Geolog Cílek: Když se metan lokálně nahromadí, stačí málo. Třeba bouchnout lopatou o pískovec

Podle dosavadních informací došlo k výbuchu metanu. Kde se v dole metan bere?
Metan je lehký plyn, který vzniká při prouhelňování. Uhlí neustále vzniká, neustále se dotváří, a metan, zejména v ostravsko-karvinském revíru, nemá kam utéct, protože nahoře jsou jílovité vrstvy. Zůstává dílem rozpuštěn nebo rozptýlen v hornině. Pak se snadno stane, že se z horniny uvolní. Často v dole máte určitá zákoutí, která jsou špatně větraná. Metan má navíc tu vlastnost, že když ho je více než 5 procent, tak 7 až 8 procent, tak je v dobrém poměru se vzduchem. Stačí opravdu malinkatá jiskřička, aby došlo k explozi.

Říkáte, že metan vzniká při prouhelňování. To znamená při práci s uhlím, nebo když uhlí geologicky vzniká?
Prouhelňování je geologický proces, při kterém z rašeliny vzniká nejprve hnědé uhlí, pak černé uhlí, pak ještě někdy antracit. Představte si to zhruba jako suchou destilaci obyčejného dřeva, z kterého vám utíkají nějaké dehty a plyny. To znamená, na většině uhelných slojí je metan neustále přítomen, neustále vzniká, akorát někdy geologické podmínky umožní, aby horními vrstvami utekl do atmosféry a neškodil v dole.

A někdy vnikne přímo do dolu. K tomu musí vzniknout nějaká prasklina? Někde musel být nějaký otřes? Nebo nějaká jiná nehoda?
Ne, ne. Je to úplně přirozené, metan je pod určitým tlakem obsažen v samotné hornině, ve vlhkosti, v uhlí, které je něco jako aktivní uhlí. Vejde se do něj nejenom metan, ale někdy i další uhlovodíky, které jsou typické právě pro OKD. Prakticky vždycky, když odhalíte uhelnou sloj, tak se dostáváte k malému nebo většímu zdroji metanu.

Čili to není nějaká kapsa, kde by byl metan, ze které by mohl najednou uniknout zrovna tam, kde se těží uhlí.
Takhle se to dříve dělalo, že byly kapsy nahoře v chodbách ve slojích, ale to už je doopravdy pravěk, 19. století. Tam se lehčí metan koncentroval a horníci ho vypalovali, což bylo na hranici života a smrti.

Dnes se to řeší jak? Odvětráváním? Je to technicky zvládnutá procedura?
Dneska se to řeší odvětráváním. Jenže! Uhelné doly jsou nerovnoměrné, jsou tam časté závaly, horniny jsou poměrně měkké, část uhlí se zapařuje a začíná doutnat. Při doutnání se někdy uvolňují další plyny. To znamená, na uhelné šachtě musíte být neustále připraven. Metan není vidět. Když máte čidla na hlavní chodbě a pracovištích, tam všude je to docela pěkně zabezpečené, tak je to v pořádku. Ale v nějakém zákoutí se něco třeba jen lokálně nahromadí, malé množství metanu, a pak stačí, když bouchnete třeba lopatou o pískovec. Přeskočí jiskra. Stačí doopravdy hodně málo, aby plyn, když zrovna máte tu smůlu a je namíchaný ve správném poměru se vzduchem, explodoval.

Slyšeli jsme informaci, že v dole může hořet i několik týdnů. To je možné? Toho plynu je tam tolik?
Nejedná se o plyn. Jde o to, že chytlo uhlí. Když byl ve větším měřítku otevíraný kladenský revír, někdy po roce 1830, tak ho otevírali měšťané, kteří neuměli moc těžit. Podařilo se, že kvůli zápaře, to znamená velké hromadě uhlí, která začíná doutnat, jim chytil revír a hořel dalších skoro 40 let. Je to pomalé doutnání, velmi žhavé. Vodou to nikdy pořádně nezalejete, často se ke žhavému jádru vůbec nedostane. Někdy se dokonce může přeměnit, což se stalo, na vodík a kyslík. Rozloží se – a to je ještě zoufalejší situace.

Jediný způsob, jak likvidovat pomalu doutnající, ale velmi žhavý a neprostupný důl, je to prostě obrovská doutnající hromada uhlí 800 metrů pod zemí, je udělat zátaras, něco jako přehradu, aby tam nemohl vzduch a nemělo se to čím živit. Pak uděláte přehradu z druhé strany, a ono to kupodivu i se zbytkem kyslíku vydrží někdy měsíce, někdy roky. Pak to teprve odvrtáte a vháníte tam dusík, aby se to konečně zastavilo. Pak to zase vychládá, klidně týdny či měsíce.

• Rozhovor byl krácen a redakčně upraven. Celý je k dispozici ve videu.