Recenze: Stačila by láska. Matthias a Maxime prožívají citlivý, ale předvídatelný milostný příběh

Matthias se s Maximem přátelí od útlého dětství. Jsou kamarády, kteří spolu sdílí téměř vše. Jedno tajemství tu ale je a skrývá ho především Matthias před sebou samým. Co se stane s přátelstvím, které samo sobě lže, zkoumá kanadský režisér Xavier Dolan ve svém novém filmu Matthias a Maxime. Snímek je osobnostní poutí k uvědomění si vlastních citů. Film zakončil minulý týden pražskou část queer filmového festivalu Mezipatra a zároveň vstoupil do české kinodistribuce.

Režisér a scenárista v jedné osobě Xavier Dolan přichází s klasickým (až předvídatelným) příběhem transformace přátelství do milostného vztahu. Na tomto tématu ho nicméně zajímá především niterný prožitek obou titulních hrdinů. Film nemá jasného protagonistu. Většina lidí by asi nominovala postavu Matthiase, který dostává více prostoru a je to také on, kdo si musí projít nutnou změnou. Nicméně stejně niterně pozoruje režisér i postavu Maxima, upřímného a citlivého kluka. Snímek je zajímavý mimo jiné i tímto rozložením sil.

Ambivalentní charakter vedle klišé

Kamarádi z dětství spolu tráví spoustu volného času. Na jednom večírku slíbí, že si zahrají ve studentském filmu. Až později se dozvědí, že klíčovou je pro příběh líbací scéna. Na rozdíl od Maxima, jenž reaguje klidně, se Matthias nejdříve rozzlobí, až když si uvědomí, že se vzteká příliš, natáčení se podvolí. Od tohoto momentu se pro něj vše mění.

Pro Maxima se převrat nekoná. Je zjevné, že on si je svých citů dávno vědom, nemá co ztratit, navíc se za pár týdnů stěhuje do Austrálie. Litovat ho divák může nicméně pro mnoho jiných věcí, mimo jiné kvůli pigmentové skvrně na obličeji či věčným bojům s nesvéprávnou matkou, která se svému synovi střídavě vysmívá a střídavě mu podlézá.

Všechny tyto zkušenosti dělají z Maxima úžasně ambivalentní charakter. Na jednu stranu se sebou neustále bojuje (pro výše zmíněné důvody), na straně druhé je (pro druhé) zosobněním klidu a upřímnosti. Maximův osobností boj je radost sledovat i díky minimalistickému projevu jeho hereckého představitele, jímž je sám režisér Xavier Dolan.

Zato postava Matthiase (Gabriel D’Almeida Freitas) působí jako klišé. Úspěšný, pohledný právník, s pečující matkou a trpělivou přítelkyní tvrdohlavě odmítá své pocity a bezohledně ubližuje svému okolí, v důsledku i sám sobě.

Dolan se svou novinkou zjevně snaží o psychologický film, v tomto směřování postava přítelkyně Sarah působí poněkud rušivě. Pro příběh by bylo mnohem zajímavější, kdyby u Matthiase neřešil uvědomění si homosexuality, ale prostě uvědomění si lásky. Vynecháním Sarah by se pozornost zaměřila čistě na Matthiasovu niternou cestu k prozření, že miluje někoho, koho má roky vedle sebe. To by jako nosné téma stačilo, obzvlášť ve zručné režii vnímavého Dolana. 

Opakování není na škodu

Pokulhávající scénář vynahrazuje jeho citlivé režijní ztvárnění. Dolan používá několika opakujících se motivů, aby jemně naznačil osobní prožitek hlavních postav. Například důsledné střídání ruční a statické kamery, které rozlišuje mezi emočně vypjatými chvílemi a mezi situacemi, kdy se naopak emoce nevíří.

Dolan také opakovaně snímá své postavy přes okno. Jednak tím v divákovi vyvolává pocit jistého voyeurství, tedy že pozoruje něco výsostně intimního, a jednak opakováním takových záběrů kopíruje vývoj vztahu mezi protagonisty.

Vícekrát se tvůrci rovněž uchylují k rytmičtějšímu střihu. Například ve scéně, kdy se Matthiassovo ranní plavání stává metaforou jeho vnitřního boje, který prožívá po natáčení zmíněného filmu s Maximem. Dolan střídá velké detaily se záběry z ptačí perspektivy, graduje plavecké tempo i doprovodná hudba, dokud Matthias zcela vyčerpaný nedosáhne břehu. Neustále se vrací i klavírní doprovod odkazující na vnitřní prožitek hrdinů. Funguje navzdory všem současným trendům, které ve filmové hudbě vedou spíše k využívání drásavějších, realistických tónů elektrického zvuku.

Zjednodušeně řečeno se dá říci, že Dolan kombinuje klasické filmové postupy s lehce inovativními metodami. Důsledným dodržováním tohoto konceptu potvrzuje (tak jako v jeho snímku Je to jen konec světa), že je tvůrcem s talentem pro minimalistické zobrazení vnitřního prožitku. Slabinou jeho nejnovějšího titulu nicméně zůstává předvídatelný příběh směřující k příliš „americkému“ konci.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 13 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 16 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...