Neposlouchejte manžela, vzkazuje ženám v Gruzii režisér Vlastního pokoje

Z Gruzie se do hlavní soutěže karlovarského festivalu dostal svěží, moderní a sexuálně odvážný film o mileniálech. Důležitějším tématem je ale postavení ženy v současné gruzínské společnosti. Čtyřiadvacetiletá Tina, vyobcovaná z rodiny své i rodiny svého manžela, se nastěhuje do podnájmu ke svobodomyslné Megi a ta jí postupně ukáže, že žít se dá i nezávisle na mužích, což ve společnosti s patriarchálním uvažováním vyžaduje kus odvahy. A vlastní pokoj, jak tvrdila spisovatelka Virginie Woolfová a jak se film Ioseba „Sosa“ Bliadzeho také jmenuje.

Kdo je vaše hrdinka Tina? Jak ji vidíte vy jako autor?

Nemůžu říct, že postava Tiny je úplně typická. Nicméně máme v Gruzii spoustu dívek, které vyrůstají a žijí v konzervativní patriarchální společnosti. Ta jim víceméně říká, jak mají žít. Tina původně žila se svou velmi konzervativní rodinou, která ji v podstatě vlastnila. Poté se vdala a jejím novým vlastníkem se stal manžel. Nikdy neměla možnost vystudovat nebo si najít práci, protože si myslela, že takhle její život bude pokračovat.

Ale potom se stalo něco, co její osud změnilo. Rodina se jí zřekla a ona ve čtyřiadvaceti letech musela začít úplně od nuly. A trošku s tím bojovala. Tímhle filmem chceme ženám v Gruzii říct, že je možné postavit se na vlastní nohy. Že je to sice těžké, ale stojí za to být nezávislá a svobodná, stojí za to osvobodit se od patriarchální společnosti.

Vy jste v jednom rozhovoru řekl, že váš film má co říct k situaci ve vaší zemi.

Gruzie je postsovětská republika, před třiceti lety jsme znovu získali nezávislost a těch třicet let nebylo jednoduchých. Od té doby jsme se snažili stát se součástí Evropy. Ovšem naše vláda teď, zejména po začátku války na Ukrajině, podle mého názoru poodhalila masku, kterou předtím měla. Moldavsko a Ukrajina právě získaly oficiálně status kandidáta do Evropské unie. My jsme o něj žádali také, ale zatím jsme ho nedostali s tím, že máme šest měsíců na nápravu údajných problémů. Ale já mám pocit, že ačkoliv naše vláda tvrdí, že o členství v EU stojí, úplně tomu tak není.

Děsí mě, co naše vláda v tuto chvíli říká, protože se začala vyjadřovat v tom smyslu, že Západ nás chce jenom proto, abychom vstoupili do války s Ruskem. Prostě jako štít. To je konzervativní ultranacionalistická rétorika, která u nás nabývá na popularitě. My jsme malá země, Rusko je naším sousedem. Dvacet procent našeho území je okupováno Ruskem, v roce 2008 u nás byla také válka s Ruskem. Jako malá země máme jen dvě cesty: buď vstoupit do EU, nebo jít s Ruskem. Takže ta dnešní situace je pro mě trošku zvláštní. Doufám, že se pletu.

Uvedl bych jeden příklad z kultury – film režisérky Salomé Jashiové Zkrocení přírody. Tento snímek byl trochu kritický vůči společenskému vývoji a dostal zákaz distribuce do kin, což se stalo poprvé od rozpadu Sovětského svazu. Cenzura. Trochu se obávám, aby se to samé nestalo i mému filmu.

Mají lidé v Gruzii dostatek informací o válce na Ukrajině a vědí, co se tam děje? Ptám se proto, že v Rusku je plno dezinformací a lidé tam nevědí, oč na Ukrajině jde.

U nás v Gruzii je to úplně jiné. Pokud jde o situaci na Ukrajině, všichni včetně ultranacionalistů, o kterých jsem mluvil, podporují mír a Ukrajinu. Na začátku samotné války na Ukrajině stovky tisíc Gruzínců vyšly do ulic na podporu Ukrajiny. Bohužel naše vláda nezavedla žádné sankce vůči Rusku, nicméně my jsme proti tomu protestovali. A v tom jsme sjednoceni, mladí i starší. Myslím, že asi devadesát procent obyvatel Gruzie stojí na straně Ukrajiny. Protože my víme, co to znamená být sousedem Ruska. Máme podobnou zkušenost z roku 2008. Jsme si vědomi toho, že to se může stát komukoliv a bez jakéhokoliv důvodu. Prostě že jste jenom sousedem Ruska.

Říkal jste, že máte obavy z možné cenzury svého filmu. Kvůli tomu, že se ve filmu objevují poměrně otevřené sexuální scény osob stejného pohlaví, nebo tu jde i o něco jiného?

Myslím si, že každému divákovi je poměrně jasné, že kritizujeme současnou převažující mentalitu v Gruzii. A nekritizujeme tím jen současnou vládu, ale i předchozí vlády. Protože když se v dnešní době zeptáte mladých Gruzínců, jak si představují svou budoucnost, všichni vám řeknou, že chtějí odejít z Gruzie pryč. A to je smutné.

Pokud jde o cenzuru, před pár lety došlo k nepříznivé situaci kolem filmu Dokud se tančí, který měl premiéru v Cannes. Když se promítal v Gruzii, na premiéře byly obrovské protesty ze strany církve a ortodoxní části společnosti, dokonce na filmaře házeli různé věci. Patriarchální Gruzie vidí obrovský problém v tom, když se líbají dva muži. V našem případně bude doufám situace trochu jiná, protože jde o ženy. Možná u žen to tak problematické nebude, uvidíme.

Náš film je primárně určený pro Gruzínky. Chceme jim ukázat, že mrhají svým potenciálem, když se přizpůsobí patriarchálnímu stylu vlastní rodiny a pouze poslouchají manžela. Proto budeme bojovat za to, aby se film mohl promítat všude v Gruzii.

Film jste točil v době pandemie. Jaké to bylo natáčení a vůbec, jak covid Gruzii ochromil?

Pandemie měla na Gruzii stejný vliv jako na každou jinou zemi. To znamená, že ochromila ekonomiku, lidé zchudli, řada lidí zemřela, i někteří moji blízcí. Samozřejmě i pro nás to byla katastrofa. Ale pokud jde o náš film, ten by paradoxně bez pandemie nikdy nevznikl. My jsme tehdy všichni přišli o práci, netočily se filmy, seriály, nic se nedělo v divadlech. Já jsem tehdy řekl svým přátelům: Pojďme s tím něco udělat.

Jeden z mých přátel nám dal kameru, vybavení pro zvuk a začali jsme natáčet úplně bez rozpočtu. Uvědomili jsme si, že když má film nějaký rozpočet, vytváří podle něj celý svět toho filmu. A najednou tady bez rozpočtu a bez peněz ten svět už existoval a my jsme ho jen museli zaplnit postavami. Byl to takový neorealismus. Natáčeli jsme v jedné místnosti, neměli jsme žádný kompars, všichni jsme nosili roušky. Zároveň téma pandemie bylo důležité i proto, že v té době zvláště všechny dívky a ženy byly zavřené doma.

Film vznikl v koprodukci s Německem. Jak spolupráce fungovala?

Natáčet jsme začali úplně bez peněz, jak jsem říkal. Točili jsme v jednom bytě a natočili jsme polovinu filmu. Já jsem pak materiál sám sestříhal. V Německu mám přátele, přesněji dvě producentky, které produkovaly všechny moje předcházející filmy. Zavolal jsem jim s tím, že mám hotovou zhruba půlku filmu a ukázal jsem jim dosavadní práce. Jim se to moc líbilo a podařilo se jim najít peníze na postprodukci. Na tomhle snímku je skvělé, že všichni, kdo na něm pracovali, tvoří okruh přátel.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 17 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 21 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...