Jiří Černý netrpěl hudebními předsudky a za písněmi, o kterých mluvil, si vždy stál, uvedl v pořadu Události, komentáře publicista a překladatel Josef Rauvolf. Podotkl, že Černý byl velkým vzorem nejen pro něj, ale i pro všechny lidi, kteří o hudbě psali nebo píšou.
„Měl velký dar. O písničkách, které pouštěl, mluvil vždy z osobního hlediska. Nemluvil o nich jako kritik,“ uvedl Rauvolf s tím, že Černý často říkal, co se mu na písni líbí nebo v souvislosti s ní zmínil nějakou historku. „Bylo cítit, že si za tím stojí,“ podotkl. Černý podle něj tak přibližoval hudbu posluchačům.
Oceňoval na něm také to, že měl široký záběr a „netrpěl“ hudebními předsudky. „Když by třeba Michal David natočil skvělé album, tak on (Černý, pozn. red.) by klidně řekl: 'Tohle je skvělé album,' zatímco řada publicistů jsou leckdy možná trošku snobové a nikdy by to Michalu Davidovi, nechť mi promine, nepřiznali.“ Podle něj šel Černý ve svých recenzích vždy s kůží na trh.
Zmínil rovněž to, že v listopadu 1989 stáli na Václavském náměstí vedle sebe Karel Kryl a Karel Gott, což byla také Černého zásluha. „To je normálně nepředstavitelné, že by se potkali Gott a Kryl, dva úplně odlišné světy,“ uvedl s tím, že Gott si Černého velmi vážil a Kryla Černý de facto vytvořil, protože dostal jeho písně do rádií.
Rauvolf rovněž zmínil jeho poslechové pořady Antidiskotéka, kde Černý pouštěl zahraniční hudbu a písně domácích hudebníků, které režim pronásledoval. „Velmi rád na to vzpomínám. Řadu věcí jsem slyšel prvně u něj a dodneška, když tu kapelu slyším, tak si vzpomenu, že to pouštěl třeba na Strahově nebo na Větrníku.“
Podle něj Černý dělal rovněž skvělé výběry, například výběr písní Boba Dylana nebo Simona s Garfunkelem. „Ono to není jen tak, vybrat dvanáct písní, které by reprezentovaly toho umělce, a to on také dělal. Byla to velmi důležitá a také záslužná činnost,“ dodal.
