Kdyby Inkové měli železo a protilátky, mohla Evropa vypadat jinak, říká autor alternativní historie

Francouzský spisovatel Laurent Binet je českým čtenářům známý především jako autor románu o atentátu na Heydricha. Do historie se vydal také ve své zatím poslední knize Civilizace, která vyšla v českém překladu. Sepsal alternativní dějiny, v nichž jihoameričtí Inkové ovládnou renesanční Evropu. S autorem mluvil Tadeáš Hlavinka.

Když jste psal knihu Civilizace, vnímal jste ji jako určitý způsob pomsty za evropský kolonialismus?

Samozřejmě. Nemohu popřít, že jsem o ní přemýšlel jako o pomstě za ty, kteří prohráli. Jsem z té generace Francouzů, která miluje „velkolepé poražené“. Máme rádi lidi, kteří prohrávají. Takže jsem se zajímal i o tyhle poražené, o americké indiány. Možná je to něco typicky francouzského. Sami jsme často bývali poraženými. Ve válce s Němci, ve fotbale. Samozřejmě nemůžeme změnit historii. Co se stalo, stalo se. Civilizace jsem ale napsal jako fantazii o tom, co by se stalo, kdyby poražení pro jednou zvítězili.

Evropské dějiny jsou ale často psány z pohledu vítězů. Jaké pocity jste chtěl ve svých evropských čtenářích vzbudit?

Je vždy podnětné se na sebe podívat z jiné perspektivy. Když jsem si představil Inky plující do Evropy, chtěl jsem, abychom se já i mí čtenáři zkusili podívat  na naši kulturu, náboženství a zvyky cizíma očima. Myslím, že to je vždy zajímavé, protože věci, které jsou pro nás samozřejmé, pak samozřejmými být přestanou. Zvlášť to platí u náboženství. Každé náboženství působí velmi podivně a komicky, když se na něj podíváte zvenku.

České země jste v knize jen zmínil. Jak by je podle vás invaze proměnila?

To je složité, v mém scénáři jsou české země stále součástí rakouské říše. Ale hádám, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, takže pokud by se Češi chtěli osamostatnit, museli by se pokusit o alianci s Inky nebo Aztéky.

Jak vás napadlo vybrat si z historie zrovna šestnácté století a říši Inků?

Začalo to náhodou, když mě pozvali na knižní veletrh do Limy. Tam jsem objevil kulturu, kterou jsem vůbec neznal. Byl jsem fascinován inckou říší, ale také příběhem o jejím dobytí pouhými dvěma stovkami Španělů. Navíc mě vždy přitahoval žánr alternativní historie, tak jsem si řekl, proč nezkusit vymyslet obrácené dějiny conquisty.

S historií jste si hrál už v předchozích románech. Jak je pro vás náročné najít začátek příběhu? Tu určitou chvíli v historii, od které se příběh začne odvíjet?

Je to opravdu hra. Na začátku je nápad: co kdyby Inkové napadli Evropu. To je základní myšlenka a od ní pak postupujete logicky tak, abyste ji umožnili. V Civilizacích jsem tak došel k Vikingům.

Aby Inkové mohli vítězit, potřeboval jsem jim dát zbraně. Víme, že byli poraženi, protože neměli železo, protilátky a koně. Takže jsem se zamyslel nad tím, jak jim tyto věci dát. Víme, že Vikingové se na krátkou dobu dostali až do Kanady. Moje odpověď tedy byla, že se část Vikingů místo návratu do Evropy vydala dál do Ameriky. Je to zkrátka zvědavost. Využívání historie jako stavebního materiálu pro příběh. 

V románu HHhH, knize o Reinhardu Heydrichovi, jste hodně psal o pochybnostech a strachu z vyprávění příběhů skutečných lidí. V další knize, tedy v Sedmé funkci jazyka, a v Civilizacích jste pak historii proměnil. Znamená to, že už je váš strach pryč?

Ano i ne. Víte, tohle je úplně jiný projekt. U HHhH mě zajímalo skutečné zabití Heydricha. A tak jsem neustále upozorňoval na to, že je to opravdový a úžasný příběh. Že to není jen fantazie, ale skutečně se to stalo. Bylo pro mě velice důležité ukázat hrdinství a tragédii. Myslím, že kniha byla díky tomu působivější a emocionálnější, když čtenář věděl, že jde o skutečný, tragický příběh.

U Civilizací to ale bylo jiné. V nich jsem nechtěl ukázat tragédii, ale hru s historií. Myslím, že většinu událostí v dějinách způsobila náhoda. Španělé nezvítězili, protože by byli lepšími lidmi nebo protože by byli silnější než ostatní. Měli štěstí, protože měli železo, koně a nakažlivé nemoci. Takže jsem chtěl poukázat na to, že o dějinách hodně rozhoduje právě náhoda.

Které další historické období byste chtěl prozkoumat?

Nikdy nevím předem, do čeho se pustím. Ale když se mě jeden váš kolega zeptal, co bych si vybral z české historie, odpověděl jsem, že období Jana Žižky. To je pro mě velice fascinující. To, co přišlo po Janu Husovi, všechny ty náboženské války.

Nahrávám video

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
včera v 12:32

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
včera v 08:59

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...