Recenze: Rodin je filmová imprese, která hodně mluví a málo řekne

Jako dravec, který nezná soucit, krouží François Auguste Rodin kolem hlíny, z níž se rodí jeho děti. Některé dorostou až do dospělosti z mramoru. Jakoby pro něj byla tvorba neustále hledaným, nalézaným a dychtivě přijímaným sexuálním aktem, k němuž ho inspirují i doteky se zvrásněnou kůrou stromů a proměnlivé tvary mračen, plynoucích oblohou. Nestor francouzské kinematografie Jacques Doillon se rozhodl tyhle imaginace nafilmovat, i když tušil, že si naběhne. Tak trochu se stalo.

Píše se rok 1880 a čtyřicetiletý Rodin má ještě spoustu sil, které upnul k realizaci první státní zakázky, jež tehdy přistála v jeho ateliéru. Tady se řadu let postupně rodila Brána pekel, inspirována Božskou komedií Danta Alighieriho, monumentální sousoší, se spoustou výjevů a figur, jež rozhodně nebylo stvořeno jako návod pro výchovu mladých, nepolíbených dívek.

Ostatně na mladých a nepolíbených dívkách Rodin neujížděl a spolu se zkušeným bohem Dionýsem tvrdil, že zralé ženy jsou krásnější.

Vybral si peklo, kde je lidská nahota obnažená a těla zmítaná touhou nic nepředstírají. Pulzující hrudi, pevná stehna, zaťaté pěsti a sténající ústa těch, kteří jsou posedlí ďáblem a zároveň chtějí do ráje.

Tohle je jeho téma a jeho svět, jehož součástí je i talentovaná žákyně Camille Claudelová, která mu na téhle cestě nabízí svoji skromnou společnost (alespoň to zpočátku nevinně tvrdí). Nezvedněte takovou nabídku, zvlášť když zkušené sochařské oko, zvyklé pracovat v trojrozměrných projekcích, tuší, co všechno její představitelka Izïa Higelinová skrývá pod sochařskou halenou.

A tak se z žákyně stala milenka, kterou zpovzdálí se zarputilostí venkovské dívky s kdysi pevnými tvary, sleduje dnes již matronózní Rosa Beuretová (Séverine Caneele), jež mu kdysi stála modelem, posléze povila syna, jehož neuznal, ale kterou (z důvodů, jež zná jen on) nikdy neopustil.

Posedlý tvorbou

„Krása je jen v práci. Bez ní jsme ztraceni,“ říkával. A práce tvoří další zásadní segment jeho fragmentárního filmového portrétu, jímž mu režisér Jaques Doillon zároveň vzdává hold a současně lehce hobluje jeho plnokrevnější podobiznu.

Byl posedlý tvorbou a hledal v ní stále nové možnosti a výzvy. Klasickou hierarchii materiálů, seřazených ve škále zlato, bronz, kámen, dřevo a hlína revolučně otočil, a tak ho nejčastěji vidíme před sochařským stojanem, jak s pohledem upřeným tam, kam my už nedohlédneme, nanáší mastné hrudky sochařské hlíny, třeba na heroickou bustu Victora Huga.

A jeho prsty mění naředěné křemičitany v umělecké dílo, uhnětené z dotyků a polibků, jež mu vdechují život. Jakoby to převzal od mistrů antického Řecka a obohatil inspirací Monetem, který mu pomohl pochopit světlo a ducha katedrál, jež ho vždy oslovovaly.

Ostatně do svých soch možná vkládá až příliš života a dokáže přinutit své figury, aby vystoupily z kamene tak, že je obviňován z podvodného modelování přímo na těle svých modelů. Ale on chce jen zachytit lidi, jací skutečně jsou. Nebo spíše jak je vidí.

Proto nám Doillon, za účinné podpory charakterního herectví zajímavého Vincenta Lindona předvádí, jak vždy pracoval srdcem, byť občané z Calais měli výhrady ke svému slavnému sousoší a umělečtí inspektoři charakterizovali jeho Balzaca jako neforemnou, nelíbivou a neuspokojivě rozvrženou hmotu.

Ale on není poslušným chodcem po správných cestách, neboť je předurčen k tomu, aby se stal jedním z otců moderního sochařství.

Příliš mnoho slov

Podle svého scénáře (takže to nemůže hodit na někoho jiného) nevytváří režisér Jacques Doillon sevřený příběh génia, ale vrší selektované fragmenty situací, jež postupně skládají impresionistickou mozaiku, akcentující spíše detail než uzavřený celek.

A tak nosný motiv traumatického vztahu Rodin – Claudelová (jako Camille ji miluje, jako Claudelovou nenávidí) postupně vyprchává, až se její figura úplně vytratí. Je to škoda, neboť tvoří kontroverzní tandem, v němž je dramatická tenze i nostalgická romance. Ostatně její život již dokázal naplnit celý film (viz autobiografický snímek Camille Claudelová z roku 1988, kde si to rozdávali Isabelle Adjaniová a Gérard Depardieu).

Portrét umělce, fauna a sochařského mága, který dokázal čarovat s hlínou a mramorem, je tak v Doillonově opusu (natočeném v roce stého výročí Rodinovy smrti) spíš jen naskicován do období mezi setkáním s Camille Claudelovou a „porozením“ skulptury Balzaca.

Dotýká se v něm Rodina jako milence, umělce, pozorovatele, tvůrce a egoistického génia dokonalosti, který se občas cítí i jako Michelangelo hnusu. To se výjimečným umělcům občas stává, ale (jak říká Mirbeau), copak se Notre Dame nevypíná k nebesům, i když ho očurávají psi?

Tenhle spektákl toho chce říci tolik, že se zalyká vlastním obsahem a tak Doillonův Rodin téměř neustále mluví a mluví a to i tam, kde má chuť jen cosi vdechnout. Třeba tu chvíli, kdy s Camille nemotorně tančí valčík v rytmu objetí-závrať-vášeň (nebo spíš blízkost- trápení-smrt). Tak se soustřeďte a pokuste se odtančit to s nimi! 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 14 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 17 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...