V Brně se tento měsíc uskuteční sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL), poprvé v Česku. Jeho konání vadí vládě ANO, SPD a Motoristů, která chce ve sněmovně prosadit usnesení vyzývající k jeho zrušení. Ze strany kritiků akce opět zaznívají kromě jiného obavy ze zrušení takzvaných Benešových dekretů a otevření majetkových otázek. SdL se ale majetkových nároků v průběhu let vzdalo a také dekrety jsou pro něj už jen okrajovým tématem.
Majetkové a právní poměry nikdo měnit nechce, říká současný mluvčí sdružení Bernd Posselt (CSU). „Je to minulost. A říkám zcela jasně: pro nás je to morální a historická otázka, nikoli materiální nebo právní,“ uvedl o Benešových dekretech v rozhovoru pro ČT.
Právě Posselt je nejviditelnějším činitelem změny, kterou SdL v posledních dekádách prošlo a která ho posunula od revizionistického hnutí k podpoře dialogu a smíření.
Nástup umírněných
SdL vzniklo v Bavorsku v padesátých letech s cílem hájit zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Zejména v počátcích figurovali v jeho vedení lidé s nacistickou minulostí a po řadu desetiletí sdružení také požadovalo uznání práva odsunutých Němců na vlast a návrat, stejně jako navrácení majetku nebo odškodnění.
Ještě v devadesátých letech trval tehdejší mluvčí sdružení – tedy jeho nejvyšší reprezentant – Franz Neubauer (CSU) na zrušení Benešových dekretů a na „vzájemném“ majetkovém odškodnění českých obětí nacismu a německých obětí odsunu. Otázku finančních kompenzací chtěl řešit poskytnutím náhradních pozemků za vyvlastněné majetky.
Se začátkem nového tisíciletí, kdy se do čela sdružení dostali příslušníci umírněného křídla, se ale přístup SdL začal měnit.
Nově zvolený mluvčí Johann Böhm (CSU) v roce 2000 připustil, že by sudetským Němcům mohl být vrácen pouze ten majetek, který byl dosud ve vlastnictví českého státu, zatímco soukromé vlastnictví by se nemělo zpochybňovat.
O pět let později v tichosti navštívil památníky v Terezíně a v Lidicích, kde jako první vrcholný zástupce SdL uctil památku obětí nacistů.
Posseltova omluva
Ještě výraznější posun přišel za jeho nástupce Posselta, který Böhma nahradil v roce 2008 a v čele sdružení stojí dosud. Posselt je prvním mluvčím SdL, který se narodil až po válce, jeho otec ale pocházel z Jablonce nad Nisou.
Posselt se už v roce 2002, tehdy ve funkci předsedy SdL, ve vysílání České televize omluvil za příkoří, která sudetští Němci způsobili Čechům. Později tak učinil ještě několikrát.
„Pro mě je nacismus a všechno, co s tím souvisí, jeden z nejmonstróznějších zločinů dvacátého století. (...) Jako předseda sudetských Němců musím český národ poprosit za odpuštění za ty hanebné činy, které zločinný režim spáchal, na tom se podíleli sudetští Němci, tady není co přikrášlovat,“ řekl v březnu 2002 v pořadu Naostro.
Kromě toho vždy zdůrazňoval, že bezprávím byl i poválečný odsun Němců. „Vyhnání bylo propočítaná, naplánovaná událost, postup, jehož cílem bylo zřídit etnicky homogenní národní stát tam, kde žily skoro tisíc let dva národy,“ řekl třeba na sjezdu v roce 2006.
Dodal tehdy, že nešlo o produkt války, ale chladnokrevně naplánovaný poválečný krok. Hned ovšem zdůraznil, že tím nepopírá příčinnost válečných událostí. „Víme, že existoval zločin nacismu, a víme, že bez tohoto zločinu by nebylo možné realizovat vyhnání,“ prohlásil.
Vzdání se majetkových nároků
Podobně se vyjádřil i na sjezdu v roce 2015, kdy zároveň došlo ze strany SdL k dosud nejvýraznější změně – sdružení vypustilo ze svých stanov zmínky o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu zkonfiskován.
Z cílů sdružení, jak je definovaly stanovy, vypadly body, podle kterých SdL „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení“ a „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.
Část sudetoněmeckých organizací, které SdL sdružuje, úpravu odmítala a napadla ji u soudu s tím, že změna vyžaduje souhlas všech sudetoněmeckých organizací. Správní soud v Mnichově tuto argumentaci odmítl, nové stanovy ale zrušil kvůli nedostatečnému času na vypořádání všech připomínek.
Spolkové shromáždění SdL proto o úpravě hlasovalo v následujícím roce znovu a změnu potvrdilo. Ze sta delegátů ji podpořilo dvaasedmdesát.
Smířlivé kroky
Nešlo o jediný vstřícný krok ve vzájemných vztazích. Už v roce 2013 tehdejší český premiér Petr Nečas (ODS) vyjádřil lítost Česka nad příkořím způsobeným sudetským Němcům při vysídlení po druhé světové válce.
Sudetoněmecké sjezdy navštívilo po vyřazení majetkových nároků ze stanov SdL několik členů tuzemských vlád, poprvé v roce 2016 tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Sjezdy se také nesly ve stále smířlivějším duchu, v roce 2022 na této výroční akci poprvé zazněla česká hymna, která se od té doby hraje každý rok.
Ze sjezdů také téměř vymizelo téma Benešových dekretů. V roce 2018 je na akci po několika letech zmínil státní tajemník německého ministerstva vnitra Stephan Mayer (CSU) s tím, že nepatří do Evropy. Svůj projev ale podle dostupných informací s nikým nekonzultoval.
Posselt naopak tehdy uvedl, že sudetští Němci chtějí pokračovat v dosavadní cestě usmíření s Čechy a odmítají nacionalistické tendence, které se znovu objevují. Nacionalismus označil za „jednu z největších blbostí, které lidstvo vymyslelo“.
Benešovy dekrety přestávají být tématem
Právě případného otevření cesty k nárokům sudetských Němců za jejich vyvlastněné majetky se obávali někteří kritici možného zrušení Benešových dekretů, které dlouho patřilo k nejhlasitějším požadavkům SdL.
V prohlášení o principech a zásadách SdL – nikoli ve stanovách – nadále zůstává, že SdL usiluje o zneplatnění Benešových dekretů a dalších československých právních aktů z let 1945 a 1946, které „nařizují nebo legalizují nespravedlnosti, jako je kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhnání a vraždy“.
Sám Posselt také dříve vyzýval k jejich zrušení, protože vznikly na principu kolektivní viny, a ještě v roce 2014 o nich řekl, že patří na smetiště dějin.
Za jeho vedení nicméně téma dekretů postupně přestalo hrát ve vztazích mezi Českem a sudetskými Němci významnější roli a v roce 2017 Posselt připustil, že nepovažuje dřívější fixaci na dekrety za dobrou. „Nepovažuji to za juristickou (právnickou, pozn. red.) otázku, považuji to za morální a etickou otázku,“ poznamenal v červnu 2017.
Posselt: Dekrety jsou historie, kterou nemůžeme změnit
Zároveň tehdy uvedl, že si dokáže třeba představit, že se Česko bude zabývat zákonem, jenž zaručil beztrestnost Čechům, kteří se dopustili vážných trestných činů proti sudetským Němcům.
„Ale já nejsem ten, kdo by české politice něco předepisoval. To musí být výsledkem vnitročeské svobodné diskuse, kterou nebudeme ovlivňovat,“ řekl. Aby sudetští Němci Česku takový krok vnucovali, není podle něj možné.
Rovněž v roce 2018 zdůraznil, že rozhodnutí o případném zrušení Benešových dekretů je výhradně na Česku. Letos v březnu pak uvedl, že dekrety jsou pro sudetské Němce již jen okrajovým tématem, do kterého nechtějí vstupovat.
Konečně v rozhovoru pro ČT z tohoto týdne řekl, že nebude ve svém projevu v Brně o dekretech mluvit. „Pro mě nejsou Benešovy dekrety zajímavým tématem. Nezabývám se jimi. Ve svém projevu v Brně o nich neřeknu ani slovo. Pro mě to není téma,“ uvedl.
Expert: Obavy z prolomení dekretů nejsou realistické
Benešovy dekrety stále zůstávají součástí českého právního řádu, čeští představitelé na ně ale pohlížejí jako na „právně vyhaslé“.
Také právní historik Jaromír Tauchen označil obavy z jejich prolamování nebo masových restitucí z právního hlediska za nerealistické, neboť jde o uzavřenou záležitost. „Moderní právní stát nemůže po osmdesáti letech zpochybňovat základní majetkové a státoprávní změny, na nichž následně vznikly celé generace právních vztahů,“ podotkl.
„Řada dekretů nebyla formálně zrušena, avšak jejich účinky byly jednorázově naplněny již v bezprostředně poválečném období. Například konfiskace majetku nebo ztráta státního občanství byly právní akty, jejichž účinky nastaly tehdy a nelze je dnes znovu aplikovat na nové situace,“ řekl Tauchen.
„To ovšem neznamená, že by se společnost neměla touto otázkou nadále zabývat v historické a morální rovině,“ zdůraznil odborník.
Je podle něj důležité pojmenovat to, co se v poválečném období odehrálo, včetně excesů, násilností a bezpráví, aniž by se tím relativizovaly nacistické zločiny nebo zpochybňovaly příčiny poválečného vývoje.
