Jako správné hodnotí rozdělení Československa spíš Slováci. I když podle nich více získali Češi

Rozpad Československa je v Česku a na Slovensku popisován z rozdílné historické perspektivy. Zatímco většina Slováků (63 procent) spontánně mluví o vzniku samostatného státu, většina Čechů (53 procent) to spíš bere jako rozpad federace.

Jenom 19 procent Čechů rozdělení vnímá jako vznik nového státu. V Česku je také výrazně více respondentů než na Slovensku, kteří si datum 1. ledna 1993 s ničím nespojují.

Vnímání této události výrazně souvisí s věkem. Mladší respondenti v obou zemích ji častěji popisují jako vznik samostatných republik.

Jako správné pak rozdělení federace hodnotí 42 procent Čechů a 57 procent Slováků. V obou zemích se k pozitivnímu hodnocení kloní častěji mladší lidé.

Na Slovensku přitom převládá názor, že rozdělením více získali Češi než Slováci. V tuzemsku je častější mínění, že z rozdělení vyšly obě země stejně.

Je proto logické, že Slováci si méně často než Češi myslí, že jejich samostatný stát je proti porevolučnímu Československu ekonomicky silnější. Zatímco na Slovensku tvrdí, že hospodářsky posílili, necelá čtvrtina lidí, v tuzemsku je názor lehce nadpoloviční. Podobně si obyvatelé Česka častěji myslí, že je jejich stát lépe schopný hájit své zahraniční zájmy.

Slováci zase proti Čechům výrazně častěji označují samostatný stát za přirozenější a jsou schopni se s ním ztotožnit lépe než s federací. Obě národnosti se pak shodují, že rozdělené státy jsou demokratičtější a s rovnějšími příležitostmi.

Pouze v jednom ohledu se oba národy shodnou, že na tom bylo lépe Československo, a to ohledně známosti v zahraničí.

Proč se společný stát rozpadl? Lidé ukazují na Klause s Mečiarem

Hlavním důvodem pro rozdělení pak zřejmě nebyl spor o pomlčku v názvu země. Jako nejsilnější důvody pro rozpad nejsou vnímány ani touhy po národním státě. Nejvýš se v průzkumu umístily politické ambice tehdejších politiků Václava Klause a Vladimíra Mečiara, kteří působili jako předsedové jednotlivých vlád. Politický rozměr uvedlo přes sedmdesát procent Čechů a přes osmdesát procent Slováků.

Samostatnost se však umístila jako druhý nejčastější důvod. Mezi další často vnímané důvody patří nespokojenost Slováků s postavením ve federaci, ekonomická nerovnost a centralizace důležitých úřadů v Praze. Slováci všem těmto důvodům dávají vyšší váhu. Zmíněná pomlčková válka je zase jedním z důvodů, které častěji uváděli Češi.

Vztahy se zlepšují, ve znalostech druhého národa vedou Slováci

Vztahy Čechů a Slováků hodnotí oba národy pozitivně, ale celkově mírně lépe Slováci než Češi. Ve srovnání s dobou před rozpadem pak vnímají současné vztahy oba národy o něco lépe. Slováci pak mají o Česku mnohem lepší znalosti než Češi o Slovensku. To se projevuje jak v otázkách, které se týkají politiky nebo geografie, tak i v případě jazyka.

Slova, která se řeknou v jazycích odlišně, nečinila problém přibližně 95 procentům Slováků. Význam vybraných slovenských výrazů oproti tomu znalo jen nanejvýš 60 procent Čechů. Zatímco slovenštinu znají lépe starší generace Čechů, česká slova znala ve více případech nejlépe nejmladší slovenská generace (do 30 let).

Nejvíce podporovaným možným společným projektem Čechů a Slováků je do budoucna výstavba rychlodráhy mezi Bratislavou a Prahou. Češi i Slováci by si dále přáli spolupráci při pietních aktech, které se týkají československé minulosti, a spolupráci v oblasti kultury, například na televizní a filmové produkci.

Návrat do federace by si přálo pouze 32 procent Čechů a pětina Slováků. Obnovení federace by si v obou zemích přáli nejčastěji lidé ve věku 45 až 59 let.