Velartovi museli o Černobylu mlčet, doporučovali alespoň sprchu a sušené mléko

Čtrnáct řádků, šedesát šest slov – tolik věnovala československá média oznámení o jaderné katastrofě v Černobylu. Rudé právo vydalo první zmínku o havárii v úterý 29. dubna 1986, až tři dny po incidentu. Už od pondělí se nicméně díky zprávám ze zahraničí mezi lidmi objevovaly informace o uniklé radiaci a nebezpečí. V komplikované situaci byli čeští odborníci – tušili nebezpečí, mluvit o něm ale nesměli.

„My jsme v práci mezi sebou mohli řešit všechno a taky jsme o tom mluvili. Ale říkali jsme to třeba i našim kamarádům, aby byli opatrní. Náš vnuk byl také v té době na škole v přírodě, kam se nám podařilo dovolat, a prosili jsme učitelky, aby děti každý večer pečlivě sprchovaly, protože byly samozřejmě celý den venku,“ vzpomíná Irena Velartová, která v době havárie pracovala v Centru hygieny záření pod Státním zdravotním ústavem.

Přestože Velartová od pondělí v práci viděla, že jim přístroje hlásí zvýšené hodnoty radiace a na pokyn „shora“ začali okamžitě provádět různá měření, informace se na veřejnost nesměly dostat. „Tak jsme aspoň rodině a známým doporučovali, ať kvůli možné radiaci nepijí teď mléko, ale dávají si raději nějaké starší, sušené,“ vysvětluje Velartová.

Oba pracovali v oboru jaderné energetiky a radiace – oficiální zprávy se ale nedostaly ani k nim

Irena Velartová (*1932) se do Centra hygieny záření dostala v 70. letech. „Já jsem byla až do roku 1972 v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd. Pak jsem si našla inzerát, že nabízejí místa ve Státním zdravotním ústavu. Napoprvé mě ale odmítli – pak jsem se dozvěděla, že snad proto, že jsem se jim zdála příliš chytrá, když jsem předtím pracovala na Akademii věd. Mezitím jim ale v Centru hygieny záření odešel náhle jeden laborant, takže mě nakonec vzali,“ popisuje Velartová. Práce se zářením byla riziková, měla tak různé příplatky a výhody.

„Když se někde instaloval nějaký zdroj záření, například v nemocnicích nové rentgeny, tak my jsme na to dohlíželi a proměřovali jsme, jestli je to bezpečné. Pracovali jsme dokonce třeba i na letišti, kde jsme přímo v letadlech kontrolovali některé přístroje,“ popisuje pamětnice.

A o své práci mohla mluvit i s manželem – Walterem Velartem (*1928). Ten totiž pracoval v ČEZu na Odboru jaderné energetiky a byl jedním z prvních českých odborníků v této oblasti. Postgraduální kurz jaderné energetiky dokončil v roce 1957.

„Myslím, že jsem jedním z posledních žijících pamětníků začátků jaderné energetiky u nás, věnoval jsem se jí v ČEZu celý život,“ vzpomíná Walter Velart. Pravidelně také přispíval do časopisu Jaderná energetika, kde na pokračování vycházel například i pětijazyčný slovník, který vytvořil se svým kolegou Josefem Fuksou. 

Velartových se situace kolem Černobylské havárie i díky profesnímu působení silně dotkla. I oni ale trávili ještě víkend v blažené nevědomosti – k výbuchu v Černobylské elektrárně došlo v sobotu 26. dubna 1986 brzy ráno.

„Byl víkend, my jsme jeli na chatu, sázeli jsme tam saláty, pracovali jsme s hlínou a mezitím na nás padal ten spad. To jsme ještě nic nevěděli,“ vzpomíná Velartová. Hned v pondělí v práci ale zjistili, že něco není v pořádku.

Radiace se měřila i v Československu. Výsledky se ale nesměly dostat na veřejnost

„V pondělí jsme přišli do práce a přístroje nám začaly hlásit podezřelé hodnoty. Oficiálně nikdo nic nevěděl, nesmělo se o tom mluvit. My jsme ale byli požádáni, abychom prováděli měření. Kolegové létali v helikoptérách a měřili radiaci v ovzduší. Hlášení jsme pak přes naše vedení odesílali na Ústřední výbor KSČ, k ministrům, vládě. Tam z toho prý byli všichni vystrašení, ale nevěděli, co by měli dělat. K obyčejným lidem se ale nesmělo dostat nic,“ popisuje Velartová.

V pondělí se skutečně ještě nikde žádné informace neobjevily. A úterní zprávu převzala československá média bez jakýchkoliv dotazů od sovětské agentury TASS. 

Rada ministrů SSSR v pondělí oznámila, že na Černobylské jaderné elektrárně (Ukrajina) došlo k havárii, při níž byl poškozen jeden z reaktorů. Jak uvádí zpráva TASS, jsou podnikány kroky k odstranění následků a postiženým je poskytována pomoc. Byla vytvořena vládní komise. Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou. Jak uvádí TASS, havárie v Černobylské jaderné elektrárně je první havárií tohoto druhu v Sovětském svazu.
Rudé právo, 29. dubna 1986

Zpráva se navíc objevila až na předposlední – sedmé – stránce novin. „Vláda se všechno snažila ututlat a nějaké objektivní informace nesdělovala. Sice to byl už rok 1986, ale pořád šlo o Sovětský svaz a proti němu si nikdo jít netroufal,“ vysvětluje Velart. I on o události v Černobylu věděl od pondělí.

„Já jsem se o tom dozvěděl v práci od kolegů, ale jen neoficiálně, neobjevila se ani u nás žádná oficiální zpráva, žádné pokyny. My jsme se s kolegy samozřejmě mezi sebou zajímali o to, co se tam asi stalo, co to způsobilo,“ vzpomíná pamětník. Ani tehdy, ani potom, se k nim ale nedostaly žádné oficiální zprávy, sdělení pro odborníky v jaderném průmyslu nebo jakékoli pokyny k revizi stávajících postupů. 

Walter Velart přitom na různá možná nebezpečí v jaderné energetice sám upozorňoval několikrát. I vzhledem k politické situaci ale jeho námitky končily pouhou ignorací. 

„Například jsem se zúčastnil v Moskvě jednání o jaderné energetice, kde jsem se dotazoval, zda by ochrana reaktorů neměla být silnější. Tehdy už se v Americe projektovaly například jaderné systémy, které měly dvakrát větší ochranu a byly dimenzovány tak, že by vydržely i pád letadla. Ale Rusové to odmítali, ještě si ze mě utahovali, jestli by prý ta ochrana neměla být rovnou trojitá? A moji kolegové mi říkali, ať se držím radši zpátky, že nemá cenu se na to ptát,“ popisuje Velart.

Radiaci měřila i čerstvá absolventka Dana Drábová

S manželkou tak pouze sledovali, jaké informace se koncem dubna 1986 dostávají na veřejnost a byli pobouření tím, že se neobjevují pravdivé ani kompletní zprávy.

„Neinformovali dostatečně a objektivně. Vláda tudíž ani nepodnikla některá opatření, ke kterým se přistoupilo jinde. Všude se dávaly jódové tablety, u nás nic. Jelikož jsme ale oba pracovali v této oblasti, tak se k nám určité informace přece jen dostaly,“ potvrzuje Velart. Snažili se tak alespoň varovat své známé.

„První zprávy k nám tehdy přicházely ze Švédska, protože tam v té první vlně zaznamenali radioaktivitu v ovzduší. A i u nás pak létaly helikoptéry a měřily ty hodnoty ve vzduchu, ale spíš jen informativně, vláda s tím nic nedělala,“ připomíná Velartová.

Její kolegyní byla tehdy i začínající Dana Drábová. „Pamatuju si, že v tom měření se tehdy hodně angažovala. Byla ambiciózní a věnovala tomu hodně času. Plno mých kolegů už bylo spíš postarších, měli rodiny, ale Dana byla tehdy mladá, brala i víkendové služby, lítala v té helikoptéře a měřila radiaci v ovzduší,“ vzpomíná pamětnice.

Ani jeden z manželů nezaznamenal, že by Černobylská havárie způsobila nějaké výrazné změny v jejich pracovních oborech. Možná to bylo i utajováním informací, které se nedostaly ani k odborníkům.

„Oficiálně se po Černobylu nic neměnilo. Vše, co jsme o havárii věděli, jsme i jako jaderní odborníci fakticky zjistili jen ze zpráv z ciziny, nikdo oficiálně neznal podrobnosti. Ta tragédie se nijak nepromítla do výstavby nebo nařízení ohledně jaderné energie u nás,“ potvrzuje Walter Velart.

Určitý strach z Černobylu a podcenění jeho následků je provází dodnes. Zvlášť Irenu Velartovou, která se zaměřovala právě na vliv radiace na lidské zdraví.

„Kolem roku 2000 jsem byla na operaci se žlučníkem a tehdy jsem tam potkala několik poměrně oproti mě mladých žen, které měly problémy se štítnou žlázou. A i sestry si tam šeptaly: No jo, to je z toho Černobylu... Protože tady u nás se žádný jód nedával a ta štítná žláza je na to ozáření citlivá. To podezření už budeme mít vždycky,“ dodává Velartová. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

VideoSucho vyprázdnilo studny v části obcí, někde vodu dovážejí

Kvůli suchu jsou téměř prázdné studny v některých menších obcích. V Putimově na Vysočině přitéká do vodojemu zhruba jen třetina obvyklého množství vody, obec ju proto musí dovážet cisternou z nedalekého Pelhřimova. Situaci, kdy chybí pitná voda, municipalita přitom nečelí poprvé. Třeba po víkendu často neteče vůbec. Za nedostatek vody může podle starosty malý přítok z obecních studen i staré vodovodní potrubí. Místní se ho pokoušejí opravit.
před 5 mminutami

Elektromobilita, ale i stárnutí vozového parku. Data odhalují dopravní trendy

Data za rok 2025 zveřejněná tuzemským resortem dopravy ukazují řadu trendů týkajících se tohoto odvětví. Patrný je například výrazný nárůst počtu registrovaných elektrických osobních automobilů. Zatímco v roce 2020 jich bylo jen něco málo přes osm tisíc, nyní už se jejich počet blíží šedesáti tisícům. Viditelný je i vzestup silniční nákladní dopravy. Například ta mezinárodní meziročně vzrostla o více než třicet procent. Nadále též pokračuje stárnutí vozového parku. Podle Svazu dovozců automobilů vloni průměrné stáří aut v tuzemsku vzrostlo o 0,2 roku na 16,68 roku.
před 35 mminutami

Při nehodě přišla o část nohy. Život může na motorce zachránit i kvalitní výbava

Tragická bilance řidičů motocyklů – letos už jich na silnicích zemřelo čtyřicet a dva spolujezdci. Loni za celý rok jich bylo šedesát. Podle policie patří mezi hlavní příčiny tragických nehod motorkářů přecenění schopností, hlavně pak nezvládnutí stroje ve vysokých rychlostech. Přes 40 procent nehod pak zaviní řidiči osobních aut, kteří jezdce na motorce přehlédnou a nedají jim přednost. Život může zachránit i kvalitní oblečení.
před 9 hhodinami

VideoK zemi jde v tuzemsku jen malá část černých staveb. Karta se obrací, míní právník

Úřady napříč Českem ročně řeší tisíce černých staveb, ale demolici nařídí jen zhruba v deseti procentech případů. Nicméně i poté se snaží majitelé stavby bránit. Například vlastníkovi nepovolené rybářské chaty na břehu rybníka v Ostružně na Jičínsku nepomohly ani žaloby. „Neměli jsme zato, že stavíme černou stavbu, ale zato, že stavíme přístřešek, který nevyžaduje povolení,“ řekl právník a stavebník Petr Smolík. Odstranění objektu dočasně zhatila i hradba z aut kolem. Loni řešily tuzemské úřady 5240 nepovolených staveb. Nařídily odstranit 607 z nich. Většinu dalších zpětně legalizovaly. „Je dobře, že se v poslední době ta karta trochu obrací a úřady postupují i za pomoci exekutorů,“ ocenil právník a odborník na veřejnou správu Jan Šťastný.
před 10 hhodinami

Češi kvůli špatné distribuční sazbě často přeplácí za elektřinu, ukázala analýza

Tuzemské domácnosti mohou zbytečně platit za elektřinu v součtu více než 1,3 miliardy korun ročně. Důvodem je nevhodně zvolená distribuční sazba. Velká část domácností ji má nastavenou nevýhodně, kvůli čemuž zbytečně přeplácí stovky korun ročně. Většina z nich přitom o možnosti zvolení jiné sazby ani neví, vyplývá z analýzy společnosti bezDodavatele, kterou má ČTK k dispozici.
před 14 hhodinami

Web Státního zdravotního ústavu napadli hackeři, zůstává nedostupný

Webové stránky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v sobotu večer napadli hackeři. Nedostupné pravděpodobně budou minimálně další dva dny, uvedla v neděli dopoledne instituce zřizovaná ministerstvem zdravotnictví. V sobotu o útoku informoval také Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
před 16 hhodinami

U ženy, která přicestovala z Ugandy, se nebezpečná nákaza neprokázala

U ženy hospitalizované od sobotního odpoledne v pražské Fakultní nemocnici Bulovka, která měla zdravotní potíže po návratu z Ugandy, se žádná nebezpečná nákaza nepotvrdila, informovalo v neděli ministerstvo zdravotnictví. Laboratorní vzorky vyhodnocoval přes noc Kochův institut v Berlíně, prověřoval celou škálu většinou tropických nemocí včetně eboly.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

VideoVeterináři v létě denně řeší osiny zabodnuté v tělech psů, nejčastěji v tlapách

Majitelé psů by po každé letní procházce měli důkladně zkontrolovat tlapky svých mazlíčků. Zejména ve městech se totiž daří ječmenu myšímu, jehož osiny se do kůže zvířat mohou snadno zabodnout. Pes je dokonce může i vdechnout. Veterináři je nejčastěji vytahují právě z tlap, ale i z uší, nosu, nebo dokonce z hloubky svalové tkáně. Pokud však osina pronikne do těla a začne jím putovat, může způsobit vážné komplikace. K jejímu odstranění je pak leckdy potřeba zákrok v celkové anestezii.
před 22 hhodinami

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.