V Česku trpí Parkinsonovou nemocí 50 tisíc lidí. Každý rok si tuhle diagnózu vyslechne zhruba patnáct set pacientů. Vyléčitelná není, v některých případech ale může příznaky zmírnit hluboká mozková stimulace. V Česku ji lékaři poprvé provedli před 25 lety. Pomohla už zhruba tisícovce nemocných.
Parkinsonova choroba u Lenky Dvořákové začala před třinácti lety nenápadně ztrátou čichu. O pár let později se ale objevily další příznaky. „Přestala jsem ovládat pravou nohu. Tahala jsem ji za sebou. Později se k tomu přidala i pravá ruka. Mám problém zvládat čištění zubů,“ popisuje Dvořáková, která se rozhodla podstoupit operaci.
Během ní má pacient na hlavě rám, jenž se upevňuje při lokálním umrtvení. Pacient cítí menší tlak. Pak musí na magnetickou rezonanci. Pomocí snímků z přístroje neurochirurgové plánují zákrok a určují místa, do kterých na sále zavedou elektrody.
„To plánování je tak sedmdesát procent práce, abyste nic netrefili cestou. Nikdy to nelze zcela vyloučit, ale tu pravděpodobnost co nejvíce snížit,“ říká neurochirurg z Nemocnice Na Homolce Jaromír May.
Neurochirurg nejdříve do hlavy vyvrtá dva otvory, poté k lebce přichytí držák pro elektrodu. S tou se musí trefit do místa o velikosti zrnka rýže a v něm pak najít ideální polohu. Pak pacientku „zkouší“ třeba z měsíců v roce.
Ročně lékaři v Česku provedou zhruba padesát takovýchto zákroků, z toho víc než polovinu v Nemocnici Na Homolce. Místní zdravotníci provádějí tuhle operaci už 25 let a v Česku byli první. „Je to s větším klidem, jsme si jistější, přes jaké struktury procházíme. Máme tu magnetickou rezonanci a ty plánovací stanice,“ popisuje neurochirurg Dušan Urgošík.
