Ve věku 96 let zemřela v Jeruzalémě Dita Krausová, jedna z posledních pamětnic holocaustu. Informoval o tom server Seznam Zprávy. Rodačka z Prahy přežila celkem šest koncentračních, pracovních a vyhlazovacích táborů. Na motivy její autobiografie Odložený život vznikl román Osvětimská knihovnice španělského autora Antonia Gonzáleze Iturbeho.
„Paní Dita zemřela po půlnoci v Jeruzalémě. Byl u ní vnuk, když přestala dýchat,“ uvedla pro Seznam Zprávy její rodinná přítelkyně Eva Benešová.
Dita Krausová, rozená Edith Polachová, se narodila 12. července 1929 v Praze do židovské rodiny. Byla dcerou právníka Hanuše Polacha a vnučkou meziválečného senátora Národního shromáždění Johanna Polacha.
V roce 1942 ji jako třináctiletou s rodinou deportovali do Terezína. „Bylo z ní cítit, že ve studiu znovu prožívá to peklo, utrpení, které zažila během holocaustu. O Terezínu říkala, že tam bylo příliš málo pro život a příliš mnoho pro smrt,“ vzpomíná moderátor Daniel Stach, který s Krausovou natočil hodinový rozhovor odvysílaný v rámci pořadu Hyde Park Civilizace.
Peklo v Osvětimi
Z Terezína byla přesunuta nacisty do Osvětimi, kde v únoru 1944 zemřel její otec a kde přišlo skutečné utrpení. Když dostaly s matkou čísla, přemýšlely, že je konec, ale neměly, jak se zabít. „Říkala, že jim nezbylo nic jiného než pokračovat dál,“ připomněl moderátor slova Krausové z rozhovoru. „Ona sama oznamovala mámě, že její tatínek zemřel,“ dodal Stach.
Hrdinové pro ni byli ti, kteří se starali v táboře o děti. „Byli to vedoucí, kteří aspoň na chvíli pomáhali dětem se zbavit myšlenek na smrt, která byla všude kolem, když slyšely, že z Osvětimi se odchází jenom komínem,“ poznamenal Stach.
Díky péči židovského pedagoga Fredyho Hirsche byl v Osvětimi zřízen dětský blok, kam byla Krausová pracovně zařazena. Na starosti měla několik knih, které tam sloužily jak vychovatelům, tak i dětem. Knihy se půjčovaly nebo se podle nich hrály nejrůznější hry.
Po zrušení tábora byla s matkou převezena do pracovního tábora v Hamburku a následně do koncentračního tábora Bergen-Belsen. „Byla to ultimátní hrůza. Říkala, že tam byli jenom lidé, u kterých nebylo žádné maso na těle. Němci začali prchat a zhroutila se struktura tábora, nechali je tam umřít. Bylo to pro ni příliš těžké, než aby o tom dokázala mluvit,“ vzpomíná Stach. Matka Krausové zemřela krátce po osvobození, na konci června 1945.
Ona sama se stala jedním z nejmladších židovských dětí v Československu, které válku přežily. V roce 1947 se provdala za spisovatele, učitele a grafologa Otu B. Krause, kterého poznala v Terezíně a Osvětimi. O dva roky později manželé emigrovali do Izraele, kde působili jako učitelé a vychovali tři děti. Jedna dcera jí ale zemřela, když jí bylo dvacet let.
„Vychovávejte děti proti nenávisti“
„Ale proč jsou Židé tak nenáviděni? Nevidím zásadní rozdíl mezi námi a jinými národy. Židé jsou bohatí i chudí. Slušní i protivní. Nadaní i hloupí, a to vím, protože jsem byla učitelka,“ uvedla Krausová předloni v Senátu u příležitosti Dne památky obětí holocaustu.
„Vypravuji studentům o ‚svém‘ holocaustu. Pozorně naslouchají a nakonec se mě často ptají: ‚Co byste si přála, abychom se od vás naučili? Jaké je vaše poselství?‘ A já je prosím: ‚Až budete mít děti, vychovávejte je proti nenávisti. Neříkejte jim, že si nesmějí hrát s chlapečkem, protože je černý, nebo s holčičkou, protože má šikmé oči. Nenávist je zlá, přináší jen neštěstí a války,‘“ prohlásila tehdy Krausová.
Po manželově smrti v roce 2000 žila v izraelském městě Netanja. Do Prahy se ale vracela, kupříkladu letos v lednu se v metropoli zúčastnila vzpomínkového setkání ke Dni památky obětí holocaustu.
