Pavel zatím nejmenuje Fremra. Prověří informace o jeho činnosti před listopadem 1989

„Nechci dát prostor pochybnostem o morální integritě jakéhokoliv kandidáta na ústavního soudce. S vážností proto sleduji i nové informace, které se objevily v souvislosti se jmenováním Roberta Fremra. Podrobím je důkladné analýze právníků a historiků a prozatím jmenování odložím,“ uvedl Pavel na sociální síti X (dříve Twitter).

„V okamžiku, kdy nebudou žádné další nové informace, přijmu rozhodnutí,“ řekl Pavel po setkání s končícím předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským. Prezident zdůraznil, že personální obměnu Ústavního soudu vnímá jako jeden ze svých hlavních úkolů a že důvěryhodnost soudů a institucí patří k pilířům právního státu.

Odpoledne Pavel ještě doplnil, že je potřeba vidět také dobový kontext. „V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo. Myslím, že bychom to měli vidět v tomto kontextu. Ale nechci se bavit o jednotlivých případech, protože s jejich detaily nejsem seznámen,“ uvedl Pavel.

Fremr rozhodnutí prezidenta plně respektuje, uvedla mluvčí Vrchního soudu v Praze Kateřina Kolářová, kde Fremr momentálně působí jako místopředseda. „V této chvíli to nechci komentovat,“ dodal Fremr.

Nominaci bývalého místopředsedy Mezinárodního trestního soudu Fremra na ústavního soudce ve středu schválil Senát. Fremr v tajných volbách získal hlasy 36 z 67 hlasujících členů horní parlamentní komory. Pavel při projednávání jím navržených ústavních soudců v Senátu uvedl, že zatím nedostal žádná fakta prokazující, že Fremr jako soudce či člověk selhal. Fremr podle něj získal nominace od nejvyššího počtu právních institucí, na které se hlava státu při výběru ústavních soudců obrátila. 

Senátoři dosud poukazovali na kauzu Olšanských hřbitovů z roku 1988, v níž se na obžalobě podílela komunistická tajná policie. Fremr připustil, že StB kauzu zmanipulovala. Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem. „To, že jsme ty nezákonné praktiky v průběhu hlavního líčení tehdy neodhalili, ve mně skutečně vyvolává velice hořký pocit, protože si myslím, snad to tak mohu říct, že nemám snad za sebou žádné nespravedlivé rozhodnutí,“ řekl Fremr v Senátu.

Alexandr Eret, odsouzený v roce 1988, v otevřeném dopisu Fremrovi tvrdí, že ho k přiznání donutila StB – i fyzickým mučením a že na to soudce během procesu upozorňoval. „Tyto námitky a informace jste ale konsekventně ignoroval, popřípadě nařkl mou matku a mne z účelových změn vypovědí. Nemohl jste tyto skutečnosti jako soudce Městského soudu v Praze roku 1988 neregistrovat, jelikož jste nebyl slepý ani hluchý,“ cituje ho Respekt.

Údajné rozsudky nad emigranty

Senátor Marek Hilšer z klubu Starostů v neděli na síti X napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 také odsoudil přes sto lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek, rodiny byly postiženy perzekucí. „Ten, který dával razítka na tato rozhodnutí, je za to zodpovědný. A myslím si, že není správně, aby pak figuroval v nejvyšších rolích Ústavního soudu, což je instituce, která by se měla těšit velké důvěře ve společnosti, a instituce, která vytváří a utváří nějaký pocit spravedlnosti v naší zemi,“ řekl Hilšer v pondělí.

V osobním dopise Hilšer s další senátorkou Hanou Kordovou Marvanovou (za ODS) napsali Pavlovi, že přítomnost Fremra na Ústavním soudu je nevhodná. Hilšer zdůraznil, že prezidenta v dopisu nevyzývali k tomu, aby Fremra nejmenoval. Pavlovu reakci nicméně senátor považuje za dobrou. „My jsme ho na ty skutečnosti upozornili, považovali jsme je za vážné. A pokud pan prezident shledá, že ty věci jsou opravdu vážné, tak se může rozhodnout. Myslím si, že je to moudré řešení,“ dodal.

Pavel chce nyní jednat s nespokojenými senátory i šéfem horní komory Milošem Vystrčilem (ODS), konzultovat bude i s historiky.

Působení Fremra v komunistické justici přezkoumá tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů. Soustředit se bude na kauzu Olšanských hřbitovů i na trestání emigrantů za opuštění republiky. Ústav o tom informoval v tiskové zprávě.

Kordová Marvanová ocenila, že se prezident novými informacemi zabývá. „Přes sto rozsudků za opuštění republiky, které vynesl dr. Fremr v letech 1983–85, je podle mě diskvalifikující pro soudce Ústavního soudu,“ napsala Marvanová na síti X.

Proti jmenování Fremra v otevřeném dopise protestoval také signatář Charty 77 a spoluzakladatel Spolku Šalamoun John Bok.

Před revolucí vydávali trestní rozsudky i někteří další členové Ústavního soudu – například Pavel Šámal. A jako trestní soudce působil před listopadem 1989 také Baxa. V pondělí připustil, že i on možná řešil jednu kauzu opuštění republiky. „Já už si na to dnes nevzpomínám, možná jsem soudil jeden případ. Ale nemám tak dobrou paměť, abych si z těch mnoha tisíců případů, které jsem rozhodl, pamatoval na všechny,“ okomentoval Baxa. Případy opuštění republiky podle něj rozhodovali spíše soudní funkcionáři než řadoví soudci.

Odborníci: Návrh Senátu prezidenta k ničemu nezavazuje

Ústavní právníci se shodují, že prezident nemá povinnost soudce Ústavního soudu jmenovat ani poté, co získal souhlas Senátu. „Návrh Senátu prezidenta republiky právně k ničemu nezavazuje, do okamžiku jmenování má zcela volnou ruku ve svém rozhodování,“ uvedl ústavní právník Jan Kudrna. S tím souhlasí i ústavní právník Marek Antoš. „Pokud v mezidobí nastaly či vyšly najevo skutečnosti, které jsou dostatečně závazné, aby takový postup odůvodnily,“ podotkl.

Také právnička a expertka na ústavní právo z Právnické fakulty Masarykovy univerzity Alžběta Králová podotkla, že ačkoliv podmínkou jmenování je souhlas Senátu, prezident tímto souhlasem vázán není. „A právě pro případ, že by se objevily nové skutečnosti v mezidobí, tak mu (Ústava ČR, pozn. red.) umožňuje nechat si čas na rozmyšlenou, nebo dokonce kandidáta nejmenovat,“ řekla.

Podle Králové bude klíčové podívat se na povahu Fremrových rozhodnutí. „A vyhodnotit, jestli je to něco, co může ohrozit důvěryhodnost Ústavního soudu,“ dodala.

Podle ústavního právníka Ondřeje Preusse prezident zatím „pouze“ získal souhlas Senátu. „Teď je to již čistě na něm. Jmenovat však nemusí, byť by to bylo velmi nestandardní a bezprecedentní. Je trochu zvláštní, že se příslušné podklady objevují až nyní, po projednání v Senátu a jeho výborech,“ uvedl.

Politolog z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Daniel Kroupa vidí hlavní problém v tom, že Fremr byl součástí komunistického represivního systému. „A i tehdy byla určitá možnost se tomuto systému vzepřít,“ upozornil. Lidé, kteří byli součástí systému, podle něj činí Ústavní soud nevěrohodným. „Aniž bych chtěl posuzovat jejich osobní vinu,“ podotkl.

Soudce Ústavního soudu Jan Wintr podotkl, že Fremra osobně nezná, z právnické obce má nicméně informace, že jde o uznávaného odborníka na mezinárodní a trestní právo. Wintr považuje za zcela legitimní, že se v Senátu vedla diskuze ohledně Fremrovy komunistické minulosti. „Která je součástí celospolečenské diskuze o tom, jak se vyrovnávat s komunistickým režimem,“ podotkl.

Kroku Pavla rozumí. „Že si chce ještě uvážlivě prostudovat nové materiály, které se objevily, a diskutovat třeba i se senátory. A myslím si, že je to od něj rozumný postup,“ doplnil Wintr.

Rychetský: Kauz se prakticky nešlo zbavit

Rychetský řekl, že případy emigrantů si za minulého režimu často brali předsedové soudů. „Protože to byly nejlehčí kauzy a rostly mu (předsedovi soudu, pozn. red.) díky tomu počty rozsudků. V těch kauzách šlo o symbolické rozhodnutí, kde trest nebyl nikdy vykonán. Nevedlo se žádné dokazování, stačilo hlášení, že dotyčný překročil státní hranici a už se nevrátil, nebo že třeba poslal pohlednici,“ popsal tehdejší praxi Rychetský. Upozornil, že sám jako soudce před rokem 1989 nepůsobil, pracoval jako podnikový právník.

Uvedl také, že pokud byla soudci k rozhodování nějaká kauza přidělena, bylo téměř nemožné se jí zbavit. „Jediným způsobem bylo vyloučit se pro podjatost a v takovém případě musel soudce prokázat, že je s obviněným v nějakém vztahu,“ dodal Rychetský.

Wagnerová: Špatný byl zákon

Bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová upozornila na to, že těch, kteří před rokem 1989 soudili kauzy typu ilegální emigrace, je mnoho – a soudí dodnes. „Byla to skutková podstata trestního zákona, a kdo měl tuto agendu, tak musel odsuzovat ty případy, které před něj přistály,“ uvedla Wagnerová, která sama byla odsouzena na opuštění republiky. Doplnila, že zákon byl špatný. „A já si myslím, že lidé, kteří k tomu měli výhrady, jaksi morální, se prostě obvykle nestávali trestními soudci,“ míní.

S tím nesouhlasí Kordová Marvanová. „Ty rozsudky už tehdy byly nezákonné, protože sice byly v souladu s trestním zákonem, ale odporovaly mezinárodním závazkům, které Československo podepsalo. Slyšela jsem o případech soudců, kteří odmítli toto soudit a nebyli v těch osmdesátých letech vyhozeni z justice, takže toto všechno by se mělo zkoumat,“ řekla.

Pavlův postup Wagnerová označila za zvláštní. Podle ní muselo být už dávno každému, kdo se pohybuje ve světě soudnictví a ve světě trestního práva, zřejmé, že Fremr v minulosti soudil i tyto případy. „Takže pro mě je to lichý argument,“ poznamenala. Pokud to někdo chtěl Fremrovi vytýkat, tak to měl učinit hned po revoluci, ne nyní, míní. Wagnerová se také domnívá, že Fremra tato věc nediskvalifikuje pro výkon funkce ústavního soudce.

Ústavní soud bude do rozhodnutí hlavy státu nekompletní – prezident v úterý jmenuje místo dvou nových členů jen Veroniku Křesťanovou.