Glosa z Berlinale: Čas lovit… významy. U Pinocchia i domorodců

Pokud by bylo cílem filmů, aby divák po jejich zhlédnutí otevřel internet a zkoumal, co tím chtěl režisér říci, pak by se v hlavní soutěži letošního Berlinale našlo dost dobrých snímků. Jestliže chce ale divák příběhu rozumět hned po skončení projekce, musí na festivalu do mimosoutěžní sekce Berlinale Special. Ta zatím v sedmdesátém ročníku nabízí díla, která jsou divácky vstřícnější, i když nepodbízivá a s pečlivou přípravou i výpravou.

Soutěžní brazilský film Všichni ti mrtví (Todos os mortos, režie: Caetano Gotardo a Marco Dutra) na scénu přináší téma zrušení otroctví v Brazílii na konci 19. století. Příběh se soustředí na dům bílých, kdysi bohatých lidí, kteří se těžko vyrovnávají s novou situací. Stárnoucí žena kávového plantážníka žije s dvěma dcerami, z nichž jedna je nemocná a uklidnit ji mohou jen africké tradiční rituály. Ty v domě vykonávala stará černošská hospodyně, ta však zemře a rodina těžko hledá náhradu.

Občas ve vyprávění problesknou záběry ze současné doby, což zpočátku vypadá jako filmařské nedopatření, pak jako umělecký záměr, který se ale vymyká srozumitelnosti.

Přechod do jiné doby lépe a zábavněji zpracovává korejský nesoutěžní film ze sekce Special Čas lovit (Sa-nyang-eui-si-gan, režie: Yoon Sang-hyun).

Jeho hrdina se po třech letech vrací z vězení, kde si vysnil budoucnost na havajské pláži. Přesvědčí své staré kumpány, aby vyloupili kasino. Jenže si neuvědomuje, že za dobu jeho vězení se situace v zemi rapidně změnila – Korea extrémně zchudla, měna přestala mít svou hodnotu a platí se dolary a Mezinárodní měnový fond Koreu ještě více zadlužuje. A to s sebou nese novou kriminalitu.

V pohledu do možné blízké budoucnosti je film lehká dystopie. Obsahuje, jen jakoby mimochodem, záběry na zchudlé lidi pod vysokými mrakodrapy, fronty na polévku a chudinu u odpadkových košů. Ty hlavní hrdina vůbec nevnímá, stejně jako mu nedochází, že při cestě za svým snem za sebou nechává krvavé stopy. Čas lovit je více film akční než umělecký, ale přesto bravurně natočený a promyšlený. Snímku navíc přihrává popularitu i nedávný Oscar a Zlatá palma z Cannes pro korejského Parazita

Současná Rusalka, realistický Pinocchio

Podobně i německý soutěžní film Undine (režie: Christian Petzold) má v sekci Special svého lepšího konkurenta. Možná to pro známého německého režiséra Petzolda byl příliš velký risk adaptovat do dnešní doby pohádku o Rusalce.

Jestli si divák příběh spojí s dávným mýtem, nebo ne, je otázka. Snímek nenabízí jasnější příznaky, kdy by ozřejmil chování novodobé rusalky, která tu jako historička provází v muzeu a návštěvníkům přednáší o vzniku a postupném budování Berlína. Film začíná okamžikem, kdy jí přítel sděluje zprávu o rozchodu. Ona ho – coby rusalka zavržená svou láskou – musí zabít. Kdo si před zhlédnutím nepřečte „návod k použití“, variace na starý mýtus mu stěží dojde. 

K pohádkovosti má mnohem blíž nesoutěžní italsko-francouzsko-britský film Pinocchio (režie: Matteo Garrone). Herec Roberto Benigni hraje otce, který z kusu dřeva vytesá loutku a prohlásí ji za svého syna. (Mimochodem Benigni je autorem v Itálii velmi nepopulární verze z roku 2002, kdy on sám ztvárnil přestárlého Pinocchia.) Dnes už klasickou italskou pohádku napsal v roce 1883 Carlo Collodi. Hlavní postavu, loutku ze dřeva, hraje osmiletý herec Federico Ielapi a je částečně reálná, částečně animovaná.

Pinocchio sice není tolik krutý příběh jako režisérova předchozí Pohádka pohádek, ale i tak proradní průvodci Kocour a Lišák Pinocchiovi i divákovi připraví chvíle, kdy jde o život. Matteo Garrone jako zkušený režisér sociálních filmů Dogman nebo Gomorra uplatnil i v Pinocchiovi realitický přístup. Proto jeho farmáři a chudé středomořské vesnice kromě jiného připomínají, v jakých těžkých podmínkách dřív lidé v Itálii žili. 

Citlivý návrat k australským domorodcům

A ze zámoří přišel ještě jeden mimosoutěžní propracovaný film, australská Vyvýšenina (High Ground, režie: Stephen Maxwell Johnson). Johnson ji připravoval téměř dvacet let. Pojednává v ní o kapitole z velmi komplikované periody australské historie, kdy docházelo k násilným konfliktům mezi domorodými obyvateli a bílými přistěhovalci. Ta trvala téměř 150 let. Natáčení předcházelo dlouhodobé studium a diskuse, film byl vyvíjen s kulturními poradci z různých domorodých kmenů v Austrálii. 

Příběh začíná v roce 1911 na odlehlém severu Austrálie v Arnhemské zemi, kde je kapitán Trevis svědkem masakru na původních obyvatelích. Do vesnice k misionářům přivede pětiletého Gutjuka, který jediný přežil. Po patnácti letech se Trevis coby válečný veterán z první světové války vrací zpět, aby zamezil vzpouře domorodců pod vedením Gutjukova strýce Baywarry. Gutjuk v Baywarrovi vidí mužský vzor, který mu byl v dětství ukraden, ale musí se rozhodnout, na jakou stranu se přikloní. 

Jak i první recenzenti zmiňují, potenciální distributoři, které zaujme variace westernu a krása nedotčené australské přírody v nedostupných částech kontitnentu, budou i tak muset při propagaci zohlednit, že masakry a vůbec chování k původním obyvatelům jsou v Austrálii dodnes citlivé téma.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 13 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 16 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...