Z Los Angeles, města proslaveného filmovým průmyslem, mizí filmaři. Kvůli vysokým cenám se natáčení ve velkém přesouvají do Velké Británie, Austrálie či Evropy, píše deník The Telegraph. Producent Tomáš Krejčí míní, že jde o dočasný odliv práce, přesto mu prý denně do losangeleské kanceláře volají filmoví profesionálové z oboru, zda pro ně nemá nějakou práci.
Producent Krejčí má kancelář asi třicet minut pěšky od hollywoodského chodníku slávy, stejně jako od ateliérů studia Paramount. To jsou podle něj místa, která čelí i teď přívalu lidí, jenže už ne kostymérů, klapek nebo zvukařů, ale turistů. V mnoha případech je možné, že sledují jen kulisy zašlé slávy. Některé aktivity byznysu totiž na rozdíl od turismu ustávají.
„Velké věci se netočí nejen v L.A., ale v celých Spojených státech,“ říká producent, podle nějž se situace změnila během pandemie a po hollywoodských stávkách. „Všechny stávky, které se nám podařilo odvrátit a ukonejšit odboráře, vyústily v jediné. Filmová a televizní produkce v USA se stala velice drahou,“ míní.
Podle listu The Telegraph ale za propad nemohou jen lidé, co stávkovali za lepší podmínky své práce, na situaci je znát i konec takzvaného streamingového boomu, kdy se do obsahu pro on-line platformy investovaly v minulých letech obrovské prostředky. Studia se navíc musí vyrovnat se stále klesající návštěvností kin, kdy se z filmů nedaří udělat takové události, jako to šlo dřív.
Dostat ze studia co nejvíc
„Nárůst ceny práce je z pohledu producentů a studií obrovský. Spousta projektů tady není, nemůže být,“ míní Krejčí. Zároveň se ale v médiích objevují zprávy o stále vyšších rozpočtech. Přesto někteří diváci kritizují, že současné filmy vypadají „levně“, že na nich utracené stamiliony nejsou vidět, třeba v případě triků nebo výpravy.
„Tohle ale bylo vždycky. Snaha dostat z investora, tedy studia co nejvíc peněz,“ říká Krejčí ohledně obřích částek, za jaké se dnes vyrábí filmy. Přesto ale podle něj dnes i ty největší streamovací platformy váhají, zda do velkofilmů investovat. Když nevydělají, byznys, jak zní od producentů, nedává smysl.
Královsky zaplatit si od investorů nechávají také herecké hvězdy, i to ovšem pro Krejčího není novinkou. „Hvězda je komodita. Producent za ni musí zaplatit, pakliže chce nějaké ujištění, že dostane minimální peníze za prodej toho filmu. Minimální příjem je zajištěn hvězdou, která producentům dává pocit bezpečí,“ tvrdí český filmař.
Když pak studio přemýšlí, kde by mohlo točit, vyjede někam mimo Kalifornii, kde by za deset milionů dolarů dostalo tolik, jako jinde jen za sedm milionů, podotýká The Telegraph.
Všude, jen ne v Los Angeles
Ty nejúspěšnější filmy letošního roku se tak točily všude jinde než na západním pobřeží USA. Deadpool & Wolverine v britských Pinewood Studios, druhá Duna v Jordánsku a Maďarsku, další Godzilla zase v Austrálii. Do britských Leavesden Studios, kde vznikala sága Harryho Pottera, zamířil Tim Burton s pokračováním Beetlejuice, do Atlanty v americké Georgii zase další díl akčních Mizerů s Willem Smithem.
Televizní průmysl není jiný. Server The Wrap nedávno upozornil, že z dvanácti seriálů, které letos získaly cenu Emmy, se pouze dva točily v Kalifornii. Jsou to tituly Stále v kurzu a The Morning Show.
Na začátku listopadu kalifornský guvernér Gavin Newsom nicméně oznámil navýšení takzvaných filmových pobídek, aby se tvorba do státu vrátila, podle Krejčího ale pomoc přichází příliš pozdě a v malém množství.
„Samozřejmě není pravda, že by se tady přestalo točit,“ upozorňuje však. „Je pořád velká řada televizních a filmových projektů, které se v Americe z mnoha různých důvodů točit musí. Takže se točí, ale točí se pro investory, producenty a studia za větší peníze než kdykoliv předtím,“ popisuje situaci z města, kde u filmu pracuje sedmnáct procent lidí. Ti se tak v současné situaci nacházejí v komplikované pozici.
„V podstatě není den, abych nevyřizoval e-maily či telefonáty od kamarádů, spolupracovníků, jestli nemáme nějakou práci,“ říká. Tvrdí, že podobné výkyvy k profesi patří, problémy ale prý začínají mít i vynikající kameramani, architekti či maskéři. Nejedná se tak jen o lidi, kteří jsou na setu v nižších pozicích.
Řešením může být technologie
Přesto Krejčí ohledně budoucnosti není skeptický, jakkoliv v rozhovoru vzpomíná, že předchozí den byl s kamarádem v restauraci, kde je obsluhovali pouze číšníci a servírky, kteří aspirovali, aby v tamním filmovém průmyslu uspěli. Mladá generace se podle něj nyní může realizovat jednodušeji než v minulosti. Možná ne skrze příležitosti, ale technologii.
„Mám na mysli hlavně technologii postprodukce či nejrůznější previzualizace, kdy scénu můžete předem vidět a ušetřit tak náklady, protože není třeba vykrývat celé obrovské záběry,“ popisuje. Příkladem je prý i takzvaná virtuální produkce, kdy se lokačně komplikované obrazy mohou natočit před obrovskou stěnou plnou LED monitorů.
„Odliv produkcí z Ameriky je do jisté míry vodou na náš mlýn,“ přiznává Krejčí, který je také majitelem letňanských Prague Studios. Ze situace by podle něj mohly těžit třeba Budapešť, nebo právě i Praha. Český ministr kultury Martin Baxa (ODS) letos v září uvedl, že by chtěl od roku 2026 zvýšit zákonný limit pro státní filmové pobídky z 20 procent na 25 procent. Jde o peníze utracené v Česku, které stát studiím a platformám vrací. Současně by se měla maximální částka pobídky na jeden projekt zvýšit z 350 milionů na 450 milionů korun. Prý to zachová konkurenceschopnost.
