Recenze: Šílenství Mejly Hlavsy pořád dovede tnout do živého

Od předčasného úmrtí basisty a skladatele Milana „Mejly“ Hlavsy sice záhy uplyne už dvacet let, jeho hudební odkaz je nicméně stále více než živý – dokazuje to i právě vydané album jeho sólového projektu Šílenství Live 1999. Zároveň vychází na DVD celovečerní dokument o Hlavsově domovské skupině The Plastic People of the Universe.

O tom, že byl Hlavsa mimořádně plodným autorem, netřeba mluvit, mluví o tom už nejen patnáct alb Plastiků, na nichž byl téměř výhradním autorem, ale i řada vedlejších projektů, ať již to byli DG 307, Půlnoc, Fiction či spolupráce s Garáží. A také sólový projekt Šílenství z roku 1999.

Šílenství s Plastiky i bez

Elektronikou, samplováním a dalšími současnými inspiracemi ovlivněné album bylo původně zamýšlené pro Hlavsovu domovskou kapelu, někteří jeho spoluhráči se ovšem novátorského přístupu zalekli, a tak si album Hlavsa nahrál sám, s jinými muzikanty. Album Šílenství vzbudilo zaslouženou pozornost, jako rýpnutí jen dodejme, že po Hlavsově smrti Plastici jednu píseň z tohoto alba nejenže provozovali koncertně, ale také ji znovu nahráli.

Hlavsa s Šílenstvím také koncertoval a při vystoupení v pražském Paláci Akropolis vzniklo recenzované album. Hlavsu tehdy doprovázela basistka Eva Turnová, jež také zpívala, kytarista Joe Karafiát, bubeník Ludvík Kandl a Dušan Vozáry, který obsluhoval syntezátory, samply a živě míchal zvuk celé kapely.

Pokud jde o dramaturgii koncertu, Hlavsa přirozeně sáhl po aktuální desce, z níž pochází naprostá většina písní, sedm z jedenácti. Zabrousil ale také do minulosti, slyšíme tak tři staré plastikovské písně a jednu z jeho dalšího projektu Fiction. Přitom je samozřejmě zajímavé sledovat, jakou proměnou právě tyto „archivní“ skladby prošly, písně ze Šílenství jsou totiž víceméně nezměněny, jen samozřejmě přizpůsobeny koncertním možnostem. A také dravější, živější.

Nesetrvávat na místě

Šílenství – Live 1999
Zdroj: Guerilla Records

Podívejme se tedy na nahrávky, jež ze Šílenství – a jsem teď ve velkém pokušení malého písmena – nepocházejí. Již úvodní Šel pro krev od prvních tónů charakterizují temnější spodní proudy, díky basové kytaře i elektronice, ale i bicím, nad nimiž se pak vine kvílivá linka kytary, posun je přitom v logice originálu.

Což zcela platí i pro další „předělávku“, hezky šlapající skladbu Špatná věc, nemluvě o zcela pochopitelné pořádné naštvanosti. Aby ne, text, vlastně báseň Egona Bondyho, popisující marasmus sedmdesátých let, je jasný: „Se smrtí vstávám se smrtí usínám / tuším že v tom nejsem sám / Tisíce mladších jsou na tom zrovna tak / můžem asi čekat jenom na zázrak.“

Zajímavé přitom je, že obě zmíněné písně pocházejí z alba Plastiků Hovězí porážka, natočeného podomácku v roce 1984. Další starší skladbu, melancholicky laděné Básníky ticha, Hlavsa napsal pro skupinu Fiction, již založil v roce 1994. Nová verze je opět ostřejší a vlastně i hlubší, doslova i přeneseně.

Závěrečné Magické noci pocházejí z prvního alba Plastiků Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, nahraném potajmu v letech 1974 a 1975 a vydaném o tři roky později na Západě. Oproti originálu je tato koncertní klasika delší, od úvodního hypnotického motivu basy přitom krásně graduje, přes atonální linku Karafiátovy kytary procházející víceméně celou skladbou a spíše deklamovaný text Bondyho básně, který možná ještě více sluší náladě celé písně, až k závěrečnému finále.

Celé album je tak poctou jak Hlavsovu kompozičnímu mistrovství, tak jeho schopnosti a potřebě nesetrvávat na místě. A zcela namístě je chvála pro zvuk nahrávky, doplňující již tak – naštěstí – bohatou hlavsovskou diskografii.

Historie Plastiků bez hledání smyslu

Celovečerní dokument Jany Chytilové The Plastic People of the Universe, který nedávno vyšel na DVD, vznikl v roce 2001 v koprodukci ČT a víceméně zachycuje historii kapely a jejího nerovného boje se státní mocí, přičemž vedle kapely samotné v dokumentu promlouvají i Otakar Motejl, Pavel Landovský či Dana Němcová nebo Ivan Martin Jirous. Jistě dobře, že byl takový film natočen, zvláště když se produkci podařilo vyhledat řadu do té doby neviděných archivních záznamů, stejně jako třeba získat cenný rozhovor s Václavem Havlem.

I přes to všechno je také filmu co vytknout. Jistě by bylo ideální spojit historii s hlubším zamyšlením nad smyslem jejího boje, významem celého undergroundu a nadčasovosti tohoto důležitého vymezení se vůči – tehdy – bolševikovi. Režisérka bohužel setrvává u pouhého vyprávění, přičemž se ani té chronologie nedrží, natož aby došlo na potřebnou reflexi.

Píše-li se tedy na stránkách koproducenta, že „spíše než historie kapely je hlavním tématem konflikt svobodně tvořivého ducha s totalitním režimem“, opak je pravdou. A ještě nezvládnutou.

Film například zcela pomíjí debutové album skupiny a důležité okolnosti jeho nahrávání – kapela si tehdy totiž uvědomila, že sice nemůže do státních studií, desku si však může natočit sama, dle vlastních představ. Úvodem vidíme Lou Reeda, jistě slavnou celebritu, ovšem sdělení, že Plastici byli za svou hudbu zavření, český divák příliš nepotřeboval – naopak kytarista Gary Lucas, který by toho mohl říct víc, dostal daleko méně prostoru.

Vše, co chybělo

Zajímavé jsou však bonusy: jednak záznam z koncertu k 20. výročí Charty 77 ve Španělském sále, rozhovor s Věrou Jirousovou, v němž popisuje propojování světa výtvarníků s rockovými muzikanty, krátké lidské medailonky muzikantů, hlavně ale dlouhý monolog Václava Havla o svobodě, za niž je třeba stále bojovat, o svobodné tvorbě a jejím významu tehdy i nyní – právě on, ovšem mimo film, říká vše, co v něm chybělo.

Neznamená to, že by byl dokument o Plasticích špatný, rozhodně je to však promarněná příležitost, na druhý již totiž nedojde – i třeba proto, že mnozí protagonisté již nežijí. A když už jsme úvodem zmínili jedno výročí: v březnu 2021 by Hlavsa oslavil sedmdesátiny.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 16 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 19 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...