Ústavní soud zamítl stížnost exředitele Motola Ludvíka proti vazbě

Ludvík si stěžoval, že mu opatření nahrazující vazbu byly uloženy déle než rok poté, co jej soud v únoru 2025 poslal do vazby. Z ní byl po jedenácti měsících propuštěn letos v lednu.

Soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová při odůvodnění uvedla, že zásadní není doba od rozhodnutí o vazbě k rozhodnutí o využití nahrazujících opatření, ale doba, kterou Ludvík ve vazbě skutečně strávil.

„Stěžovatel byl z výkonu vazby fakticky propuštěn asi měsíc před uplynutím uvedené doby, takže využití opatření nahrazujících vazbu bylo možné. Při rozhodování o uložení omezujících opatření nahrazujících vazbu není pro posouzení otázky, zda byla maximální doba vazby vyčerpána, podstatná délka doby mezi vzetím do vazby a uložením omezujících opatření nahrazujících vazbu, ale doba, po kterou byl obviněný ve vazbě,“ uvedla Křesťanová.

Část stížnosti, která směřovala proti samotnému trestnímu stíhání, Ústavní soud odmítl. „Stížností proti trestnímu stíhání se ÚS v minulosti dvakrát zabýval, stěžovatel ani v jednom případě neuspěl,“ doplnila Křesťanová.

Ludvík je přesvědčený o tom, že jeho práva byla porušena právě jeho vzetím do vazby. „Jeden z policistů mi při výslechu řekl, že bych do vazby nemusel, kdybych se rozhodl vypovídat. Ale právo nevypovídat je jedním ze základních práv, proto zvažuji, že se obrátím na Evropský soud pro lidská práva,“ sdělil Ludvík.

Podle policie se Ludvík a jeho bývalý náměstek Pavel Budinský nechali uplácet od různých dodavatelů nemocnice, kteří zajišťovali nejen stavební zakázky, ale i úklidové služby či řemeslnické práce. Odevzdávání části peněz bylo údajně předem dohodnutou podmínkou pro platnost smluv. Ludvík vinu popírá. V kauze figurují také další lidé a firmy.