Recenze: Tak trochu Cimrman, tak trochu Forrest Gump. To je Boryš

Jak důstojně a ještě důstojněji oslavit sto let od založení Československa. Tak by se dala vyjádřit snaha velkých domácích scén, z nichž některé volí českou klasiku dramatické či operní literatury. Pro mírnou nadsázku se rozhodli tvůrci inscenace Boryš umí po skalinách.

Vzešla z již osvědčené spolupráce Západočeského divadla v Chebu a Činohry Karlovarského městského divadla. (Na vysvětlenou: karlovarský soubor byl ze zvůle tamního magistrátu zrušen v roce 2004, od té doby fungovalo divadlo jako stagiona, načas mělo budovu pronajatou Divadlo Bez zábradlí. V roce 2011 byl částečně obnoven činoherní soubor, ale valnou část programu divadla tvoří zájezdová představení.)

Režisér Zdeněk Bartoš spolu s choreografkou Ivanou Dukić stvořili postavu legendárního horolezce Vlastimila Boryše, jehož jméno se dostalo až do české hymny. Tak trochu Jára Cimrman, tak trochu Forrest Gump. Tajemný a stále žijící hrdina prostupuje významnými milníky historie a ocitá se všude tam, kde se píší dějiny. Po horách skáče jako kamzík a když je potřeba – vyšplhá a uteče.

A co je na Boryšovi sympatické: připomíná hlavně reálie a souvislosti spjaté se západočeským regionem. Narodil se českému otci a německé matce, která sloužila na zámku Chyše a během manželských neshod si často posteskla: Že já si nevzala Čapka. Jako malý kluk miloval Vlastík Boryš knihy a jezdil si pro ně ke knihkupci K. H. Frankovi do Lokte.

V roce 1938 prošvihnul rande, když na Divadelním náměstí ve Varech řečnil Hitler. Nikdy nepochopil, proč bylo náměstí tak nacpané, když se později ukázalo, že tam vlastně nikdo nebyl. Sloužil jako letec u RAF, stál u zrodu Remosky. V době normalizace chtěl namísto standarty pověsit nad Pražský hrad šedé tesilky. A tak dále. Byla by škoda prozrazovat celé Boryšovo curriculum vitae – je důmyslně a zábavně poskládané.

Celou recenzi Michaely Svobodové si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.