Minulost odvozujeme od aktuálních hodnot. Současnost bude temné období, míní historik

Národní identita v době vzniku Československa byla podle Rákosníka už utvořena. „Formovací proces moderního českého národa kulminuje v devatenáctém století. Vytvoření samostatného státu je spíše politický důsledek,“ řekl.

Vznik samostatného státu označil za nečekaný důsledek první světové války a neúspěchu Rakouska v ní. „Teprve první světová válka vytvoří podmínky k tomu, že dojde ke změně programu, který se postupně radikalizuje a nakonec vyústí ve vznik Československa,“ popsal.

Dodal, že tyto tendence lze pozorovat u Tomáše G. Masaryka. „Do roku 1914 je systémový konstruktivní politik, který usiluje o reformu Rakouska. Rozhodně o nějakém rozbíjení nemůže být ani řeč,“ přiblížil.

Význam 28. října se pak podle Rákosníka proměňoval. „Minulost je vždy v jisté míře konstruovaná. Odvozovaná od panujících hodnot v naší současnosti,“ sdělil.

Podotkl, že v rovině paměti dochází k idealizaci meziválečného období. „Což je v evropském kontextu poměrně netypické. Protože je spíše obvyklé u západoevropských národů, že to meziválečné období – jak je tam nestabilita po válce a velká hospodářská krize třicátých let – tak že ho berou spíše jako mizerné období, jako dobu deprese. Zatímco v české paměti sociologické výzkumy ukazují, že první republika je vnímána velmi pozitivně,“ sdělil Rákosník.

Domnívá se, že to souvisí s tím, že Česko má málo období, k nimž by se mohlo v moderní době vztahovat. Za zajímavé považuje také to, že národ první republiku vnímá jako období ekonomické prosperity. „Přestože větší část v té době je pokrytá ekonomickými krizemi,“ připomněl.

Neexistující identita

Vznik Československa podle Rákosníka vytvořil dědictví, s nímž se následně v dalším století zápasilo. „Stát vzniká jako multietnický. Přestože se deklaruje, že je to stát Čechoslováků, kteří dohromady dají téměř tři čtvrtiny obyvatelstva, tak ale ten československý národ neexistuje. Jsou tu Češi a Slováci. Tuto identitu se nepodaří prosadit jako zastřešující nad etnickým ‚češstvím‘ a ‚slováctvím‘,“ poznamenal.

Míní, že to vytvořilo pro Československo handicap, s nímž se muselo potýkat po celou dobu své existence.

Od roku 1989 jsou podle něj na českém národě znatelné pokroky. Existují totiž momenty, na které je hrdý – zároveň si ale nese řadu traumat. „Takový ten pocit malého národa, traumata související s druhou světovou válkou, odsunem Němců, sovětskou okupací,“ vyjmenoval.

Češi podle Rákosníka mají zároveň rezervovaný vztah ke státu, což pozoruje i v dnešní době. „Když někdo šidí daně, tak ho spíš bereme tak, že na to umí vyzrát. Místo toho, abychom na něj nahlíželi, že okrádá nás všechny,“ ilustroval s tím, že za tímto uvažováním stojí staletá historická zkušenost.

Vědecké spory v přímém přenosu

Rákosník se domnívá, že „desátá léta 21. století“ budou jednou historici vnímat temně. „Schází se dozvuk ekonomické krize, do toho v polovině dekády přichází migrační krize a nakonec to završí ještě krize s epidemií,“ shrnul.

V kontextu epidemie zmínil španělskou chřipku. Upozornil, že ta nevzbudila takovou pozornost jako covid-19. Důvod vidí v několika faktorech, mezi nimi i fakt, že tehdejší společnost měla vícero problémů, v nichž španělská chřipka do jisté míry zaniká. „Navíc tehdejší populace na epidemie byla podstatně více zvyklá, než jsme my. My jsme strašně dlouho nic takového nezažili, a proto jsme na to reagovali – a teď nemyslím českou vládu, ale globálně – poněkud hystericky,“ řekl.

Fake news doprovázející pandemii nepovažuje za nic nového. „Inovace vždy vzbuzuje podezření a strach. Je otázkou elit, jak to dokáží prodat,“ podotkl. Dodal, že poslední dekáda je pro společenské elity těžká až traumatizující. „V souvislosti s epidemií můžeme vidět otřásání důvěrou ve vědu. Spory o to, jak interpretovat epidemii – to patří k vědeckému provozu odjakživa. Ale co je na tom nezvyklé, že se to odehrává v přímém přenosu,“ okomentoval Rákosník.