Hráli muziku jak žiletky, tak museli do podzemí. Před 40 lety zazněl první koncert Psích vojáků

Jedinečná muzika na hraně žánrů, které dominuje burácení piana a sugestivní hlas Filipa Topola. To jsou Psí vojáci, jedna z nejvýraznějších kapel, které vzešly z undergroundu, známá písněmi jako Žiletky, Chce se mi spát nebo Marilyn Monroe. Svůj první koncert odehráli právě před čtyřiceti lety, 3. listopadu 1979 na Pražských jazzových dnech. Mladí kluci vzbudili zájem publika i Státní bezpečnosti. Na první výslech musel Topol dřív, než dostal občanský průkaz.

Kořeny slavné skupiny sahají už do dubna roku 1978, kdy se mladičký Filip Topol (narozen 1965) předvedl jako předskokan koncertu Plastic People of the Universe na chalupě Václava Havla na Hrádečku. Synovi dramatika Josefa Topola bylo necelých třináct let a zpíval vlastní písně na texty svého o tři roky staršího bratra Jáchyma. Přítomné prý nečekané vystoupení lehce šokovalo, dítě u kláves totiž hrálo a zpívalo naprosto suverénně.

V témže roce dal Topol se spolužáky ze základní školy, baskytaristou Janem Hazukou a bubeníkem Davidem Skálou, dohromady kapelu. Název Psí vojáci zvolili podle jednotky mladých válečníků indiánského kmene Čejenů z románu Thomase Bergera Malý velký muž.

Koncert, výslechy, underground

Koncertní premiéru pak Psí vojáci absolvovali v sobotu 3. listopadu 1979 v rámci IX. Pražských jazzových dnů. „Měl jsem šílenou trému, které jsem se úplně nezbavil ani při samotném koncertu,“ vzpomínal Topol pro časopis Rock & Pop. Už od pátečního odpoledne se tehdy do Prahy sjížděli fanoušci alternativní muziky. V sobotu se návštěvníci těšili třeba na Extempore s Mikolášem Chadimou, jenže všem vyrazily dech hlavně dvě mladé kapely, v dopoledním bloku Psí vojáci a v odpoledním Zikkurat.

Zatímco punkoví Zikkurati s Vilémem Čokem hráli hlavně převzaté písně, od Sex Pistols nebo The Stranglers, Psí vojáci v hale na Folimance předvedli vlastní skladby, konkrétně písně Psí vojáci, Na kosách a Cesta k věžím. Songy, už tehdy na pomezí duchovní hudby, zaklínání a válečného pokřiku, vzbudily zájem publika, novinářů i Státní bezpečnosti. Svůj první výslech absolvoval Filip Topol dřív, než dostal občanský průkaz.

Národ Psích vojáků přešel řekunárod Psích vojáků překročil hranicisvětlo se chvěje na koňských šíjíchvlhké tětivy v zpocených dlaníchostny oštěpů na slunciNárod Psích vojáků přešel řeku
z písně Psí vojáci, text Jáchym Topol

„Pamatuji si, jak jsem v noci před termínem toho koncertu nemohl spát a pouštěl jsem si desku kapely Byrds, tam je jedna píseň, kterou přerušuje dav fanoušků a fanynek, jak křičí. A říkal jsem si, tak takhle to nějak bude. Představoval jsem si to velmi naivně,“ vyprávěl Topol v televizním pořadu Na Kloboučku v rozhovoru s Ondřejem Konrádem.

Filip Topol a Psí vojáci Na Kloboučku

„My jsme nebyli v undergroundu, my jsme se tam nijak nehrnuli, tam jsme spadli až kvůli StB. Měsíc po jazzových dnech jsem dostal předvolání do Bartolomějské na první výslech. Musela tam se mnou jít maminka. Tak jsem věděl, že se ta představa začala hroutit. Stačily další čtyři výslechy a my jsme byli hluboko v undergroundu,“ pokračoval Topol.

Mladické sny o rockové slávě shořely během pár týdnů. „Jsem vděčný za to, že se to stalo,“ upozornil Topol. „Byla to neuvěřitelně krásná škola. V těch dobách fungovalo přátelství, které známe z mayovek nebo verneovek. Underground bylo ghetto, ve kterém lidé drželi spolu.“

Nahrávám video

V červnu 1980 vystoupili Psí vojáci v sále U Zábranských v Praze, což byl na dalších šest dlouhých let jejich poslední oficiálně povolený koncert. Kluci, kteří dostali zákaz dřív, než se na scéně rozkoukali, se však rozhodli nedělat kompromisy, morální ani hudební. O rok později ve sklepení pod skleníkem zámeckého parku ve Veltrusích poprvé zazněla padesátiminutová skladba Baroko v Čechách, zkomponovaná na text Jáchyma Topola.

„Když jsem v nějakých šestnácti skládal Baroko v Čechách na bráchův text, byl jsem úplně vyřízený z komunismu… Chtěl jsem psát tak temnou hudbu, že si z ní všichni komouši podřežou hrdla,“ prohlásil po letech Topol.

Psí vojáci osobně

Je příznačné, že si mladí, ale umělecky nároční Psí vojáci působení v hudebním podzemí nevybrali, ale byli do něj zatlačeni režimem, který dával přednost povrchní a infantilní zábavě. „Zní až neuvěřitelně, že ve stejném roce, kdy Psí vojáci Baroko v Čechách nahráli, bourala československé hitparády píseň dvou dospělých mužů nazvaná Holky z naší školky, šlágr plný zdrobnělin. A mezitím si estébáci mladičkou kapelu za její Baroko v Čechách pěkně podali,“ uvažuje pro Český rozhlas publicista Petr Vizina.

Filip Topol začal psát vlastní, pochmurné a ostré verše. A když zhudebňoval cizí básně, sáhl třeba po německé středověké poezii v překladu Ivana Wernische. V textech tak zněla nadčasová, existenciální vyznání: „Jsem tady, nevím, na jak dlouho/musím umřít, nevím kdy/putuji a nevím kam.“ A náladě slov odpovídala i Topolova hudba.

Dlouhá léta mohli Psí vojáci hrát pouze na utajených, soukromých akcích. Teprve s postupným uvolňováním utažených šroubů v roce 1986 získala skupina zřizovatele, kterým se stal Obvodní dům Pionýrů a mládeže Praha 1. Stejného zřizovatele tehdy měly taky skupiny Vltava, Dybbuk nebo Ženy. Díky tomu mohli Psí vojáci začít hrát v odvážnějších klubech, například v domovském Junior klubu Na Chmelnici. Mohli však vystupovat jen pod zkratkou P.V.O. Ta přitom znamenala „Psí vojáci osobně“.

První desku se čtyřmi největšími „hity“ (Psycho killer, Žiletky, Marilyn Monroe, Sbohem a řetěz) vydali v roce 1989. První dlouhohrající album Nalej čistého vína, pokrytče pak Psím vojákům vyšlo v roce 1991. Mezi další desky patří Sestra (1994), Brutální lyrika (1995), Národ Psích vojáků (1996), Myši v poli a jiné příběhy (1999), U sousedů vyje pes (2000) nebo Těžko říct (2003). Filip Topol příležitostně vystupoval také sám jen s pianem.

Nejprve zakázaná kapela se tedy prohrála přes politické tání na konci osmé dekády až do devadesátých let, kdy mohla vysněná rocková jízda konečně vypuknout naplno. V té době už měla skupina věhlas živoucí legendy, členům kapely přitom bylo sotva třicet.

„Psí vojáci byli mladá generace, která vzešla z kruhů undergroundu a disentu. Součástí jejich jedinečnosti bylo to, že u mnohých kapel se sice během osmdesátých let nakumulovala energie, ale v devadesátých letech, kdy najednou bylo možné jít na veřejnost, ta energie vydržela jen někomu. Ale Topolovi a spol. to šťastně letělo přinejmenším do konce devadesátých let, včetně nového repertoáru a sebe proměňování,“ konstatoval hudební kritik Pavel Klusák v pořadu Jasná řeč Josefa Chuchmy.

Kromě zakládajících členů kapely, bubeníka Davida Skály a baskytaristy Jana Hazuky, se po boku Filipa Topola stali během let na čas Psími vojáky i další muzikanti jako Luděk Horký, Jiří Jelínek, Vít Krůta, Pavel Cigánek, Jaroslav Fensterer, Petr Venkrbec, Jiří Zavadil nebo Ivo Lorenc. Nikdo však nepochyboval, že lídrem a duší kapely je Topol.

Předčasná smrt

Svým zápasem s klaviaturou, osobitým zpěvem, až řevem, nebo procítěnou recitací na sebe strhával veškerou pozornost publika, ačkoliv to někdy vypadalo tak, že se za nástrojem spíš schovává. A někdy hrál tak zběsile, že se zdálo, že se snaží schovat do něj.

Identitu skupině dodávaly na jedné straně poetické, vtipné, velmi niterné a přitom brutální texty o životní únavě, samotě, smrti, ale také touze prožít všecko až na dřeň. „Pocity jak žiletky“ z druhé strany kongeniálně tvarovala muzika, která s naprostou přirozeností spojovala punk, rock, klasickou hudbu, blues, jazz nebo šanson.

Jejich koncerty strhávaly posluchače tak pronikavou energií, že pro zástupy mladých, hledajících lidí znamenaly nejen hudební zážitek, ale přelomovou zkušenost, svérázný iniciační rituál. 

Žiletky na těležiletky v těležiletky ve vlasechžiletky a jeden steh
z písně Žiletky, text Filip Topol

Šílené nasazení však mělo také odvrácenou tvář. V roce 1998 si skupina musela dát pauzu vynucenou Topolovými vážnými zdravotními problémy. Zpěvák, který proslul nejen hraním, až mu z prstů tekla krev, ale také těžkým pitím, podstoupil zákrok, při němž přišel o polovinu slinivky.

Krátce po třicítce stál kvůli alkoholu na prahu smrti. „Chlast mi moc dal a nezavrhuju ho, jenom už mám svoje vypito, patřilo to k určité etapě života, a ta je pryč,“ shrnul to později.

Zážitky z té doby promítl do jednoho ze sólových alb Střepy. „Tahle doba byla v mém životě jednou z nejhezčích. Myslím to vážně. Před operací jsem si uvědomil spoustu věcí a došlo k mému znovuvzkříšení. V nemocnici nastalo peklo, ale já to asi potřeboval,“ uvedl později Topol. Kromě Lukáše Pollerta a mnoha dalších lékařů mu prý tehdy život zachránil hudební génius Wolfgang Amadeus Mozart.

„Sílu mi dodávala přítelkyně, rodina, lékaři, ale z nocí na nemocničních chodbách a kuřárnách mě vysekal on,“ děkoval Mozartovi. V dalších letech se sám ponořil do studia klasické hudby. „Viděl jsem ty skuhrající lidi, kterým je všechno těsné, na všechno nadávají. Tak jsem se odstěhoval do 18. století,“ vyprávěl o své lásce k vážné hudbě.

Přes zdravotní problémy pokračoval v hraní. „Co bych asi tak mohl dělat, kdybych kapelu rozpustil? Vždyť nic jiného neumím a pořád mám v sobě čerta. Je to moje jediná možná cesta,“ uvedl v rozhovoru pro Respekt.

Přesto zaujal nejen jako muzikant, ale také jako spisovatel a herec. Kromě publikací s písňovými texty vyšly i novely Mně třináct, Karla Klenotníka cesta na Korsiku nebo Zápisky milencovy. Zahrál si hlavní roli ve snímku režiséra Zdeňka Tyce Žiletky (1994), objevil se i ve zfilmované verzi románu Sestra svého bratra Jáchyma (2008).

Cestu, na kterou Filip vykročil, loď, na kterou vyskočil, když mu bylo třináct, držel až do smrti. Žádné kompromisy.
Jáchym Topol

Kapela Psí vojáci s menšími pauzami působila až do roku 2011. Po roční přestávce se pak sešla znovu. Zdravotními komplikacemi stíhaný muzikant působil sice ztrhaně a unaveně, jeho smrt však přišla nečekaně. Poslední koncert s ním odehráli Psí vojáci 25. května 2013 v Amsterdamu. Necelý měsíc poté, 19. června 2013, Filip Topol v Praze zemřel. 

O dva roky později vznikl o jeho životě dokumentární film Takovej barevnej vocas letící komety režiséra Václava Kučery. Na fasádě domu v Antonínské ulici v pražských Holešovicích, kde Topol bydlel, odhalili 12. června 2017, v den, kdy by oslavil 52. narozeniny, pamětní desku. Navrhl ji výtvarník Viktor Karlík. Památka na Psího vojáka Filipa Topola cituje z textu písně Prší II. Dává jednoduchou radu: Žij ten život!

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 14 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 18 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...