Pohled do těla i komunikace s jinými světy. Mystiky či ezoteriky byli školení umělci i laici

V Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích je k vidění výstava Zbožní zítřka: Umění vidět. Pod trochu tajemným názvem skrývá velice vzrušující pohled na české výtvarné umění spojené společným jmenovatelem – duchovnem a jeho hledáním. A také nalézáním.

K názvu výstavy „Zbožní zítřka“ se kurátorka Dana Veselská nechala inspirovat citátem rakouského kněze a teologa Karla Rahnera, který v roce 1965 napsal: „Zbožný zítřka bude mystikem, někým, kdo něco zakusil, nebo nebude vůbec,“ a v tomto smyslu také koncipovala celou expozici.

Zastoupeni jsou v ní mystici, přesněji tvůrci, kteří se nějakým způsobem snaží přenést ono zakusené „mystické“ na plátno či papír, ale také autoři medijní tvorby (tedy tvorby především spiritistických médií), kteří onou vizí přímo žijí. K vidění jsou též díla ezoteriků, hledajících pravdy skryté běžnému pohledu a předávajících je podobně skrytě pouze těm povolaným. A nechybí ani automatici, kreslící s naprostým vypnutím racia, nebo jak se někdy bagatelizuje „pravou hemisférou“, tedy tak, jak se o to (ovšem především v poezii) pokoušeli surrealisté.

Aktuální litoměřická výstava je úctyhodná pokusem představit najednou díla jak profesionálů, tak tvůrců-laiků, přičemž jediným kritériem byla kvalita „vidění“. Jak píše autorka koncepce výstavy Dana Veselská v katalogu, „styčných bodů mezi tvorbou školených a laických umělců obecně není mnoho. Jednou ze spojnic je však právě hluboký duchovní prožitek a jeho vizualizovaný kresebný záznam, který spojuje díla českých výtvarných umělců, mystiků a ezoteriků první poloviny dvacátého století, s pracemi neprofesionálních autorů druhé poloviny dvacátého století.“

Expozice představuje přes čtyřicet výtvarníků z různých generací. Nejstarší z nich – Anna Hackel – se narodila v roce 1864, nejmladší Martin Mainer v roce 1959, dělí je tedy téměř sto let. Lze tedy sledovat, jak se vyvíjela tvorba představovaných umělců, jejich pohled na „duchovno“, a také, jak jej přenášeli do svých děl – protože zvláště „profesionálové“ se nějakému vlivu stávajících tendencí či směrů prostě nemohli vyhnout.

„Profesionální“ hledání vnitřního světla

Byl by přitom omyl automaticky předpokládat, že starší díla budou nutně „tradičnější“ a novější naopak „modernější“, najdeme zde řadu důkazů o pravém opaku. Názorný příklad nabízí například Váchalův barevný dřevoryt Pláň astrální z roku 1913. Váchal v tomto výrazně abstraktním díle zaplňuje plochu disparátními tvary, dřevoryt je naprosto mimo čas a s trochou nadsázky bychom jej klidně mohli najít v expozici abstraktního expresionismu.

V souvislosti s Váchalem, ale také Janem Konůpkem, Františkem Koblihou, Janem Zrzavým a Rudolfem Adámkem, kteří jsou v Litoměřicích vystaveni, je nutno zmínit umělecké sdružení Sursum, jež mělo sice krátké trvání (jen v letech 1910 až 1912), nicméně jeho členy, druhou generaci symbolistů, sdružovaly snahy o zachycení stavů duše a obecně niterných oblastí, zároveň byli silně ovlivněni teozofií, okultismem a magií.

Stejně tak jsou zcela nadčasové – a to jak formálně, tak myšlenkově – dřevoryty Františka Kupky z grafického alba Čtyři příběhy bílé a černé z roku 1926. Na druhé straně olej Olgy Vyleťalové Údolí neklidu, malovaný před rokem 1975, mluví zcela tradiční řečí – ovšem velké vejce vznášející se v prostoru jasně odkazuje na kosmické vejce, fenomén, který najdeme snad ve všech mytologiích či kosmologiích, kde, zjednodušeně řečeno, symbolizuje počátek světa, z něhož se pak vše vylíhne. Tento motiv vidíme na výstavě ještě jednou, Rudolf Němec své Kosmické vejce z roku 1979 ovšem pojal daleko niterněji, nechává nás nahlédnout do jeho opalizujícího, chvějivého jádra.

Z výstavy Zbožní zítřka: Umění vidět
Zdroj: SGVU Litoměřice

Dalšími jasnými „profesionály“ jsou Dalibor Chatrný, Jiří Kornatovský či Karel Malich, jehož pastely ze sedmdesátých a osmdesátých let prozrazují autorovo hledání ideálního vyjádření. „Za stolem, za bdění, za plného světla, viděl jsem jenom to vnitřní světlo. Říkám tomu tak proto, že jsem to viděl v sobě, že to byl pohled do těla…“ zmínil Malich v rozhovoru s básníkem a esejistou Miloslavem Topinkou z roku 1979.

Dvěma krajinami je zastoupen Jan Zrzavý, jehož zařazení na výstavu není velkým překvapením, na rozdíl od pěti menších olejů Františka Drtikola, jenž je znám především jako fotograf. Celoživotně se ovšem zabýval duchovními praktikami, jógou, buddhismem, údajně prožil nirvánu. Devět medijních pastelů manželů Evy a Jana Švankmajerových je pro změnu překvapivých tím, že zcela postrádají obligátní surrealistické výrazivo.

Malíř Wenzel Hablik do svých až psychedelických vizí zakomponoval jakási snová města. Však se také o něm mluví jako o představiteli krystalické architektury, již později rozvíjel v návrzích vizionářských staveb – k realizacím ovšem nedošlo. Zajímavá je též tvorba malířky, ale i textilní návrhářky Hildy Pollak-Karlín. Jeden z jejích vystavených akvarelů (Expression 2) vznikl pro budovu Goetheana, již ve švýcarském Dornachu zbudoval zakladatel antroposofie, ale také eurytmie Rudolf Steiner. Vliv jeho nauk bychom našli u řady vystavovaných umělců.

Co Čech, to spiritista

O „neprofesionálech“ píše kurátorka Dana Veselská v katalogu: „Pro neškolené tvůrce vlastní autentický výtvarný projev mnohdy znamenal vítaný únik před těžkým osobním údělem či deformující životní zkušeností, často však zároveň reprezentoval jejich hluboké duchovní zapojení.“ Přičemž spiritismus měl u nás, zvláště před první světovou válkou a v meziválečném období, úrodnou půdu. Někteří podle kurátorky takový typ tvorby nepovažují ani tak za projev spirituality, jako ho spíše vysvětlují údajným sklonem Čechů, Moravanů a Slezanů k sektářství.

Z vystavených umělců je zřejmě nejznámější Anna Zemánková. Ve svých medijních kresbách často pracovala s rostlinnými motivy, jež ovšem skládala do fantazijních kompozic. I na její tvorbu lze vztáhnout slova Dany Veselské:

„Mnozí mediumici, ačkoliv hluboce věřící, zaznamenávají s upřímností a pokorou své vize nepozemské fauny, flóry či architektury a jejich záznamy vyhlížejí mnohdy autentičtěji než výstupy vědecké ilustrace. Rozsáhlé soubory medijních kreseb výjimečných neškolených tvůrců obsahují jedinečné, neopakovatelné záznamy komunikací jejich autorů s jinými světy.“

Z výstavy Zbožní zítřka: Umění vidět
Zdroj: SGVU Litoměřice

Švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung, který definoval medijní tvorbu jako „ideogramy nevědomých obsahů“ s tím, že jejich tvůrce může opravdu vytvářet složité obrazy, o jejichž skutečném obsahu nemá ani tušení, zatímco během procesu tvorby se tyto obrazy „vyvíjí takříkajíc samy ze sebe, a to často dokonce i v rozporu s vědomým záměrem“. Zkrátka, jako kdyby tvůrcům něco či někdo neznámý vedl ruku. Výsledky jsou ovšem často fascinující, nejen svou naprosto nespoutanou fantazií, ale také hloubkou.

Například Cecilie Marková, též zastoupená na výstavě, dokonce hovořila o tom, že dílo nemaluje sama, ale ruku jí vede neznámý mistr. Často upozorňovala na to, že se nejedná o její malbu: „Je to mé jen částečně, i když všechny mé práce a láska je v malování. Je to můj život.“ Ještě jako mladá přišla o manžela, tvorba, kdy často malovala či kreslila fantazijní flóru, jí tak byla i útěchou.

Léčitel Karel Kožíšek tvořil automatické kresby, jež sloužily jako diagnózy na dálku, přičemž experimenty na přelomu osmdesátých a devadesátých let prokázaly, že „u pacientů nakreslených ve ‚spirále smrti‘ byl přesný více než z devadesáti procent“. Na výstavě je k vidění jedna z těchto diagnóz, Kresba astrálního těla (čistá a vyrovnaná).

U některých vystavených autorů medijních kreseb neznáme více než jejich tvorbu, platí to například pro Bratra J. J., Monogramistu LR či „Železničáře“. Výstavu Zbožní zítřka: Umění vidět je možné zhlédnout až do 24. září, připraveny jsou i komentované prohlídky.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 11 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 15 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...