Skauting vylučuje totalitu. Před 70 lety komunisté rozdrtili Junáka, ten však vydržel dodnes

Za rok vzniku českého skautingu se pokládá letopočet 1911, kdy profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík, inspirován návštěvou Anglie, založil na žižkovské reálce v Praze první skautský oddíl. Svojsík ve skautingu sloučil dvě hnutí, skauting založený v roce 1907 anglickým generálem, sirem Robertem Badenem-Powellem, a americký woodcraft neboli zálesácký způsob života, jaký praktikoval a propagoval Ernest Thompson Seton.

V roce 1912 vydal Svojsík knihu Základy junáctví a v srpnu uspořádal první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. Svojsík je také autorem českého způsobu stanování, v roce 1913 předvedl stany na dřevěných podsadách. V červnu 1914 byl pak založen spolek Junák – český skaut.

Skaut u vzniku republiky

Základem skautské činnosti byl vždy všestranný rozvoj osobnosti, samostatnost, kamarádství a spolupráce v týmu založená na fair play a pobytu v přírodě. Skaut se profiloval jako organizace apolitická, ale založená na etických, de facto křesťanských principech.

Důraz byl kladen i na praktičnost a reálnou službu druhým. Za první světové války skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže a po vzniku republiky pomáhali ustavit její úřady. Byla například vytvořena skautská pošta, jež se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době.

Skauting je i díky podpoře prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka pevně spojen s odkazem první republiky. Oddíly Junáka prošla řada známých osobností, například prezident Edvard Beneš, básník Jiří Wolker nebo příslušník zahraničního odboje Jan Kubiš.

V lednu 1939 se podařilo sjednotit skauty v jednotnou organizaci Junák, zakladatel Svojsík se toho ale nedožil, neboť zemřel v roce 1938. V jeho slovech pronesených před smrtí zazněla i předzvěst junáckého soumraku: „Skauting vylučuje totalitu – totalita vylučuje skauting.“

Odboj a poválečná sláva

Poprvé byl Junák rozpuštěn nacisty. Již 11. července 1940 vpadlo gestapo do některých skautských táborů a rozehnalo je. Následně 28. října 1940 byl skaut zakázán dekretem státního tajemníka protektorátu Karla Hermanna Franka. Hnutí ale pokračovalo v činnosti dále, částečně v ilegalitě a částečně v exilu. Někteří členové se také aktivně zapojili do protinacistického odboje. Za účast v odboji zaplatily životem stovky českých skautů.

Junák obnovil svou činnost ještě v průběhu Pražského povstání v květnu 1945. Ačkoli za zlatý věk skautingu je považována první republika, kdy z asi 10 tisíc členů v roce 1920 vzrostl počet skautů na 60 tisíc v roce 1939, po druhé světové válce měla organizace na 200 tisíc členů. Nával byl způsoben znovunabytou svobodou, ale také obrovským renomé, které Junák získal odbojovou činností.

Junák se snažil vzdorovat protidemokratickým mechanismům, které se začaly v poválečné republice rychle projevovat. Na nátlak KSČ se stal už v roce 1945 kolektivním členem komunisty řízeného Svazu české mládeže, což mu ovšem zachovalo jistou autonomii a vlastní stanovy.

Místo náčelníků akční výbor

Během komunistického převratu v únoru 1948 byli ale z náčelnických křesel vyhozeni Vlasta Koseová a Rudolf Plajner a vedení se ujal akční výbor. Okamžitě začaly čistky v duchu požadavků komunistické ideologie.

„Akční výbory známe ze Sokola, známe je z fabrik i z jiných spolků. Částečně to byli samozvanci, kteří tam přicházeli zvenku, částečně to byli lidé zevnitř těch organizací komunistického smýšlení,“ říká historik Marek Waic v pořadu Historie.cs na téma Skaut, postrach totalit.

„U skautů jsme se nikdy nestarali o politické přesvědčení svých členů. V tom je naše apolitičnost. A také spousta skautských vedoucích po roce 1945 vstoupila do komunistické strany, a teď začalo ono lámání chleba, jestli byli víc skauti, nebo víc komunisti,“ připomněl v Historii.cs Jiří Navrátil, člen legendárního oddílu Dvojka vedeného Jaroslavem Foglarem.

Likvidace

Definitivně byl Junák rozpuštěn 13. září 1950. Řada skautů byla za svou činnost ve skautu perzekvována, někteří se přímo pustili do protikomunistického odboje. Sám Navrátil se zapojil do takzvaného Prokešova puče. V květnu 1949 měla tanková brigáda ze Žatce vstoupit do Prahy a vyvolat protikomunistický převrat. Skupina starších skautů se připravovala na to, že podobně jako během Pražského povstání budou její členové dělat spojky a starat se o raněné.

Přípravy akce ovšem od počátku sledovala Státní bezpečnost a večer 17. května 1949 StB postupně zatkla všechny skauty, kteří se nacházeli na předem domluvených shromaždištích. „Mnoho lidí tenkrát věřilo, že režim může brzy padnout. Já vím, že to dnes vypadá strašně naivně, ale my jsme to neorganizovali, takže my jsme nebyli ti hlavní naivní,“ cituje vzpomínky Jiřího Navrátila portál Paměť národa, který sbírá a ukládá ústní svědectví pamětníků historických událostí 20. století.

„Do té akce bylo zapojeno několik set skautů. Ale pomocí morseovky jsme se tak dokonale domluvili, že oni potom většině uvěřili, že nevěděli, že jdou do nějaké akce a že šli na skautskou noční hru. Takže se nás k soudu dostalo asi dvacet čtyři nebo dvacet šest. A ještě od toho soudu šla víc než polovička domů. To bylo hned zkraje, to byl rok 1949, to tady ještě nebyli sovětští poradci,“ vyprávěl Navrátil. 

On sám však propuštěn nebyl. Čekal ho proces, ve kterém dostal dvacet let vězení. „Oni z propagačních důvodů potřebovali udělat skautskou protistátní skupinu,“ upozornil Navrátil.

Otřesným svědectvím o tehdejší době zůstává i takzvaná operace Jizerka. Sedmičlenná skupina skautů z Podkrkonoší se v létě 1949 pokusila utéct za hranice. Plán na emigraci ovšem skončil v Jizerských horách krvavým přepadením bezpečnostními složkami, při kterém dva skauti zemřeli a další čekalo mnohaleté vězení.

V dalším monstrprocesu byla skupina v čele se středoškolským profesorem Karlem Průchou odsouzena k dlouholetému vězení za to, že se údajně chystala přepadnout a obsadit Mladou frontu v Praze a zahájit vydávání deníku Evropa. V jiných vykonstruovaných politických kauzách byli likvidováni skauti, kteří pomáhali lidem opustit republiku.

Součástí tažení proti skautům byla i brutální propaganda. „Alois Poledňák napsal v duchu té doby knihu nazvanou Skauting ve službách podněcovatelů války, kde bylo jednoznačně naznačeno, že skauting je výmysl amerických imperialistů. Tvrdě po tom šli. Otevřeně se v polovině padesátých let hlásit ke skautingu byla sebevražda,“ zdůraznil v pořadu Historie.cs skautský historik Václav Windy Nosek.

Ukrytí skautského ducha

Obnovení se Junák dočkal až během pražského jara. „Skaut je definitivně zlikvidován, podobně zase jako Sokol, na začátku padesátých let, kdy přichází sovětizace jak mládežnického hnutí, tak tělovýchovy a sportu. A v roce 1968 jako jediná historická organizace dokázal okamžitě a plně obnovit svou činnost,“ říká Marek Waic.

Konkrétně byl skaut opět obnoven 29. března 1968, jenže mohl fungovat jen přes dva roky. Po okupaci v srpnu 1968 už bylo jasné, že další zákaz činnosti Junáka je jen otázkou času. V únoru 1970 byli do Ústřední rady Junáka v rozporu s jeho stanovami kooptováni vybraní členové KSČ, a toto ústředí pak souhlasilo s převedením Junáka do Pionýrské organizace.

Poslední skautské tábory se uskutečnily v létě 1970 a Junák byl následně potřetí zrušen výnosem ministerstva vnitra ČSSR 1. září 1970. Část oddílů pak pokračovala v činnosti v jiných organizacích, například Československém červeném kříži, Mladých požárnících, Turistických oddílech mládeže a dalších.

„Ukrytí skautingu nebo skautského ducha v rámci pionýrských táborů, ale také Mladých ochránců přírody a dalších organizací, je záležitostí sedmdesátých a osmdesátých let. Kořeny má na konci šedesátých let, kdy skaut obnovil svou činnost,“ říká Marek Waic.

Díky Foglarovi

K neobyčejné odolnosti českého skautingu navzdory opakovaným zákazům přispělo také literární dílo snad nejslavnějšího českého skauta, spisovatele Jaroslava Foglara. Ačkoli jeho nejznámější hrdinové, Rychlé šípy a další, nebyli přímo skauti, jejich příběhy byly inspirovány tím, co Foglar zažil ve svém oddílu Dvojka.

„Skauting Foglarovi vděčí za velice mnoho, protože celou tu dlouhou dobu, kdy nás zakázali komunisti, udržel povědomí o skautingu. Nějak se v té chlapecké a dívčí populaci spojilo, že co je Foglar, to je skauting, a díky tomu jsme mohli úspěšně startovat po listopadu,“ připomínal Jiří Navrátil.

I díky tomu Junák přežil po protektorátu a padesátých letech také normalizaci a byl slavnostně obnoven 2. prosince 1989, kdy se skautští činovníci sešli v sále Městské knihovny v Praze. V roce 1990 byla utvořena celostátní organizace Český a Slovenský skauting, po rozpadu Československa přijali skauti název Junák - svaz skautů a skautek ČR.

V roce 2014 se organizace vrátila k názvu Junák - český skaut a dnes je největší výchovnou organizací pro děti a mládež v Česku. Počet skautek a skautů přitom stále roste, nyní má téměř 68 tisíc členů ve více než dvou tisícovkách oddílů. A stále trvá na základních hodnotách: kamarádství, vztahu k přírodě a především službě.