Jiří Kolář roztřídil metody do slovníku, v jeho tvorbě se ale překrývají jako v životě

Nahrávám video

Roláže, proláže, muchláže, chiasmáže, asambláže, antikoláže – básník a výtvarník Jiří Kolář obohatil jazyk koláže o více než stovku postupů. Sepsal je do Slovníku metod, na jehož základě nyní vznikla výstava v pražském Museu Kampa. Přístupná je do konce února.

Slovník metod vyšel poprvé před třiceti lety ve Francii, kde emigrant Kolář našel druhý domov. Klíčem ke sto deseti různým metodám je použitý materiál nebo zdrojové texty a obrazy, jindy způsob organizace obrazové plochy či techniky jejího členění a narušování. Nejvíce hesel se vztahuje k typologii námětů a témat, jimiž se Kolář zabýval. I ty totiž počítal do metod.

Vzhledem k počtu metod na výstavě v Museu Kampa všechny zastoupeny nejsou. „Dokázali jsme jich ve sbírkách identifikovat asi jednatřicet. Na druhou stranu některá díla lze zařadit do dvou tří metod najednou,“ upřesňuje kurátor Jan Skřivánek. Vystavená díla pocházejí z firemní sbírky Pražské plynárenské, která se systematicky zaměřuje na sběratelství české koláže, a rovněž sbírky, již se podařilo vybudovat zakladatelům Musea Kampa manželům Mládkovým.

„Poměrně cenné z naší sbírky jsou textilní práce Jiřího Koláře. Jednak soubor kuchařek, kde využívá různých vyšívaných deček, jimiž se zdobily venkovské kuchyně, jednak soubor takzvaných vlajek,“ podotýká Skřivánek. Začátkem kolekce se stala výstava, kterou v sedmdesátých letech uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku. První velká výstava v tak prestižní instituci pomohla rozšířit význam Kolářovy tvorby.

„Ten první verš, co jsi zmuchlal, by se sem hodil líp“

Začínal jako básník, postupně se stal výhradně výtvarníkem. „Když jsem psal básně a nelíbily se mi, zmuchlal jsem papír. Udělal jsem to několikrát za sebou. Když jsem měl báseň napsanou, říkal jsem: ‚Ten první verš, co jsi zmuchlal, by se sem hodil líp!‘ Tak jsem to vyndal z koše. A víte, ono se mi zdálo, že je to v tom zmuchlaným,“ vysvětloval v dokumentu Aleše Kisila.

Zájem básníka i výtvarníka ale zůstával podobný. Ve verších pátral po způsobu, jak rozvrátit řeč, aby se dostal „k okamžiku před napsáním básně“, obraz rozvrátil, aby odhalil, co jej vytváří. Zároveň pro něho byl ale důležitý jistý řád, harmonie, rytmus.

obrázek
Zdroj: ČT24

Na jeho pracích obdivuje kurátor Jan Skřivánek mimo jiné mimořádnou preciznost, která možná vychází s umělcových řemeslnických základů – původně se vyučil truhlářem. I sestavení Slovníku metod vyžadovalo systematický a analytický přístup k vlastní práci. Muzeum nicméně upozorňuje, že nejde o předpis, jak by se návštěvníci měli na Kolářovy koláže „správně“ dívat.

Kurátor vyzdvihuje ovšem jejich aktuálnost. „Obrazy, s kterými pracoval, nadále zůstávají čitelné. To mi přijde jako jeden z momentů, kdy je Kolář stále aktuální. Právě v tom, co všechno jde s obrazem dělat, a přitom stále nese význam, který dokážeme číst,“ oceňuje.

Stále nové vrstvy

Kolář dovedl využít možností koláže jako poměrně rychlého výtvarného prostředku, jímž lze bezprostředně vytvářet nové souvislosti – ať už filozofického podtextu, nebo reflexí aktuální situace. Ostatně pro režim byl nepohodlný jako výtvarník i jako básník.

V padesátých letech byl coby reakcionář zavřen několik měsíců ve vazbě. Přitížily mu kontakty s avantgardní Skupinou 42 a totalitu kritizující sbírky Prométheova játra a Očitý svědek. Navíc sazba těchto sbírek byla ještě rozmetána i po nástupu normalizace, později Kolář podepsal Chartu 77 – a emigroval. Za „svého“ ho vzala Francie. Do Čech se s manželkou, také umělkyní, Bělou Kolářovou vrátili na konci devadesátých let. V Praze Kolář v roce 2002 zemřel.

V technice koláže vnímal určitou paralelu života. Řekl: „Život na nás nanáší nové a nové vrstvy neviditelného papíru. Pro jednu vrstvu zapomínáme na druhou. A když se nám podaří některou odchlípnout nebo dokonce odtrhnout, jsme překvapeni, co všechno v nás vězí. Co všechno v sobě nosíme, co neodnesl čas.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 16 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 19 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...