodíku mohlo být tolik, že by to stačilo ke vzniku a udržení života. Podmínky by tam ale byly hodně odlišné od těch na Zemi; podle Bergina by mohly připomínat nejvíc něco jako optimistickou variantu Venuše.
Model neříká, že na planetách tohoto typu život být musí. Jen, že i tyto světy by mohly obsahovat podmínky, které by za jistých okolností mohly vést k jeho vzniku.
Webbův pomocník
Už rok a půl mají astronomové užitečný nástroj, který jim pomáhá v pátrání po exoplanetách. Je jím Webbův vesmírný dalekohled, který vidí nejen hluboko do minulosti kosmu, ale také umí zahlédnout exoplanety v místech, kam starší přístroje nedohlédly. Právě tento teleskop by mohl kategorii planet s příslibem života pomoci najít.
Jedním z hlavních úkolů vesmírného dalekohledu Jamese Webba je totiž zkoumání atmosfér exoplanet a hledání stavebních kamenů života v jiných částech vesmíru. Jednou z metod, kterou používá ke studiu exoplanet, je takzvaná tranzitní metoda, což znamená, že hledá zeslabení světla hvězdy při průchodu planety mezi námi a hvězdou.
Spolupráce s pozemními dalekohledy pak může pomoci změřit hmotnost planet pomocí techniky radiálních rychlostí (tedy měření kmitání hvězdy způsobeného gravitačním tahem planety) a Webb pak provede spektroskopii atmosféry planety.
Webb také nese koronografy, které umožní přímé zobrazování exoplanet v blízkosti jasných hvězd. Snímek exoplanety je sice jenom skvrnou, nikoli velkým panoramatem, ale studiem této skvrny pomocí spektroskopie se o ní může věda dozvědět mnoho zajímavého. A to včetně její barvy, rozdílů mezi zimou a létem, vegetace, rotace, a dokonce i počasí.
