Letošní léto nebylo extrémní, ale normální. Kdyby pokračovalo sucho z minulých let, Česko by mělo velký problém, řekl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v Interview ČT24. Češi si podle něj více váží vody. Jeho resort má plány na desítky tisíc malých projektů, které mají pomoci vodu v krajině zadržet. Mluví se ale i o dílech velkých – veřejný zájem na stavbě vodárenské přehrady může dle Brabce převýšit zájem ekologický.
V uplynulých letech se v Česku vytvořil obrovský srážkový deficit a letošní vlhčí a normálnější léto ho částečně vyrovnalo, shrnuje Brabec. „Nám přišlo extrémní, protože už jsme si zvykli na desítky tropických dní,“ konstatoval směrem k letnímu období. Poukazuje na to, že na konci června poprvé po šesti letech nebylo sucho téměř nikde.
Nyní už se podle ministra opět projevuje. „Pokud se bavíme o zemědělském suchu, tam se situace spravila, někde je dokonce vody příliš. Dá se říct, že na většině území se situace zlepšila. Ale vůbec to neznamená, že sucho v zemích českých skončilo,“ zdůrazňuje s tím, že pokud by podprůměrné srážkové roky pokračovaly i letos, znamenalo by to veliký problém.
Podle Brabce se ale daří vodu do české krajiny vracet poté, co jsme ji sto let odháněli pryč. „V české krajině musíme udělat doslova revoluci,“ říká. Jeho resort prý realizuje tisíce projektů ročně a má naplánovány desetitisíce menších projektů na další roky. Největší problém je majetkový, dodává. Peníze podle něj jsou ještě na intenzivnější zavodňování, kvůli vlastnickým poměrům je ale není možné vyčerpat.
Veřejný zájem na přehradě může převýšit zájem ekologický, míní Brabec
Ministr také podotýká, že jeho resort má sice velký vliv, ale nemůže zabránit tomu, aby v některých místech mokřady mizely. „Snažíme se dělat věci koncepčně, ale děláme jich mnohonásobně víc, než by jich zmizelo. Každého mokřadu je škoda, ale obrovské množství nových projektů vytváříme,“ tvrdí.
Jednou z cest, jak pomoci zadržet vodu v krajině, mají být podle plánu vlády i nové přehrady. Na jejich výstavbu je momentálně rezervováno pětašedesát lokalit. Brabec považuje za prioritní přehrady vodárenské, které zásobují sídla pitnou vodou. V takových případech podle něj může veřejný zájem i převýšit zájem ekologický. „Kdyby Praha neměla Želivku, tak by měla s pitnou vodou velký problém,“ ilustruje.
Dle Brabce Češi dlouho vnímali vodu jako samozřejmost, ministr ale věří, že v uplynulých suchých letech se situace mění. „Jsem si absolutně jistý, že v našich hlavách se vztah k vodě významně mění, že ji bereme jako prioritu, jako základ života,“ míní. Projevuje se to podle něj na šetření a omezování spotřeby.
Uhlíkové clo by podpořil, prosadit ale půjde těžko
Koronavirová pandemie podle ministra životního prostředí nezměnila české cíle směrem k roku 2050, byť dosažení uhlíkové neutrality k tomuto termínu považuje za nesmírně ambiciózní.
„Česká republika z pohledu ambicí plní všechny závazky z Pařížské dohody. To, co namítáme je, že Evropa chce zvýšit úspory ze 40 procent na možná až 60 procent do roku 2030. Celá řada evropských států, které o tom nadšeně hovoří, neplní ani ambice do roku 2020,“ zdůrazňuje. Poukazuje také na to, že každý stát musí k svému závazku přistoupit odlišně – pozice Česka je dle něj oproti té švédské zcela odlišná, jelikož tuzemsko je nejprůmyslovější zemí EU.
Ministr podporuje myšlenku uhlíkového cla, byť připouští, že jeho zavedení bude nesmírně složité, jelikož odporuje základním principům Světové obchodní organizace a obchodu jako takovému. Navíc se mezi sebou musí domluvit Evropa, Spojené státy a Čína, aby nedocházelo k mohutným recipročním krokům. „Teoreticky bych daň určitě podpořil, prakticky bude nesmírně složitá, ale domnívám se, že bez toho se svět prostě nepohne,“ uvažuje Brabec.
