Ústavní soud (ÚS) se zastal sedmnáctileté dívky, jejíž matka zůstala po dopravní nehodě osm měsíců ve vegetativním stavu, soudy nicméně její dceři, která v té době studovala střední školu, nepřiznaly náklady na výživu. Ústavní soud ve středu zrušil vyhlášeným nálezem rozsudky soudů nižších instancí s tím, že porušily práva stěžovatelky. Jednalo se o poslední nález ústavního soudce Ludvíka Davida, jehož funkčního období končí 7. srpna.
Matka stěžovatelky utrpěla závažná zranění při dopravní nehodě v roce 2019, a až do roku 2020, kdy zemřela, zůstala ve vegetativním stavu. Viníka nehody soudy potrestaly. Stěžovatelka se v civilním řízení domáhala náhrady nákladů na výživu. Soudy ale zamítly její návrh na vydání předběžného opatření, které by žalované provozovatelce vozidla uložilo povinnost hradit žalobkyni měsíčně náklady na její výživu.
„V době dopravní nehody byla stěžovatelka jako studentka posledního ročníku střední školy odkázána na výživu své matky, která pobírala invalidní důchod,“ sdělil soudce zpravodaj David.
Soudy pominuly, že matka nebyla schopná dceru živit, uvedl David
Peníze chodily za matčina života na její účet a z trvalého příkazu měla stěžovatelka zajištěny jen platby spojené s bydlením. V rozhodné době nezískala přístup k účtu, a nemohla tak z něj hradit své osobní potřeby, spojené zejména s výukou. Ty v žalobě podrobně vyčíslila. Šlo o 24 tisíc korun, které představovaly náhradu nákladů její výživy od podání žaloby do doby matčina úmrtí o osm měsíců později. „Tento její tvrzený nárok nebyl při odškodnění dopravní nehody uspokojen ani žalovanou, ani pojišťovnou,“ uvedl David.
Ústavní soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z června 2021 a rozsudek Městského soudu v Praze z listopadu 2021. Soudce zpravodaj David uvedl, že porušily základní práva stěžovatelky na soudní ochranu a na respektování soukromého a rodinného života.
„Obecné soudy nevzaly v úvahu, že matka stěžovatelky nebyla po dopravní nehodě do své smrti schopna plnit vyživovací povinnost vůči své dceři. Soudy dostatečně nezohlednily fakt, že skutečný život nepokračuje, neexistují-li již ty základní biologické funkce, jež činí tento život lidským,“ uvedl soudce. V nálezu ÚS upozornil i na německou právní úpravu tohoto druhu odškodnění, která pro obdobné případy umožňuje náhradu této materiální újmy už od zranění poškozené osoby.
David obecně kritizoval přetížení Ústavního soudu a nepochopením jeho role
Případ ženy byl posledním nálezem Davida v jeho funkci v Ústavním soudu. V bilančním rozhovoru uvedl, že každý senát rozhoduje o pěti lidských osudech denně, což je podle něj na hranici únosnosti. Ústavní soudci vyhovují asi pěti procentům všech individuálních ústavních stížností, zbylých 95 procent stěžovatelů je tedy nespokojeno, uvedl. „Tím spíše, že nás stále pokládají, jak se přesvědčujeme, za jakýsi soud poslední záchrany či posledního odvolání. A tento názor není správný, není, dejme tomu šťastný,“ uvedl soudce.
Ústavní soud by měl podle něj jasněji deklarovat svůj přístup k individuálním ústavním stížnostem, především takzvaným bagatelním. „Jde o čas, o čas, který věnujeme kvantitě, a je mi líto, že to takto říkám, ale kvalita může trpět. A především potom může trpět celá debata uvnitř Ústavního soudu o věcech zásadnějšího významu,“ uvedl David.
Na hranici únosnosti je podle něj také počet ústavních stížnosti, které instituce řeší. Vede to podle něj k zamyšlení, nakolik je ten stav udržitelný. „Zda není žádoucí přenést více kompetencí v tomto směru na plénum, které by rozhodovalo v určitých typových případech společně i pro ostatní,“ řekl David. Soudce uvedl, že ochrana jednotlivce je z hlediska ústavního pořádku zásadní, kdy jde o aplikaci Listiny základních práv a svobod. Nelze se podle něj ale zříci ani plenárních kauz, tedy kauz se silnějším politickým aspektem, protože jde o ochranu ústavy.
Nyní plánuje především odpočinek. Uvedl, že profesní zkušenost, kterou získal za uplynulých deset let, se skoro rovná zkušenosti v právnické praxi nabyté za předchozích třicet let. Řekl také, že určitě bude s velkým zájmem sledovat rozhodování svých kolegů. „Případy, jejichž rozhodování bych se rád zúčastnil, určitě přijdou. Vlastně některé už přišly,“ řekl končící soudce.
