Jan Palach je nejlepší, rozhodly Ceny filmové kritiky. Nemá ale nejlepší ani režii, ani scénář

Robert Sedláček k nominacím a cenám od filmové kritiky za předchozí snímky (Největší z Čechů a Rodina je základ státu) přidal při hodnocení roku 2018 další. Česká kritika nejlepším filmem shledala drama Jan Palach. Podle scénáře Evy Kantůrkové se v něm Sedláček pokusil proniknout do mysli studenta, který se rozhodl obětovat pro národ.

Český filmař ze Slovinska Olmo Omerzu ve všech svých filmech prokazuje porozumění pro střet dospívajících se světem dospělých a jejich hrami na pravdu a lež. Platí to i pro zimní road movie Všechno bude, do něhož (také ne poprvé) obsadil do role teenagerů neherce. Oba (Tomáš Mrvík a Jan František Uher) jsou nominováni na Českého lva a Omerzuovi za režii, jakou vedl nejen je, patří cena pro nejlepšího režiséra.

I česká komedie může být chytrá, připomněl podle kritiků scénář ke komedii Chata na prodej – a proto je nejlepším scénářem loňského roku. Příběh o rodině, kterou na společný víkend svede dohromady prodávaná nemovitost, napsali Lucie Bokšteflová a Tomáš Pavlíček, jenž Chatu na prodej také režíroval.

Nejlepším hercem byl vyhlášen slovenský herec Martin Huba. Už podruhé ztvárnil prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Nejprve v televizním cyklu České století, loni také v Hovorech s TGM. Ty natočil Jakub Červenka jako svůj režijní debut podle scénáře historika Pavla Kosatíka, což mu vyneslo označení objev roku.

Červenkův film stojí pouze na rozhovoru Masaryka a spisovatele Karla Čapka, z jehož knihy vychází. „Starý chlap už nemá morální právo očekávat mnoho radostí. A nikdy jsem netušil, že se mi v tomto předzralém věku dostane radosti od profesora Masaryka – střetnutí s jeho myšlenkami, askezí, dost těžko vybojovanou láskou od českého národa,“ uvedl ke své roli při přebírání ceny Martin Huba.

Připomněl také, u příležitosti nedávného stého výročí vzniku Československa, Masarykův výrok: Nebát se a nekrást. Podle herce je třeba neměnit tuto původní ideu na „nebát se a krást“, jak se bohužel děje. 

Nejlepší herečkou loňského roku je Jenovéfa Boková. I jí ocenění přinesla role v režijní celovečerní prvotině, tentokrát Beaty Parkanové. Právě prostřednictvím hlavní postavy nejisté a tápavé Anežky, kterou Boková představuje, prožívají diváci Chvilky s její rodinou a pronikají do vzájemných vztahů.

Z loňským dokumentů kritiky nejvíce zaujal zneklidňující snímek Až přijde válka. Jan Gebert v něm pronikl do domobrany Slovenskí Branci a přinesl sondu do motivů, které mladé lidi vedou k extremistickým názorům. 

Za audiovizuální počin si cenu odnáší Jan Švankmajer. Filmařský solitér, který se hlásí k surrealismu a propojuje film a výtvarné umění, byl oceněn za výtvarnou stylizaci snímku Hmyz. Svého údajně posledního celovečerního filmu.

Zlato v kategorii Mimo kino, která si všímá televizních či on-line počinů, získal dokument o českém olympijském zlatu Nagano Tapes. Jeho režisér Ondřej Hudeček před tímto prvním celovečerním počinem svůj talent prokázal už před čtyřmi lety, kdy obdržel Českého lva za studentský film Furiant o dramatikovi Ladislavu Stroupežnickém.