K mání je Tizianův dvakrát ukradený obraz. Našel se na zastávce

Nový majitel, který případně vydraží začátkem července obraz renesančního malíře Tiziana, by měl malbu dobře střežit. Výjev Odpočinek na útěku do Egypta se totiž do aukce dostane poté, co byl ukraden. Dvakrát. Očekává se, že cena by se mohla vyšplhat až na 32 milionů dolarů (739 milionů korun). Prodej patří k těm sledovaným i proto, že Tizianových děl v soukromých rukou je jen pár.

Vznik obrazu je datován na konec první dekády 16. století, to znamená, že ho Tizian namaloval sotva ve dvaceti letech. Přesný věk autora se těžko odhaduje i proto, že to, kdy se malíř narodil, známo není. Předpokládá se, že mezi lety 1488 a 1490.

V době vzniku obrazu už mladík ze severoitalského šlechtického rodu Vecelliů věděl, že kariéra soudce, kterou pro něj naplánoval otec konšel, nebude nic pro něj. Soudcovské kladívko vyměnil za štětec a učil se od mistrů. Později se vypracoval na portrétistu benátských dóžat, maloval i řadu habsburských panovníků. Jeho talent se projevoval v citu pro využití barev a šerosvitu, v Benátkách, kde se v 16. století čile obchodovalo, měl přístup k řadě pigmentů i díky dovozu.

Dramata v obrazech

Scény Tizianových obrazů často nepostrádají dramatičnost, což je typické spíše pro barokní styl než renesanci. Platí to mimo jiné i pro rozměrnou malbu Apollo a Marsyas na motivy řeckých bájí, kterou Tiziano tvořil na sklonku života. Výjev, kdy satyr je za drzý nápad vyzvat boha Apollona na soutěž v hudbě stahován zaživa z kůže, patří k nejcennějším uměleckým dílům v Česku. Visí na kroměřížském zámku.

Apollo a Marsyas od Tiziana
Zdroj: Wikimedia Commons (public domain)

Odpočinek na útěku do Egypta, který naopak pochází z Tizianových raných malířských let, se ale obešel na první pohled bez větších dramat. Ukazuje Marii s novorozeným Ježíškem v náručí a Josefa sedícího poblíž ve stínu stromu ve venkovské krajině. Josef se zdá vyčerpaný, Madona je zachycena v něžné mateřské chvíli, nicméně vzbuzuje dojem pevné ženy.

Celá scéna působí poklidně, i když ano, okolnosti jsou dramatické – trojice narychlo prchla poté, co Josefa varoval anděl, že judský král Herodes chce možného konkurenta zabít. Znepokojujícím momentem obrazu je bílá plena přehozená přes Mariino koleno – předzvěst budoucího rubáše.

Momentkou ze života Svaté rodiny vnesl Tizian podle Henryho Pettifera z aukční síně Christie's do náboženské malby naturalismus, což bylo ve své době revoluční.

Ne úplně samozřejmé je i to, že se v nabídce aukčního domu objeví Tizianovo dílo. „Je neuvěřitelně vzácné, aby se obraz takového významu dostal na aukční trh, v soukromých rukou je jen velmi málo významných Tizianových děl,“ upozorňuje Henry Pettifer.

Ve sbírkách Habsburků i Napoleona

Stopy, po nichž by se dalo vydat za historií Odpočinku, nejsou úplné. Kdo si obraz objednal, zůstává skryto. Prvním doloženým majitelem malby byl až na počátku 17. století benátský obchodník s kořením Bartolomeo della Nave, který si budoval reprezentativní sbírku umění benátských mistrů. Tizian v ní byl zastoupen nejméně patnácti díly.

Po kupcově smrti většinu jeho děl zakoupil skotský vojevůdce James Hamilton a nechal je převézt do Londýna. Jenže těšit se z nabytého umění stihl jen zhruba dekádu. V roce 1649 byl sťat poté, co padl do zajetí v jedné z bitev anglické občanské války mezi parlamentaristy a roajalisty (k nimž patřil).

Markýz James Hamilton
Zdroj: Wikimedia Commons (public domain)

Tizianův Odpočinek se tak posunul do jedné z nejlepších uměleckých sbírek své doby v držení rakouského arcivévody Leopolda I. Viléma. Obraz poté léta zůstal v habsburské sbírce a dědičně přešel na Karla VI., Marii Terezii a Josefa II., až byl převezen do Vídně.

Tam v paláci Belvedere padl do oka napoleonským vojskům během francouzské okupace města v roce 1809. Tehdy byl ukraden poprvé. Dostal se do Paříže, do muzea budovaného rodinou Bonaparte, ale už v roce 1815, kdy bitva u Waterloo ukončila tažení rozpínavého Francouze Evropou, se do Vídně vrátil.

Tizian na zastávce autobusu

Dalším majitelem obrazu se stal skotský velkostatkář, ale také mecenáš umění Hugh Andrew Johnstone Munro. Když zemřel, jeho sbírka byla rozdělena na dvě části a v roce 1878 vydražena také v Christie's. Od té doby Tizianův obraz nikdo neprodával, takže na trh s uměním se dostává nyní po téměř století a půl.

Odpočinek našel tehdy majitele v markýzi Johnovi Alexanderu Thynneovi, který mistrovský biblický výjev pověsil do salonu svého sídla v anglickém Wiltshiru. Zůstal tam bez větší pozornosti veřejnosti až do roku 1995, kdy plátno o rozměrech 60 krát 45 centimetrů ukradli dosud neznámí zloději.

Do markýzova domu se dostali oknem v prvním patře, když vyšplhali po žebříku a rozbili sklo. Ve chvíli, kdy se rozezněl poplašný signál, byli už pachatelé pryč, a přestože policie dorazila za pár minut, neměla se čeho chytit. Policisté tehdy vyjádřili obavy, že krádež byla kouskem mezinárodního gangu zlodějů umění, který opakovaně „úřadoval“ na jihu Anglie.

Sídlo ve Wiltshire, odkud byl obraz ukraden
Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)/Saffron Blaze

Dva roky po krádeži prý přišla žádost o výkupné, nicméně malbu se podařilo nakonec navrátit po sedmi letech díky detektivovi Charlesi Hillovi, který se specializoval na hledání umění. Využíval své zkušenosti ze Scotland Yardu. Mimo jiné pomohl vypátrat Munchův Výkřik, který zmizel také v polovině devadesátých let z Národního muzea v Oslu.

Tizianův obraz, představující zastávku Svaté rodiny, čekal na vyzvednutí v PVC tašce rovněž na zastávce – ovšem autobusu v Londýně. Bez rámu, ale jinak nepoškozen. Hill později uvedl, že ho k místu nálezu dovedl muž, který vypadal jako podvodník Arthur Daley z televizního seriálu Minder, a to za sto tisíc liber, což byla odměna vypsaná za informace vedoucí k nalezení malby.

„Pestrá historie a neobyčejný příběh jsou u uměleckého díla vždy zajímavé," nepochybuje Orlando Rock z Christie's. „Skutečnost, že byla dost dobrá pro Napoleona a byla dost dobrá pro lorda Batha, je opět další připomínkou toho, jak vzácná a krásná tato věc je,“ dodal.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 10 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 13 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
včeraAktualizovánopřed 22 hhodinami

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
včeraAktualizovánovčera v 14:08

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
včera v 10:57

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
včera v 10:20

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...