V Česku ročně vychází tisíce knih, cílem výročních cen Magnesia Litera je pomoci čtenářům se na tomto trhu zorientovat. Na nejlepší loňské knihy upozorní 18. dubna. Úspěch má pro autory i praktický dopad – zvýšená pozornost zvedá prodeje. I tak se ale podle spoluzakladatele cen Magnesia Litera Pavla Mandyse psaním uživí jen hrstka českých spisovatelů.
V záplavě knih ukazují ceny Magnesia Litera na tituly, které – alespoň z pohledu odborníků v porotách – stojí za přečtení: od prózy přes poezii či příběhy pro děti a mládež až po publicistiku. Pořadatelé nedávno zahrnuli do výběru i to nejlepší z žánrové produkce, jako jsou detektivky či fantastika.
Že ukazatel funguje, se projevuje na zvýšené prodejnosti nominovaných i vítězných knih. „U nominací není nárůst tak dramatický, u hlavní ceny jde o nárůst násobný. Pokud se té knihy prodaly předtím stovky, tak se jí potom prodají nižší tisíce. Pokud se jí prodalo deset tisíc, tak se následně prodá třeba dvojnásobek, a to už jsou bestsellerová čísla,“ upřesnil Mandys.
Například loňské Knihy roku, básnické sbírky Miloše Doležala, se prodalo zhruba dva tisíce výtisků, což je u poezie nadprůměrné.
„V zahraniční o české autory velký zájem není“
Čísla prodejnosti české literatury vedou k otázce, jestli se dá v Česku psaním knih uživit. „Velmi špatně,“ míní Mandys. „Jsme malý trh, zároveň zahraničí v poslední době na českou literaturu příliš nereflektuje, jde spíše o jednotlivé úspěchy, například Bianky Bellové v Itálii, Marka Šindelky v Holandsku, obecně české literatury v Polsku. Moc se o nás neví v anglojazyčných zemí, kde je ale největší konkurence.“
Neplatí přitom podle Mandyse jednoduché vysvětlení, že témata blízká českému prostředí neoslovují tak dobře zahraniční čtenáře. Za příklad uvádí Jaroslava Kalfaře. Rodák z Prahy žije od mládí ve Spojených státech, kde uspěl s debutem Kosmonaut z Čech. Podle románu vznikla pro Netflix i filmová verze s Adamem Sandlerem v hlavní roli.
„Takže není to tak, že by o Česko nebyl vůbec zájem, ale není zájem o české autory. Musejí se překládat, čeština je komplikovaný jazyk, nakladatelé si nejsou jisti výsledkem. A samozřejmě je tam potřeba trochu kulturní diplomacie,“ míní Mandys.
Psaní jako koníček
Spisovatelé, kteří se literaturou živí, se dají podle Mandyse v Česku „spočítat na prstech jedné ruky“, většina má i jinou práci a psaní knih je pro ně svým způsobem koníček.
„Což bohužel je i vidět na tom, jak knihy vypadají, že málokdy dostane čtenář do ruky velký prokomponovaný román, který musíte psát tak, že se do něj ponoříte, nemáte čas na nic jiného. I knihy v letošních nominacích jsou osobnější, vycházejí ze zážitků autorů a ani rozsahem nejsou nic velkého,“ nastínil Mandys.
Spisovatelskou tvorbu podporují různé granty a rezidenční pobyty, nicméně potřebný příjem nenahradí. „Jak si postěžovala Petra Hůlová, to jí nájem nezaplatí. Na to granty nejsou. Mohla by si koupit nový počítač, kopírku, telefon, ale jídlo už ne,“ vysvětlil Mandys.
I z toho důvodu zástupci veřejných institucí i umělci, nejen spisovatelé, dlouhodobě volají po legislativním ukotvení takzvaného statusu umělce. Řešit by mohl nízké a nepravidelné příjmy či roli umělce v sociálním systému. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) letos v lednu uvedl, že toto téma „musíme řešit v poměrně krátké době“, nicméně „si vyžaduje velkou diskusi“.
Češi hodně čtou i vydávají
Povzbuzením k tvorbě, byť primárně ne finančním, může být zájem čtenářů. Češi obecně rádi čtou. „Podle výzkumu Jiřího Trávníčka pro Národní knihovnu jsou Češi vášniví čtenáři. Dokonce ze statistik vychází, že jsme na druhém nebo třetím místě v počtu takzvaných vášnivých čtenářů, tedy lidí, kteří přečtou padesát a více knih za rok. A zároveň máme nejméně lidí, kteří knihy nečtou vůbec,“ uvedl Mandys.
Průzkum uskutečněný v roce 2023 Národní knihovnou a Ústavem pro českou literaturu ukázal, že Česko patří v Evropě k zemím se silným čtenářstvem. Drží se pod čtenářskou špičkou, kterou jsou skandinávské země.
„Zároveň v Česku vychází knih opravdu velké množství. Jak překladů, tak tuzemských titulů. Jsou nakladatelské služby, které vydávají knihy autorům, kteří si za to zaplatí,“ upozornil Mandys. „I tam lze hledat příčiny, proč spisovatelský život není jednoduchý. Protože když má nakladatelství autora, který chce honorář, a autora, který si sám zaplatí za vydání knihy, tak rozhodování nemusí být jen o kvalitě,“ připustil.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů uvádí, že v roce 2022 vyšlo v Česku na čtrnáct a půl tisíce titulů. Poměr překladů vůči původní literatuře se stabilně pohybuje kolem čtyřiceti procent.
