Povrch Marsu je ještě divočejší, než se předpokládalo. Silné víry tvořené rudým prachem by mohly podle nové studie způsobit problémy budoucím misím.
Podívat se znovu na staré fotografie pomáhá lidem pocítit opět staré emoce, připomenout si „staré dobré časy“ nebo zavzpomínat na ztracené přátele. Když se ale na staré snímky podívají vědci, dokáží z nich získat ještě mnohem víc.
Tentokrát to udělali astronomové z Evropské kosmické agentury, kteří pomocí nových metod prostudovali snímky Marsu, jež vznikly před dvaceti lety. Fotografie prozradily, že se na nich ukrývalo přes tisíc vzdušných vírů připomínajících tornáda. Jejich přítomnost odhalily masivní trychtýře zvířeného prachu, které vědci rozeznali.
Snímky pocházejí z kosmických sond Mars Express a ExoMars Trace Gas Orbiter. Analýza ukázala, že tyto silné větry jsou na rudé planetě ještě silnější a rychlejší, než se předpokládalo. A také je jich více, než se očekávalo: tisíc tornád nasnímaných za poměrně krátkou dobu naznačuje, že jde o poměrně častý jev.
Tento objev má důsledky nejen vědecké, ale týkají se také budoucích misí na Mars. Jejich plánovači teď musí počítat s ještě větší mírou rizika než dříve. Na druhou stranu, vědci mohou výsledky využít i pozitivně –například pro lepší předpovědi těchto jevů nebo na opatření pro ochranu citlivých solárních panelů proti prachu.
Marsovské počasí
Že se po povrchu Marsu prohánějí prachové víry, jimž se na Zemi říká rarášci, se ví už desítky let. Ale šlo vždy jen o izolovaná pozorování, tento výzkum dokázal vytvořit jejich katalog. „Prachové víry zviditelňují normálně neviditelný vítr,“ vysvětlil hlavní autor studie Valentin Bickel. „Měřením jejich rychlosti a směru pohybu jsme začali mapovat vítr po celém povrchu Marsu. Dříve to nebylo možné, protože jsme neměli dostatek dat k provedení tohoto druhu měření v globálním měřítku.“
Pochopit, jak se prach na povrchu Marsu chová, je přitom klíčové. Prach totiž může povrch chránit před sluncem a udržovat denní teploty nižší nebo fungovat jako peřina, která naopak udržuje noční teploty vyšší. Částice prachu mohou sloužit jako výchozí bod pro tvorbu mraků, prachové bouře zase mohou být tak silné, že vypudí vodní páru do vesmíru.
Na rozdíl od Země, kde deště prach ze vzduchu odstraní během pár minut, atmosféra Marsu takový luxus nemá – jeho částice v atmosféře zůstávají značně dlouho a mohou se dostat na velmi vzdálená místa.
Celkem vědci s pomocí umělé inteligence našli 1039 prachových vírů a u 373 z nich dokázali určit i směr jejich pohybu. Ukázalo se, že tornáda se pohybují po celé planetě, ale nacházejí se na některých částech mnohem častěji než jinde. Obdobou pozemské uličky tornád v USA je na Marsu oblast Amazonis Planitiau.
Zajímavé jsou také výsledky měření rychlosti větrů. Ty nejrychlejší se pohybovaly rychlostí až 158 kilometrů za hodinu, což je výrazně více, než doposud naměřila robotická vozítka, která na povrchu planety operují.
