Holašovice slaví 20 let v UNESCO. Svět zaujaly unikátním selským barokem

Rozlehlá obdélníková náves malebné vesnice, po jejímž obvodu stojí několik statků s typickými štíty se štukovým dekorem (vystavěné většinou v letech 1840 až 1880), je typologicky ojedinělým dochovaným souborem lidové architektury nejen v Česku, ale i v celé Evropě.

Unikátní je zejména neporušená forma půdorysného řešení i struktura zástavby v obci, která je příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace. Zachovaný je komplex 23 usedlostí s více než 120 budovami, mezi které patří vedle statků i špýchar, stodoly, maštale, výměnky, hostinec nebo kaplička. Unikátní jsou i pístové vahadlové vodní pumpy.

Rozkvět díky prosperujícímu zemědělství

Selské baroko bylo výsledkem tehdejšího prosperujícího zemědělství, rozkvět vesnice vyvolal přestavby řady usedlostí. Zedníci na selských stavbách kopírovali prvky, které znali z měst, kostelů či statků, a to jak barokních, tak klasicistních.

Šance Holašovic na zapsání mezi významné světové památky byla vysoká i proto, že se jedná o „živou“ vesnici se zachovanou autenticitou prostředí, nikoli o skanzen. Obec má dnes zhruba 150 obyvatel.

Po roce 1998 prošly památky v obci rekonstrukcí, mnoha z nich byla navrácena jejich historická podoba, některé byly zachráněny před zánikem.

Letos byla v Holašovicích například otevřena obnovená kovárna. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout staročeskou výheň, měchy i staré kovadliny, vrtačky nebo brusky. Dům sloužil jako kovárna do 60. let minulého století, pak v něm byla hasičská zbrojnice. V části kovárny proto vzniklo hasičské muzeum, jehož tahákem je stříkačka z roku 1928 původně tažená koňmi. Loni Holašovice obnovily i dobytčí váhu na návsi.

Původní české obyvatelstvo zabil mor

Holašovice jsou zmiňovány od poloviny 13. století. O tři století později bezmála veškeré původní české obyvatelstvo zemřelo při morové epidemii a obec znovu osídlili němečtí osadníci. Během druhé světové války byly Holašovice součástí říšského území, po jejím skončení bylo německé obyvatelstvo vysídleno.

V poválečných letech se v obci příliš nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo. Proto mohl nejprve stát (v roce 1960 byly budovy v Holašovicích zapsány do státního seznamu kulturních památek, v roce 1995 pak byla obec prohlášena památkovou rezervací) a později i UNESCO označit tento komplex architektury za unikátní.