Češi si musí uvědomit, kým mohou být. Jestli chtějí svobodu, nebo diktátora, říká Madeleine Albrightová

Nahrávám video

Sto let od vzniku Československa jako výsostně svobodného a demokratického státu a tři desetiletí od pádu komunismu jsou tyto hodnoty v celé střední Evropě opět na vážkách. V rozhovoru s Martinem Řezníčkem ve Washingtonu o tom hovořila bývalá ministryně zahraničí Spojených států a pražská rodačka Madeleine Albrightová. Češi podle ní musí zvážit, jakou budoucnost chtějí mít.

Vy jste bývalou ministryní zahraničí, to znamená praktičkou. Zároveň ve Washingtonu na Georgetownské univerzitě přednášíte mezinárodní vztahy, to znamená, jste částečně i teoretičkou. Když se podíváme čistě z pohledu diplomacie: Jak husarským kouskem bylo to, že se podařilo prezidentu Masarykovi dostat v létě 1918 do Bílého domu – a vůbec přesvědčit Woodrowa Wilsona o tom, že Čechoslováci mají mít samostatný stát?

Byla to důležitá doba – konec první světové války – a prezident Masaryk opravdu rozuměl demokracii. Prezident Wilson přemýšlel o tom, jak to má vypadat po válce, když každá země musí být svobodná, tak si dobře rozuměli. Myslím, že vztah mezi Amerikou a novým československým státem je jedna z nejdůležitějších věcí v historii. Mělo to velký vliv na to, jak jsem vyrostla, co jsem si myslela o Československu, jak demokracie a Češi a Slováci fungují.

Washingtonská deklarace je dokument, který je možná někdy ve stínu říjnových dní, které pak následovaly na území Československa. Nicméně prezident Masaryk vycházel například z Deklarace nezávislosti Thomase Jeffersona a dalších. Vycházel i z obdobného francouzského dokumentu. Které hodnoty jsou podle vás v této deklaraci nejdůležitější?

Jsou v ní všelijaké důležité věci. Za prvé, jak to začíná: Že Češi a Masaryk nechtěli být v habsburské federaci, že chtěli být nezávislí a chtěli mít demokratický stát, kde má každý člověk svá práva. Je zajímavé, že tam mluvili o tom, že muži a ženy mají stejná práva, což v té době nebylo ani v Americe. Je to všechno o svobodě, o právech, že lidé musí pracovat pro demokracii a že je to nový stát, který chtěl být nezávislý.

Svůj projev ke stému výročí Československa jste nazvala „Od Masaryka k Havlovi“. Jsou to podle vás ty nejdůležitější osobnosti československé historie posledních sto let?

Ano, myslím, že jo.

Proč?

Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky vážila Masaryka – jaký člověk to byl, že přemýšlel o tom, jak lidé mají žít. Vypadal jako prezident, choval se jako prezident, a když jsem si o tom četla a také když jsem o tom učila, tak jsem si myslela, že je báječné, že takový člověk existoval. Pak mezi lety 1938 a 1989 – s výjimkou osmašedesátého – bylo těžké být český Američan. Lidé pořád říkali: „Co se tam u vás vlastně děje? Vy nic neděláte!“ A pak přišel prezident Havel jako morální výstup toho, co Češi mohou dělat. Co Masaryk začal, Havel přenesl do moderní demokracie.

Není paradoxní, že jeden (Masaryk) založil republiku, byl u jejího vzniku, a druhý (Havel) nedokázal zabránit jejímu rozpadu?

Je to hrozně smutné. Rozpad – nevím, proč se to stalo. Ale Havel opravdu měl nápady a nesl to, co chtěl Masaryk pro zemi vidět.

Ve Washingtonu se nacházíme jenom několik desítek metrů od domu Woodrowa Wilsona, kde pobýval poté, co opustil Bílý dům. Je tam dokonce zajímavý objekt – hodiny, které prezident Masaryk věnoval Wilsonovi jako výraz vděku za pomoc při vzniku Československa. Komu všemu Češi a Čechoslováci vděčí za samostatný stát, za samostatnost jako takovou?

Vděčí Čechům a Slovákům, kteří to chtěli udělat. A myslím, že také jiné západní země chtěly vidět Československo, i když nakonec Francie a Velká Británie v Mnichově udělaly hrozné věci.

Považujete Československo za úspěšný projekt?

Myslím, že byl. Jak jsem řekla, vyrostla jsem v tom. Ptala jsem se svého otce, jestli jsem Češka, nebo Slovenka a on řekl: Ty jsi Čechoslovenka. On byl z generace, která byla moc hrdá na to, že to bylo Československo.

Když mluvíte o hrdosti, jsou podle vás Češi hrdým národem? Byli tehdy a jsou teď?

Myslím, že jsou. Ale musí být hrdí na to, čím byli a čím mohou být. Ne vždycky na to, co se děje teď. Co je moc důležité, je, kam člověk patří, jakou chtějí mít lidé vládu, jestli vláda odpovídá tomu, co lidé chtějí, a jestli mají šanci vědět, co se děje okolo nich, 21. století je hrozně komplikované. Těch sto let bylo těžkých, byla ještě jedna světová válka a pak komunisti. I když Sovětský svaz zmizel, lidé si ještě nedovedou uvědomit, že jsou nezávislí, že nemusí být pod nikým.

S tím souvisí další věc, otázka sebevědomí. Jsou Češi sebevědomým národem?

Nevím, ale myslím, že jo. Češi jsou hrdí na to, čím byli, ale musí více mluvit o tom, čím by chtěli být. V roce 1991 jsem dělala velký výzkum ve střední Evropě. Každý tam říkal, že chtějí být v Evropě, že chtějí vidět, co Západ vlastně dělá. Také pro ně bylo důležité, aby přišli do NATO a Evropské unie.

Vy jste napsala knížku, která se nazývá Fašismus: Varování. Sama jste – a vaše rodina – utíkala před dvěma autoritářskými režimy, nacismem a komunismem. Máte tuto zkušenost, unikátní perspektivu z toho, že jste strávila většinu života za oceánem, vidíte to z nadhledu. Proč si myslíte, že to, o čem jste hovořila, prahnutí po liberálním západním světovém pořádku, jaké bylo citelné ve střední Evropě v 90. letech, upadá?

Nemám na to odpověď, protože tomu nerozumím. Ale pořád se na to ptám. Já jsem předsedkyní National Democratic Institute, pracovali jsme ve všech zemích střední Evropy a mysleli jsme si, že lidé dobře porozumí tomu, o čem demokracie je – že člověk musí pracovat, že to není něco, co jenom přijde, že demokracie je těžká a chvilku to trvá.

V osmdesátém šestém jsem poprvé potkala Orbána, byl to prima disident. Podporoval ho Soros, na kterého teď nadává. A hlavně myslí jenom na to, co dělají Maďaři, a ne co se děje okolo nich. Chce mít – jsou dvě slova, která nepatří dohromady – iliberal democracy (neliberální demokracie). Což znamená, že je jenom jedna strana, ta většina, a na minoritu lidé vůbec nehledí.

Když jste zmínila Viktora Orbána, to je člověk, který je pravděpodobně nejúspěšnějším maďarským politikem po změnách. Je to člověk, který nedávno dokázal velice výrazně zvítězit ve volbách. Pravděpodobně způsob, který nabízí, je to, co Maďaři chtějí.

Myslím, že dělá hrozné chyby v tom, že si myslí, že má najednou odpověď na všechno. Je to hrozně smutné. Lidé Maďarsku pomáhali a chtěli, aby Maďarsko, Polsko a Československo vyšly z komunismu a porozuměly, že se musí poslouchat hlasy všech lidí, a ne jenom jedné strany. Že si nemohou myslet, že jeden vůdce může na všechno odpovědět. Nerozumím tomu. Jako lidé ze Západu jsme také mysleli, že to bude lehčí, že jenom odvalíme hroznou sovětskou ruku, která všemu vládne, a že bude každý rozumět demokracii. Ale demokracie je komplikovaná – momentálně i v Americe. Člověk musí dávat pozor, aby si nemyslel, že jeden vůdce může všechno udělat.

Není to selhání elit? V té knížce – pro někoho možná až příliš alarmisticky – hovoříte o autoritářských tendencích i v západních zavedených demokraciích. Zmínila jste Maďarsko, ale zároveň říkáte, ze Spojené státy mají v současné době tyto problémy také. To pravděpodobně není jenom záležitost mladých demokracií.

Tu knihu jsem psala jako varování. Také jsem se rozhodla, že to musí být historické. Proto jsem šla zpět a dívala se na to, jak to Mussolini, který byl první fašista, provedl. Je pravda, že v Itálii se lidé hrozně zlobili, protože si mysleli, že po první světové válce Itálie nedostala to, co potřebovala. Co mě opravdu vzrušilo, je to, že Mussolini, Hitler i Franco dostali moc, když jim ji král nebo Hindenburg předal. A lidé Orbána zvolili. Píšu také o Dutertem na Filipínách, Chávezovi ve Venezuele, Erdoganovi v Turecku. To jsou lidé, kteří byli zvoleni. Nerozumím tomu, proč si lidé myslí, že jeden vůdce to může zvládnout. Všichni se ptáme, proč se to děje.

Vy nemluvíte jenom o Maďarsku, ale i o Polsku. Vidíte tyto tendence i jinde ve střední Evropě? I v České republice?

Teď to studuju. Myslím, že nějaké jsou. Problém je, že o tom musí psát média, že lidé musí být vychováni, aby rozuměli, že je demokracie hrozně těžká. Československo vzniklo díky tomu, že lidé chtěli svoji identitu. Chtěli vědět, kdo jsou, a nechtěli být u Habsburků. Identita je prima, každý chce vědět, kde se narodil, jak mluví. Ale když moje identita nemá ráda vaši, tak to je nacionalismus a to je těžké a dělá hrozné problémy.

Co byste přála České republice do budoucna? Vzpomínám si na projev Baracka Obamy, který v roce 2009 na Hradčanském náměstí v Praze mluvil o sametové revoluci a říkal, že je to příklad toho, kdy malá země dokáže mít velký vliv na běh světových dějin. Dokonce Norman Eisen, bývalý velvyslanec v ČR a Obamův přítel, hovořil na jednom setkání s novináři o tom, že Česko boxuje ve vyšší váhové kategorii, než která by mu příslušela. Co byste tedy přála roli České republiky v dalších desetiletích – v rámci Evropy, v rámci světa?

Aby si Češi vzpomněli na to, jak začali. Jaký člověk byl Masaryk a proč z tak malé země mohl ukázat, že demokracie opravdu funguje. A aby si také uvědomili, kdo byl Václav Havel. Když on přišel do úřadu prezidenta, přišel do Ameriky a začal tady mluvit, lidé z toho byli úplně vyděšení – že takto může mluvit člověk, který byl v žaláři. Češi musí opravdu přemýšlet o tom, čím byli a čím mohou být. Že to nemusí být něco, kde věci nefungují nebo kde nějaký vůdce říká, co dělat.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Obce žádají spravedlivější podíl z daní. Senátoři se chtějí obrátit na Ústavní soud

Kvůli systému, který mezi obce přerozděluje výnosy z daní, se chce část senátorů obrátit na Ústavní soud. Podle zástupců některých měst současná pravidla zvýhodňují čtyři největší sídla a připravují ostatní samosprávy o stovky milionů korun ročně. Například Liberec každoroční ztrátu vyčíslil na 800 milionů, Olomouc pak na 500 milionů až jednu miliardu. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se případným změnám nebrání, odmítá však negativní dopad na státní rozpočet.
před 1 hhodinou

Do Čech dorazily první bouřky, výstraha platí i pro neděli

Jihozápad Čech odpoledne zasáhly v sobotu první bouřky. Výstraha meteorologů pro Čechy a část Moravy platí pro oba víkendové dny. Doprovázet bouřky může krupobití, přívalový déšť i vítr o rychlosti přes 70 kilometrů za hodinu, vyplývá z výstrahy. V deštích může hlavně v neděli místy spadnout až třicet milimetrů srážek, tedy třicet litrů na metr čtvereční. V důsledku silného větru vyjížděli v sobotu odpoledne hasiči na západě Čech k téměř 20 technickým zásahům, zejména k odstranění stromů. Padající strom na Domažlicku zranil ženu.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Předsedou KSČM se stal Roun, porazil Krajču a vystřídal Konečnou

Novým předsedou KSČM se stal dosavadní stranický mluvčí Roman Roun. Na uzavřeném sjezdu v pražském Top Hotelu podle informací ČTK porazil v sobotu ve druhém volebním kole místopředsedu komunistické strany Milana Krajču. Roun vystřídal v čele KSČM europoslankyni Kateřinu Konečnou. Roun ČTK řekl, že získal 94 delegátských hlasů, Krajča jich obdržel 82.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Úhrady za zdravotní péči mají vzrůst, podmínkou je dalších 25 miliard od státu

Téměř 610 miliard by v příštím roce mohlo být potřeba na zdravotní péči. Počítá s tím i výsledek hlavní části dohodovacího řízení mezi pojišťovnami, nemocnicemi a dalšími poskytovateli péče. Většina jejich zástupců se dohodla na růstu úhrad o dvě až čtyři procenta. Má to ale podmínku – 25 miliard, o které by se státu zvýšily platby za pojištěnce. Ministerstvo financí ale o tomto kroku ještě nerozhodlo.
před 12 hhodinami

Mediálním zákonem od Klempíře už se vláda zabývat nebude, změní současný, řekl ČT Babiš

Premiér Andrej Babiš (ANO) ČT řekl, že vláda už se mediálním zákonem předloženým ministrem kultury Otou Klempířem (za Motoristy) kvůli čtyřem stovkám připomínek zabývat nebude. K tomu, abychom převedli financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet, využijeme změnu současného zákona, dodal předseda vlády. Babiš rovněž nevyloučil, že by prezident Petr Pavel nakonec mohl letět na červencový summit NATO do Ankary. Vláda o věci rozhodne 8. června.
včeraAktualizovánopřed 16 hhodinami

Do Jablonného se vrátila lebka svaté Zdislavy, veřejnost ji viděla naposledy

Do baziliky v Jablonném v Podještědí se při Zdislavské pouti v sobotu vrátila nedávno ukradená lebka svaté Zdislavy. Jejímu předání zástupcům církve přihlížela zaplněná bazilika. Na hlavní bohoslužbu dorazilo několik set lidí včetně policistů, kteří se o nalezení cenné relikvie zasloužili. Přítomní stáli i v uličkách.
včeraAktualizovánopřed 16 hhodinami

Nejdřív nevěřili, že ji vyprostí. Experti popsali záchranu relikvie z betonu

Přes šestnáct hodin trvalo restaurátorům Blance Valchářové a Michalu Velíškovi lebku svaté Zdislavy vyprostit z betonu, do kterého ji zalil zloděj. Relikvii ukradl z baziliky v Jablonném v Podještědí na Liberecku v úterý 12. května večer a chtěl ji pohřbít do řeky. V tom mu zabránil rychlý zásah policie. Očištěnou a zrestaurovanou lebku v sobotu restaurátoři předali arcibiskupovi Stanislavu Přibylovi při hlavní mši na Zdislavské pouti v Jablonném.
před 16 hhodinami

VideoPolitické spektrum: HOP Hydra, JIHOČEŠI 2012, JaSaN

Česká televize pořádá před komunálními volbami sérii debat se zástupci politických uskupení, která nejsou zastoupena ve sněmovně. Pozvání do Politického spektra v sobotu 30. května přijali Libor Maleček (Hnutí občanů a podnikatelů – HOP Hydra), Radek Pileček (JIHOČEŠI 2012), Vladimír Štěpán (Jasný Signál Nezávislých – JaSaN). Debatu moderovala Štěpánka Martanová.
před 17 hhodinami
Načítání...