V Česku se najdou desítky památkově chráněných objektů, které potřebují opravu. Některým stačí méně rozsáhlé zásahy, jiné čekají na záchranu před zchátráním. Zpravodajové České televize natáčeli o těch šťastnějších památkách, které už mají rekonstrukci jistou.
Usedlost Cibulka poslouží jako hospic
Chátrající usedlost Cibulka v Praze-Košířích koupila Nadace rodiny Vlčkových. V rozsáhlém komplexu budov a zahrad plánují dětský hospic s paliativním střediskem, ale také kavárnu nebo vzdělávací a komunitní prostory pro veřejnost.
Ve čtrnáctém století dvůr patřil Jindřichu Názovi, písaři královské kuchyně Karla IV. Současnou, empírovou podobu se stájemi a hospodářskými staveními získal až na začátku devatenáctého století.
O budoucnosti nevyužitého areálu o rozloze 11,5 tisíc metrů čtverečních se hovoří od devadesátých let minulého století. V roce 1989 totiž přešel do soukromého vlastnictví. Potom prázdnou usedlost několikrát obsadili squatteři. Ti měli dokonce v letech 2012 až 2015 s předešlým majitelem uzavřenou smlouvu. Po jejím vypovězení ale odmítli areál opustit, nakonec je musela vyvést policie.
Noví majitelé plánují do usedlosti investovat až 350 milionů korun. Dokončení rekonstrukce se očekává v roce 2026.
Šumperský „kulturák“ dokládá socialistickou architekturu
Svědkem kvalitní architektury z dob socialistického Československa je Dům kultury v Šumperku. Hrozila mu demolice, nakonec se dočká rekonstrukce, ta ale začne až za čtyři roky. Ve zchátralém a technicky dosluhujícím objektu z osmdesátých let se skrývají interiéry s překvapivými uměleckořemeslnými detaily a originálními ukázkami sklářského řemesla.
„Ceněné jsou dnes i kazetové obklady, kazetový strop, kovové ozdoby na schodišti a ve velkém sále vždy upoutají návštěvníky veliká světla mistrů sklářů,“ upřesnila jednatelka šumperského „kulturáku“ Hana Písková.
K zajímavostem patří také opona s geometrickými vzory, kterou nechali vyrobit na konci sedmdesátých let v gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí. Po rekonstrukci dozná změny především exteriér, budovu chtějí architekti zahalit do jakéhosi průsvitného pláště.
Jurkovičovy lázně, které samy potřebují péči
Renovace se už dočkaly kdysi populární říční a sluneční lázně a Vodoléčebný ústav v Luhačovicích. Areál z dílny architekta Dušana Jurkoviče z počátku minulého století je už několik let zavřený, vzniknout by zde mělo muzeum. „Pokud bychom to neudělali, asi definitivně přijdeme o dotaci. Také stav památky už byl poměrně složitý,“ připouští generální ředitel Lázní Luhačovice Eduard Bláha.
Zvenku dostanou budovy svůj původní vzhled, uvnitř ale budou úplně jiné. Například někdejší sirné a slatinné lázně se promění na palmový skleník. V okolí přibydou pocitové chodníky a potůček. Záchrana památky přesáhne 100 milionů korun, první návštěvníci se do ní podívají za dva roky.
Z novorenesančního paláce komunitním centrem
Z Liebiegova paláce v Liberci bude komunitní centrum s mnoha možnostmi využití. Rekonstrukce památkově chráněného objektu je na začátku, stát bude přes dvě stě milionů korun. Novorenesanční budovu si nechal postavit baron Johann Liebieg mladší, potomek zakladatelů textilního průmyslu na severu Čech.
Od padesátých let sídlila v paláci oblastní galerie, od roku 2014 objekt chátrá. Kromě kompletní rekonstrukce budovy, jejíž dřevěné části jsou z většiny napadeny dřevomorkou, bude obnoveno někdejší propojení oranžerie s terasami a parkem, ale také atraktivní vyhlídka na Liberec. Hotovo by mělo být do konce roku.
Šedé laboratoře s překvapivým interiérem
Z devatenáctého století pochází také správní budova někdejšího Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu v Ústí nad Labem. Nedávno prošla celkovou nákladnou rekonstrukcí.
Mimo jiné se – poprvé od postavení – vrátila k původní šedé fasádě. Interiéry naopak využívají barevnost. Ve velké vstupní hale příchozí překvapí triptych z Ústí nad Labem z dob Rakouska-Uherska. Na malbě jsou zachyceny skutečné osobnosti tehdejší doby. Nástěnné malby zdobí i zasedací místnost. Ze stěn zde shlíží zástupci cechů, které stojí za slávou průmyslového Ústí.
Svému účelu dodnes slouží historické digestoře. Budova slouží jako výzkumný ústav a laboratoř. Veřejnosti není běžně přístupná, nahlédnout do ní ale mohou jednou za rok při dnech otevřených dveří.
Z generace na generaci
Více než dvacet generací jednoho rodu postupně obývalo roubenku, která stojí v Jasenné na Vsetínsku už od roku 1748. Vzácně dochované dřevěné stavení je národní kulturní památkou. Dědičkám docházely síly i peníze na náročnou péči, lákavé nabídky soukromých kupců odmítly a prodala ji za odhadní cenu Národnímu muzeu v přírodě.
Vzácně dochované dřevěné stavení sloužilo jako úřadovna fojta, který zde mohl provozovat také nálevnu, nebo šatlava. Nyní roubenku čekají úpravy za miliony korun, potřeba je bezpečnostní systém či nová elektroinstalace. Zpřístupnění návštěvníkům plánuje muzeum za dva roky.
