Herecké hvězdy se dnes vyrábějí během čtyřiadvaceti hodin, míní Pavel Trávníček. Z něho hvězdu udělala první velká filmová role – princ v pohádce Tři oříšky pro Popelku. A pro většinu diváků především princem zůstává i o téměř půlstoletí a spousty dalších rolí později. O Popelce mluvil jako host Interview ČT24.
Být „princem z Popelky“ Pavla Trávníčka ne vždycky těšilo. „Protože člověk přijde o spousty jiných rolí,“ vysvětluje. „Chtěl jsem si to vynahradit ve svém malém soukromém divadle, kde jsem i režíroval a repertoár byl poměrně jiný. Ale ať jsem hrál, co jsem hrál, tak vždycky říkali: To je ten princ.“
Před doživotní nálepkou ho varoval Vladimír Ráž, sám zaškatulkovaný jako král Miroslav z filmového příběhu Pyšná princezna. „Jednou mi řekl: 'Jakmile natočíš prince a povede se to, pak už můžeš točit a hrát, co chceš, zůstaneš celý život princem jako já',“ prozradil.
Na prokletí úspěšné pohádky si mu prý postěžovala i představitelka Popelky Libuše Šafránková. „Jednou tak prohodila: Ježišmarjá, taky jsem snad natočila i něco jiného, ne?“ zavzpomínal Trávníček na svou nedávno zesnulou kolegyni. „No to ano, ale pro obecenstvo, pro fandy zůstaneš prostě Popelkou, s tím se musíš smířit,“ odpověděl jí prý tenkrát. A sám to tak opravdu i vnímá: „Člověk nemůže mít na světě úplně všechno a musí to přijmout tak, jak to je.“
Stačí se projít po chodníku
Pro tehdy třiadvacetiletého začínajícího herce Pavla Trávníčka byl princ velká herecká škola. „Ocitl jsem se mezi slavnými kolegy. Byl tam Láďa Menšík, Helenka Růžičková, prostě samé hvězdy. Režisér říkal: 'Choď na plac a dívej se, ať vidíš, jak se to dělá, máš se co učit',“ zmínil rady, které dostával od Václava Vorlíčka.
Současnou hereckou branži vnímá jako trochu jiný svět. „Doba se určitě změnila. Dneska je hvězda každá slečna, která se projde po chodníku. To za našich mladých časů nebývalo. Ti lidé se vnucujou, podbízejí a navíc ztrácí hodnotu,“ obává se.
Herec má před jménem slávu
Nicméně uznává, že sláva je pro herce důležitá. „Jako má doktor před jménem Dr. nebo JUDr., herec tam má slávu. Jak říkal Evald Schorm, slavný režisér a můj dobrý kamarád, herec musí být slavný. Když mě nechtěli pustit do Německa na natáčení Popelky, protože jsme měli ve škole zakázané filmování, abychom se nezkazili, tak Evald Schorm šel tehdy za rektorem a řekl: Pusťte ho, herec musí být slavný, to je jeho kupní síla,“ podotýká.
Tři oříšky pro Popelku mu slávu nepřinesly hned. „Mediální rozvernost, jaká je dneska, vůbec neexistovala. Psaly mi fanynky do Německa, protože si myslely, že jsem Němec. Až časem se to začalo dávat v televizi, takže asi po třech letech začala být Popelka slavná a známá. Ale díky tomu, musím říct, že je to koprodukce, se z německé strany hodně dostala do světa,“ připomněl.
Bez Tří oříšků pro Popelku si vánoční svátky neumí přestavit nejen čeští diváci, ale ani ti němečtí nebo norští.
