Roboti od svého vzniku ušli už dlouhou cestu. Roky již podporují lidskou činnost v mnoha oborech – umožňují průzkum v nebezpečných a nedostupných prostředích, například ve vesmíru nebo v hlubinách oceánů. Nová generace robotů je ale navržena tak, aby zůstala blíže k domovu a pečovala o malé děti nebo seniory.
V nepříliš vzdálené budoucnosti bude možná starším lidem, kteří žijí sami, robot připomínat, aby si vzali léky nebo jim bude předčítat knihy.
Podíl starších lidí v evropské populaci v příštích desetiletích výrazně vzroste, to jasně ukazují demografické údaje. Vzhledem k tomu, že takto stárnoucí pulace klade stále větší nároky na zdravotnické služby, mohli by roboti představovat užitečné řešení.
V současné době se vyvíjí několik robotů, kteří mají pomáhat starým lidem žít déle samostatně.
„Robotika je dnes pro zdravotnictví a starší lidi nezbytná, protože za dvacet až třicet let nebude prostě dostatek lidí, kteří by se o stárnoucí populaci postarali,“ uvedla pro časopis Horizon Estibaliz Arzoz-Fernandezová, zástupkyně koordinátora společného projektu EU a Japonska s názvem ACCRA.
Seznamte se s Astrou a BUDDY
Jedním z robotů, kteří mají pomoci s nezávislým životem, je BUDDY (kámoš). Je vysoký jako středně velký pes, má výrazný obličej a dokáže se pohybovat a mluvit. Výzkumníci v rámci projektu ACCRA se spojili se staršími lidmi a jejich pečovateli, aby pomohli tohoto robota navrhnout. „Starší lidé s ním měli pocit, že zažívají něco důležitého a necítí se osaměle,“ řekla Arzoz-Fernandezová. „Myslíme si, že tento robot zlepšil jejich pocit kvalitního života.“
BUDDY umí seniorům připomínat schůzky, číst jim nahlas elektronické knihy, ale také jim zlepšuje duševní schopnosti – například pomocí matematických hádanek. Navíc jim umí i pomoci třeba s navazováním videohovorů s přáteli nebo rodinou, zapínat a vypínat spotřebiče a hlídat bezpečnost v domácnosti.
Tyto funkce by mohly pomoci lidem s prvními příznaky senility žít déle samostatně, uvedla Arzoz-Fernandezová. Podle ní jsou dva nejdůležitější aspekty BUDDYho jeho schopnost emocionální a kognitivní interakce. To znamená, že roboti jsou schopní reagovat na emoce člověka chováním, které samo emoce naznačuje a současně je komunikace s nimi dostatečně jednoduchá. Právě na zlepšení těchto schopností se také vývojáři v dalších letech zaměří, poznamenala Arzoz-Fernandezová.
Lidem se například líbilo, že BUDDY vyjadřuje potěšení, když robota pohladí po „hlavě“, a podráždění, když se mu dlouho dívají do „očí“.
Dalším robotem, na kterém projekt ACCRA pracoval, byl Astro. Jedná se o pohyblivého robota, který byl navržen tak, aby pomáhal lidem zotavit se z operací a zlepšoval jejich pohyblivost. Lidé se o něj mohou opírat při chůzi a on je může vést při cvičeních předepsaných zdravotníky.
Pečovatelé a starší účastníci projektu uvedli, že robot se musí pohybovat plynuleji a musí umožnit lidem odpovídat na jeho otázky slovně.
Tento druh spolupráce seniorů s vývojáři je podle Arzoz-Fernandezové nezbytný „pro vývoj robota, který by odpovídal potřebám a očekáváním uživatelů“. Konstruktéři si podle ní mohou sice myslet, že vědí, co koncoví uživatelé chtějí, ale „často tomu tak není“. „Starší lidé čekali od robotů komunikační schopnosti, jaké mají lidé – jenže technologie v takové fázi ještě není,“ doplnila Arzoz-Fernandezová.
Vývoj robotů, kteří se budou schopní sami učit z konverzace s lidmi a vést s nimi smysluplnou diskuzi, podle ní bude trvat ještě hodně dlouho a bude drahý.
Přichází Pepper a Cozmo
Na to, aby sociální roboti vypadali a chovali se co nejlidštěji, se vynakládá spousta času a peněz – výzkumy ale ukazují, že tyto drahé vlastnosti vlastně moc nepotřebují, aby byli pro člověka dostatečně atraktivní, uvedla profesorka sociální robotiky na univerzitě v Glasgow Emily Crossová. „Probíhají tady jakési intenzivní závody ve zbrojení, aby roboti vypadali a chovali se stále více lidsky, sociálně nebo atraktivně,“ říká.
Profesorka Crossová vede projekt nazvaný Sociální roboti, který porovnává reakce lidí na různé roboty pomocí zobrazování mozku a sledování jejich srdečního tepu, rozšíření zornic a reakcí kůže. Tato měření se ukazují jako přesnější a užitečnější než odpovědi lidí na otázky v průzkumu.
„Skutečné pochopení lidské stránky interakce mezi člověkem a robotem nám umožní urychlit pokrok v oblasti vývoje robotů, kteří jsou opravdu efektivní,“ popisuje smysl své práce.
V jedné studii vědci porovnávali reakce lidí na robota Peppera, který vypadá jako člověk, a na dětského robota Cozmo, který je velký jako dlaň a nemá humanoidní postavu.
Pepper dokáže vést rozhovor a pohybovat se. Cozmo sice nemluví, ale má výrazné „oči“ a vydává zvuky, kterými vyjadřuje emoce. Vědci zjistili, že Cozmo aktivuje u lidí oblasti mozku a kognitivní procesy způsobem, který je „mnohem bohatší“, než když lidé komunikují s Pepperem.
„Množství peněz a vývoje, které bylo vynaloženo na tohoto robota velmi podobného člověku, je řádově větší než na dětského robota na hraní,“ popisuje Crossová. „Ale Cozmo přitom může mít mnohem větší vliv na sociální poznávání dětí i dospělých,“ dodává. „Je to v jistém ohledu dost překvapivé.“
Projekt Sociální roboti přinesl další překvapivý objev. To, jakým způsobem se člověk s robotem seznámí, má vliv jako to, jak robot vypadá a co umí. Tento jev je známý jako haló efekt. Pokud danému člověku někdo řekne, že robot je poměrně pomalý nebo že potřebuje, aby lidé mluvili pomalu, řídí se pak tímto očekáváním a může přizpůsobit své chování tak, aby z této zkušenosti získal více – například tím, že bude mluvit pomaleji.
Pochopení této dynamiky mezi člověkem a robotem je zásadní. „V sázce není nic menšího než budoucnost prosperity, pohodlí a radosti ze života lidstva,“ dodává Crossová.
A země se stárnoucí populací potřebují účinné a cenově dostupné „sociální roboty“ co nejdříve, říkají vědci. Dobrou zprávou je, že během příštího desetiletí – možná i dříve – by mohli být k dispozici ke koupi roboti, kteří rozšíří schopnost starších lidí žít samostatně, uvedla Arzoz-Fernandezová. „Přinese to prospěch starším lidem, jejich pečovatelům i celému zdravotnickému systému,“ dodala.
