Dobrý panovník má sloužit lidem, zaznělo ve Fokusu Václava Moravce

Současní panovníci podle překladatele Martina Hilského postrádají takzvanou „službu veřejnosti“. V současné době myslí například premiéra, členy vlády a parlamentu. „Měli by v takových pozicích ne sloužit, ale být prospěšní veřejnosti a starat se o věci veřejné, jako se pečuje o sad, což je shakespearovská metafora, která se mi velmi líbí,“ řekl. U nás to podle Hilského není česká politika, ale české politikaření. Doufá, že to tak nebude i v budoucnu.

„Nemohu říct, že bych dnes u panovníků něco postrádal, protože všechno je zastoupeno na různých příkladech z dějin českého středověku,“ poznamenal historik Martin Wihoda. Připomněl, že volba panovníka ve středověku byla jakýmsi divadlem, kterého se chtěl každý zúčastnit.

Virolog Libor Grubhoffer uvedl, že modrá krev u panovníků pro něj představuje symbol rodových tradic šlechtických rodů, spolehlivost a morální kredit. „Nechtěl bych to moc pokazit fyziologií, ale dovedu si představit, že určité limity reprodukčních možností mohly způsobit kdysi dávno některé geneticky sdílené poruchy krvetvorby,“ řekl profesor.

„Autority jsou od toho, aby sloužily. Když mluvíme o dnešní době, tak například otázka prezidentů – pro mě je to služba jako instalatér, když přijde opravit pračku. Má fungovat a dělat dobře svoji práci,“ popsala spisovatelka Radka Denemarková. „Nebát se, nekrást a nelhat, to je to, co chybí politikům,“ dodala.  

„Očekávání, že se prezident postará, je očekávání, které přechází od Masaryka na Beneše, přechází na Háchu a jde dál, ale není vázáno jen na to, že máme nějaký soubor kompetencí, ale je vázáno na specifičtější a současně možná obecnější fenomén,“ popsal ústavní právník Jan Kysela. Historička a politoložka Adéla Gjuričová souhlasí s tím, že se prezidenti vracejí k pojetí prezidentského úřadu T. G. Masaryka. „Je to silný obraz a je třeba říct, že ho máme překrytý mýtem,“ uvedla.