Český film je v dobré kondici, stačí jen trochu přidat, říká Bezděk Fraňková

Nahrávám video

Bývalá šéfka Státního fondu audiovize Helena Bezděk Fraňková získá letošního Českého lva za mimořádný přínos kinematografii. Cenu uděluje prezidium České filmové a televizní akademie. Odbornice na filmovou politiku, veřejné financování a mezinárodní audiovizi ji převezme 14. března na slavnostním večeru Českých lvů. Bezděk Fraňková v průběhu dvou dekád ve státní správě prosadila mimo jiné zavedení filmových pobídek, které do tuzemska lákají zahraniční štáby. Ty tu v posledních letech utrácejí miliardy korun.

Kdy jste přišla na to, že prostředí filmu je to, ve kterém chcete být přítomná?

Poprvé jsem se na Barrandově ocitla někdy v roce 1998. A první štáb, který mě zaměstnal, byl z Norska. V Českém Krumlově natáčel pohádkový příběh. Ale ke kultuře jsem tíhla vždycky. Už na střední škole jsem měla brigádu v Národním divadle. Dělala jsem tam uvaděčku. A protože jsem byla jednou z nejmladších uvaděček první scény, tak pokaždé, když bylo potřeba vyslat někoho na jeviště, tak posílali mě. Hrozilo totiž, že se přehlédnete a spadnete do orchestřiště. Kultura mi zkrátka byla blízká vždycky, protože mám pocit, že to je součást vzdělání a je užitečná.

A když se vrátím k vaší první zkušenosti u filmu, tak k ní vám dopomohla náhoda?

Ano, to bylo na začátku letních prázdnin. Narazila jsem na ulici na filmaře, a protože jsem potřebovala nějakou brigádu, tak jsem za nimi přišla a zeptala se, jestli by pro mě něco na dva měsíce neměli. Vzali mě na pomocné práce coby runnera.

V té době už jste na Západočeské univerzitě v Plzni sudovala práva?

Práva jsem studovala celých osm let. Střídala jsem práci u filmu se zahraničními štáby s vysokou školou. Čtyři měsíce jsem běhala mezi filmaři a pak rychle do školy udělat nějaké zkoušky, zápočty. A pak znovu přerušit studia a honem na plac. Takhle jsem to tedy dělila, rozkládala a odkládala, až jsem práva po osmi letech úspěšně dodělala.

Co pro vás bylo tím největším překvapením, když jste se zblízka podívala filmařům pod ruce?

Když o průběhu vzniku filmu nic moc nevíte, tak vás samozřejmě nejvíc zaujme, že se jednotlivé scény netočí chronologicky, ale napřeskáčku. A pak je tu to kouzlo střihu. V ateliéru se postaví nějaký interiér, nějaká místnost, ze které vyjde Bruce Willis a v mžiku se ocitne někde v Milovicích. To bylo asi to nejvýraznější, nejlepší. A pak setkávání se s filmovými hvězdami. Potkáte se občas s opravdovou megastar, třeba se Seanem Connerym a zjistíte, že je úplně normální. Tak to vás potěší. Pak se ale také může stát, že potkáte nějaký svůj jiný idol stříbrného plátna, který platonicky milujete, a on před vámi stojí úplný blbec. I to se stalo.

Zmínila jste Seana Conneryho, který v tuzemsku v roce 2002 natáčel snímek Liga výjimečných. Na tomto snímku jste se také podílela. Jakou funkci vám tehdy svěřili?

Na tomto filmu jsem už byla tou osobou, kdo se stará o to, aby byli herci včas na place, aby byli včas oblečení v kostýmu, nalíčení a třeba i nasnídaní. Zodpovídala jsem také za to, aby věděli, která scéna, který obraz se bude aktuálně natáčet. A připravovala jsem taky nezbytnosti na další dny, například jsem navolávala komparzisty, zajišťovala svozy herců, prostě organizační práci nezbytnou pro plynulý průběh natáčení.

A pak tedy přišel okamžik, kdy jste se rozhodla práci na place opustit a v roce 2006 se z vás stala úřednice na ministerstvu kultury.

To ale nebylo tak, že bych se z ničeho nic rozhodla, že budu úřednicí. To bylo proto, že když točíte film, tak víte, kdy práce na jedné zakázce skončí a za jak dlouho začne další. Pauza mezi nimi byla třeba týden, pár týdnů. Pak se ale stalo, že ty prodlevy byly čím dál tím delší. Zahraničních štábů přijíždělo do Česka míň a míň. Ptala jsem se Davida Minkowského, producenta hollywoodských trháků natáčených v Evropě, co se děje, a on mi prozradil, že v Maďarsku vznikl zákon o filmových pobídkách a že všichni filmaři teď míří tam.

Když jsem se zeptala, proč takový zákon nemáme i u nás, tak odpověděl, že takovou potřebu na ministerstvu kultury nikdo nechápe a zatím nikdo příslušný zákon nenapsal. A protože jsem od filmařů měla méně a méně práce, stále jsem studovala ta práva, tak jsem se poradila se svým otcem, který byl státním úředníkem dlouhá léta a rozhodla jsem se, že půjdu na resort kultury a s filmovými pobídkami se pokusím něco udělat. Samozřejmě jsem vůbec netušila, co přesně.

Kondice dobrá, jen by to chtělo ještě trochu přidat

A trvalo sedm let, než vznikl Státní fond kinematografie, od loňského roku transformovaný do Státního fondu audiovize.

Nejdříve jsme museli pobídky udělat vládním programem. To bylo v roce 2010. Nedařilo se nám prorazit s myšlenkou, že by se nějaké české peníze dávaly někomu z Ameriky jenom proto, že u nás natočí film. Spoustě lidem to nedávalo smysl. Museli jsme vysvětlovat, že je nebudeme dávat jen tak, ale za to, že v Česku utratí mnohonásobně víc. A za uznatelné náklady, za které se bude vracet dvacet procent z utracené částky, byly považovány peníze za české profesionály, české služby, za věci nakoupené u nás. A tuhle myšlenku jsme museli vysvětlit politikům, úředníkům, novinářům.

Dlouho s ní nešlo prorazit. Tím, kdo to prošťouchl, byl Eduard Janota, ministr financí úřednické vlády Jana Fischera. Janota první pochopil princip filmových pobídek. Před šestnácti lety tedy inicioval vládní program, který se pak překlopil do nově zřízeného Státního fondu kinematografie, který vznikl kompletně novým zákonem a Státní fond pro podporu české kinematografie zanikl.

Kolik jste měli na začátku k dispozici peněz na filmové pobídky?

Ve vládním programu bylo první rok sto milionů, další rok tři sta milionů. A ve Státním fondu na začátku, když jsem nastoupila do funkce jeho ředitelky, bylo osmašedesát milionů.

A kolik peněz měl Státní fond audiovize k dispozici loni v prosinci, když jste opouštěla jeho vedení?

Podle finanční uzávěrky to bylo něco kolem dvou a půl miliardy korun.

Státní fond audiovize není jen o podpoře zahraničních filmařů, ale i tuzemské kinematografie. Ta je podle vás aktuálně v jaké kondici?

Když si ten zákon o Státním fondu rozparcelujete, tak tam máte část o podpoře audiovize, druhou část o filmových pobídkách a třetí o výběru audiovizuálních poplatků, ze kterých se financuje podpora audiovize. Pak je nezbytnou součástí fondu Czech Film Centre a Czech Film Commission. Všechno dohromady tvoří celek, ve kterém jedna parta dělá podporu audiovizi, druhá to, co se natočí, propaguje a další má na starosti pobídky. Je to obsáhlý mix úkonů, všechna kolečka soustrojí musí do sebe zapadat. Jenom tak můžeme mít představu o tom, kam se tuzemská kinematografie posouvá, co potřebuje, co se musí zefektivnit.

Kdybych měla srovnávat její stav v roce 2006, když jsem na ministerstvu kultury začínala, a teď v roce 2026, tak rozdíl je obrovský. Už jenom tím, že audiovize je podstatně víc. Myslím si tedy, že česká kinematografie je v dobré kondici, jen by chtělo někde ještě trochu přidat.

Co budete dělat dál? Už je to víc než sto dnů, kdy jste odešla z vedení Státního fondu audiovize, který jste zakládala a postavila ho na nohy.

Zůstávám učit na FAMU, to mě baví. Ti mladí mě vytrhávají z myšlení, uvažování, ke kterému se uchylujeme my postarší osoby. Pak jsem tedy dospěla k názoru, že je zapotřebí sepsat všechny ty poznatky o tom, jak se staví státní instituce. Takže asi vznikne nějaká kniha. Taky jsem si založila poradenskou firmu, pomáhám tedy s tím, jak sepisovat různé žádosti o granty a pracuji na jednom svém projektu, o kterém ještě nebudu víc prozrazovat. Dozvíte se o něm zhruba tak za rok.

Zůstanete s ním u filmu?

Vůbec. Bude to úplně jiný byznys, ale obsahuje kreativitu a design.

Zůstalo vám i po těch dvaceti letech ve státní správě to počáteční okouzlení filmem?

Zůstalo, pochopitelně. To vymazat nejde. A vždycky, když jedu po Praze a musím někde stát v dopravní zácpě, protože tam nějací filmaři zrovna něco natáčejí, tak si říkám, že za to trošičku vlastně můžu i já. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 14 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 17 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...