Malíř Bonnard a jeho múza. Komplikovaný vztah otevírá nový film

Nahrávám video

Malíř intimních výjevů i krajin, umělec s mimořádným barevným cítěním, který se nebál jít vlastní cestou. To byl Pierre Bonnard, jedna z nejpozoruhodnějších osobností francouzského výtvarného umění přelomu 19. a 20. století. Nový film Malíř jejího těla se soustředí na Bonnardův pobyt v Normandii, kde žil se svou múzou Marthe de Méligny. Její nahé tělo se objevilo na mnoha jeho obrazech. S představitelkou Marthe Cécilí de France i s režisérem filmu natáčela Tereza Willoughby.

Když se francouzský malíř Pierre Bonnard setkal s Marthe de Méligny, netušil, že se tato samozvaná aristokratka stane jeho velkou inspirací. Nakonec tvořila středobod více než třetiny jeho děl. V roce 1912 se Pierre a Marthe usadili v domě v Normandii, kde byl jejich sousedem slavný impresionistický malíř Claude Monet. Bonnardova vrcholná plátna mu vynesla označení „malíř štěstí“, „mistr intimismu“ či „poslední z impresionistů“.

„Jednoho dne mne kontaktovala praneteř Marthe. Cítila potřebu světu připomenout Bonnardovo dílo, které je z jejího pohledu nedoceněné, a tak mě požádala, abych o něm a jeho ženě natočil film. Bylo to pro mě jako znamení. Od dětství jsem měl totiž Bonnardovu malbu Marthe vyvěšenou nad postelí. Když jsem poté začal pracovat na scénáři, uvědomil jsem si, jak silný příběh se za jejich utajovaným vztahem skrývá,“ sděluje režisér Martin Provost.

„Na příběhu Pierra a Marthe mě nejvíc zajímá jejich vztah, láska jako taková. Co spolu prožili během celého života. To je totiž příběh, který může promlouvat ke každému. Každý přemýšlíme nad chybami, které jsme ve vztahu udělali. A potom také jakou hodnotu pro nás má náš partner. Proust řekl, že věří v partnerství, které trvá navěky. A já v něj také věřím,“ říká Provost.

„Nejzajímavější je to od chvíle, kdy se Marthe začne chovat jako… Vždycky, když řeknu, že jako manipulátorka, tak mě někdo okřikne, protože to se dneska o ženách říkat nesmí. Ale ona se tak rozhodně tehdy chovat směla. Není to negativní soud. Udělala všechno pro to, aby dokázala žít s tou druhou (studentkou umění, s níž má Bonnard ve filmu aféru, pozn. red.). Od té chvíle je to mnohem komplexnější a vidíme její, řekněme, nebezpečnou tvář, která je zajímavá a kterou podle mě Cécile de France neznala,“ dodává režisér.

Cécile de France: Snažila jsem se odhalit její tajemství

Osmačtyřicetiletá herečka již točila s Wesem Andersonem, Clintem Eastwoodem i Paolem Sorentinem – nejčastěji se ale objevuje v hlavních rolích v historických filmech. „Sama chodím do kina ráda na historické snímky, možná proto je přitahuji i jako herečka. Mám je velice ráda, už od dětství podněcovaly mou fantazii. S každým režisérem se pracuje úplně jinak. Je na mně, abych se přizpůsobila jeho stylu. (...) Snažím se být při věci a naladit se na jejich práci. Bez ohledu na to, zda jde o Francouze, nebo cizince,“ prohlašuje představitelka Marthe, herečka Cécile de France.

„Snažila jsem se odhalit Marthe tajemství tak, že jsem pozorovala její tvář na malbách Pierra Bonnarda. Když je oblečená, je jakoby uzavřená ve svém vnitřním světě, velice tajemném, melancholickém a vzdáleném. Když je ale na obraze nahá, přibližuje se, což je dané teplými barvami, kterými ji maluje. Ale její tvář zůstává pořád vágní, protože za ní ukrývá lži o tom, kdo opravdu je, proto působí tak tajemně,“ dodává herečka.

Sám Bonnard se narodil 3. října 1867 v zaopatřené rodině vysokého úředníka. Po pařížské École des Beaux-Arts přestoupil na liberálnější soukromou Jullianovu akademii, kde vytvořil uměleckou skupinu Nabis, jejímž cílem bylo zjednodušení forem a návrat k čistým barvám. Ovlivnil a nadchl jej Paul Gauguin.

Občas poopravoval některá z pláten, která před lety prodal, protože původní barvy se mu už nezdály dost jasné. Pro všechny případy s sebou nosil tuby s barvou a zkrácený štětec. Zemřel 23. ledna 1947. Jeho dílo je vystaveno i ve francouzské sbírce české Národní galerie.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 17 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 21 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...