Recenze: Omyl, není to geometrie! Liberecká výstava je poctou geometrickým strukturám

Výstavou Geometrické struktury se Oblastní galerie Liberec vrací nejen k dílu dnes již světově uznávaného Zdeňka Sýkory, ale také jeho kolegů tvořících v podobném duchu. Výtečně připravená výstava tak nabízí možnost srovnání různých přístupů k uchopení uměleckého záměru, uchopení, pro něž je ovšem vždy zásadní, ne-li určující, geometrické zobrazení.

Tendence odvrátit se od přílišného subjektivismu – ať již byly vyvolány prostou snahou hledat nové cesty, vystoupit ze stávajícího uvažování o umění, obdivem k technologiím a nebo racionálnějším založením tvůrců – se u nás začaly projevovat v polovině 60. let.

Dominantní byly především v okruhu kolem skupiny Křižovatka, založené v roce 1963 (Vladimír Burda, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Karel Malich, Vladimír Mirvald, Zdeněk Sýkora a další), a o něco později i v okruhu Klubu konkretistů, založeném v roce 1967. 

Jeden z libereckých vystavených, Jan Kubíček, měl na výtky, že se nejedná o umění, ale o cosi jako geometrické výkresy, jasnou odpověď:

„Omyl, není to geometrie! Používám jen elementů, které mají geometrický charakter. Ale k čemu je používám, to je úplně jiný druh myšlení.“

Jeho odpověď můžeme samozřejmě vztáhnout na všechna vystavená díla a snad i připomenout, že prostředky mohou být jakékoliv, důležitý je výsledek. A ten, jak liberecká výstava Geometrické struktury přesvědčivě dokazuje, stojí nad pouhým zacházením s pravítky, kružítky či počítačem. Rozhodně pak nepůsobí vystavená díla nějak chladně, vykalkulovaně, neosobně. 

Expozice nabízí v reprezentativním výběru na padesát děl třinácti výtvarníků, vedle již zmíněného Sýkory vidíme díla dalších klasiků geometrizující tvorby, jako Huga Demartiniho, Karla Malicha, Stanislava Kolíbala či Radoslava Kratiny nebo Vladislava Mirvalda.  

Samozřejmě bychom si mohli představovat další jména, ovšem ještě před nějakými výtkami je dobré si uvědomit, že kurátorka Markéta Kroupová pracovala výhradně se sbírkovým fondem domácí galerie – a v tom případě nelze expozici, ale ani libereckou nákupní dramaturgii nic než pochválit. A je taky dobré zmínit drobný, nicméně důležitý detail: u řady děl je v popisce údaj, kde jinde v liberecké galerii lze díla daného tvůrce najít.

V protikladu

Přístupy jednotlivých umělců se navzdory společnému jmenovateli, jímž je geometrie a z ní odvozené zobrazování, sympaticky liší. Například obrazy Vladislava Mirvalda se blíží op-artu. Jako třeba Aperspektiva válců z roku 1971, tvořená mnoha různě se protnuvšími a překrývajícími se kružnicemi, nebo Cylindrické moiré, kdy umělec, pracující opět s kružnicemi, vytvořil krásně rozvlněnou plochu. A před olejem Čtyři trojúhelníky si může pozorovatel zahrát na detektiva a pokusit se je objevit – i u řady dalších vystavených tvůrců najde také prvek hry, hravosti. 

V protikladu k tomu může stát Jan Kubíček, jehož Čára a plocha v kontrapozici nabízí výsledky umělcova prozkoumávání plochy obrazu, jejího dělení, to vše ve velice minimalistické či asketické poloze.

Mimo vymezené místo

Serigrafie Zdeňka Sýkory 13 linií pro Karla Hynka Máchu z roku 2007 nebo o pět let straších 13 linií pro Stephena Hawkinga zobrazují pro něj typické interakce různobarevných linií.

V Liberci je k vidění i dvojice rozsáhlejších serigrafií Černé a barevné nulové linie z roku 2011, na nichž lze sledovat různě velké různobarevné kruhy; název odkazuje na nulový stav, může to však stejně tak být jakákoli struktura, chemická, fyzikální, matematická a podobně ve stavu vzniku (a okamžitého zániku).

Zajímavé přitom je, že Sýkora nikdy předtím dvě varianty, černobílou a vícebarevnou, nedělal – tuto dvojici tak lze vnímat jako završení jeho hledání. Mimochodem, právě nákup těchto Sýkorových děl byl podnětem k celé výstavě, proto i její podtitul: Pocta Zdeňku Sýkorovi. 

Stanislav Kolíbal ve svém obraze Od začátku používá i nitě, jejichž neukončený čtvercový rastr, byť trojrozměrný, vytváří klamnou iluzi kresby a zároveň svou neukončeností, přervaností ukazuje na existenciální rozměr díla.

Podobně se běžným technikám vymyká Hugo Demartini, jehož asambláž Mimo vymezené místo z roku 1976 vznikla tak, že umělec vyhodil do vzduchu nad podložkou různé dřevěné odřezky a tak, jak na ni dopadly, je zafixoval – pracoval tedy s prvkem náhodnosti, hravosti, zároveň nejspíš nevědomky navazoval na tvorbu dadaisty Hanse Arpa.

Proměnlivé objekty

Vedle obrazů vybrala kurátorka Markéta Kroupová i řadu objektů. Třeba Objekt Františka Kyncla z 2. poloviny 70. let, u nějž struktury ze slepovaných kousků bambusu vytvářejí podle autorových slov „obraz společnosti a toho, jak se lidé k sobě chovají“. Autorovi se přitom podařilo zapojit do celkového vyznění i světlo, prostupující celým objektem. 

Vertikální rastr s otočnými disky Radoslava Kratiny z roku 1984 patří k umělcovým objektům, které byly díky možnosti přenastavení jednotlivých elementů pojímány jako proměnlivé, Kratina tak nabízí nejen hravost, zároveň jeho dílo můžeme vnímat jako hlubokou úvahu nad nestálostí a současnou vzájemnou provázaností všeho. 

Nepřehlížené regiony

V oblastních galeriích jsou téměř vždy k vidění díla, která by se skvěla i v pražské Národní galerii. Jednak se tak potvrzuje osvícená dramaturgie leckdy Pražáky, ano, pragocentristicky přehlížených galerií, jednak je třeba doplnit, že kvůli komunistickým restrikcím a zákazům mohly právě a pouze tyto galerie stojící bokem nakupovat díla umělců, kteří byli u pražských komisí na černé listině. A je jen dobře, že se – jako v případě aktuální liberecké výstavy – tyto poklady představují veřejnosti. 

Geometrické struktury jsou v Liberci k vidění do 26. dubna. Příznivý dojem z celé výstavy ještě umocňuje vhodně vybraný sál, včetně geometricky pojatého proskleného stropu.

Nahrávám video

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 18 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 22 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...