Rozhovory z Cannes: Chtěl jsem raději do Ruska než do Hollywoodu, přiznává režisér Kuosmanen

Laura je Finka, která studuje na vysoké škole, Ljoha je ruský horník. Setkají se ve vlaku, cestu napříč Ruskem do Murmansku musí absolvovat v malém kupé. Zdánlivě běžný příběh o dvou lidech, kteří v sobě postupně najdou zalíbení, natočil finský režisér Juho Kuosmanen. Film Kupé č. 6 (Hytti Nro 6) ve světové premiéře uvedl aktuální festival v Cannes v hlavní soutěži. Režisér při té příležitosti poskytl webu ČT24 rozhovor.

Film jste natočil podle románu finské spisovatelky Rosy Liksomové. Proč jste děj oproti předloze změnil, mimo jiné ho posunul do devadesátých let?

Když jsem poprvé i podruhé přečetl knihu, měl jsem za to, že ta kniha se nedá zfilmovat. Pak jsem ale potkal autorku Rosu Liksomovou a ta mi řekla, že mi dává svobodu podniknout s knihou cokoliv.

Hodně jsme měnili – přesunuli jsme děj ze Sovětského svazu osmdesátých let do Ruska devadesátých let, jelo se jinam, hlavní hrdiny jsme k sobě víc věkově přiblížili, náš horník je mladší, a dokonce jsme ho přejmenovali z Vadima na Ljohu.

Naše postavy nemají mobily a další moderní věci dnešní doby, což bylo trochu záměrné, i když nechci být nostalgický, nechci zůstat v minulosti, nemyslím si, že všechno bylo lepší dřív. Pak už jsem měl pocit, že je to úplně jiná story než v knížce. Když ale Rosa Liksomová v Cannes film uviděla, řekla mi, že jsem ducha románu vystihl naprosto dokonale.

Z vašeho filmu je cítit určitá fascinace Ruskem. Proč máte Rusko rád a jakého druhu ta fascinace je?

Nemluvím rusky, je to pro mě trochu vzdálené, ale mám určitou lásku k Rusku. Ale dneska tam každý mluví anglicky, takže je snazší se dorozumět a po té zemi cestovat. Cítím se mnohem víc doma v Rusku než třeba ve Švédku, když tam přijedu na návštěvu. V Rusku se člověk nemusí přetvařovat.

Oni nic nepředstírají. Vypadá to, že jsou nezdvořilí, že jsou na sebe hrubí a jeden druhého si nevšímá, ale když jednáte s lidmi ve Švédsku, musíte být rafinovanější a víc společenský. V Rusku je pro mě lepší komunikace a mám pocit, že si tam mnohem líp s lidmi rozumím. Ve Švédsku se trochu cítím jako člověk, kterého vyhodili ze školy, ale v Rusku ne.

My ve střední Evropě máme zkušenost s ruskou mentalitou a tomu humoru a absurditě mnoha situací dobře porozumíme. Myslíte, že to podobně budou vnímat i diváci na Západě?

Já doufám, že lidi na Západě tu absurditu můžou taky chápat. S překladem se v tomto filmu spousta věcí ztratí. Kdo rozumí rusky, bude filmu lépe rozumět. Je to suchý humor, který člověk nepochopí na první čtení.

Jenom doufám, že film bude fungovat i v jiných zemích, protože emoce jsou stejné všude. Takže nejtěžší část filmu bylo udělat dobře titulky, protože nešlo přeložit úplně všechno. Můžete přeložit informaci, ale nemůžete přeložit náladu. Vlastně je to pro mě první film v cizím jazyce.

Obvykle filmaři točí svůj první cizojazyčný film na Západě a v angličtině, vy jste na to šel geograficky i jazykově poněkud obráceně…

Když se mě ptali, jestli bych nechtěl pracovat v Americe v Hollywoodu, řekl jsem, že bych chtěl do Ruska.

Máte nějakou osobní zkušenost s dlouhou cestou vlakem napříč zemí?

Jel jsem do Ulánbátaru. Dva týdny jsem byl ve vlaku a dva v Mongolsku. Fascinovalo mě – a doufám, že ve filmu je to také poznat – jak jsou lidé na velmi malém prostoru a jak se jim země míhá za okny. Úplně jinak vnímáte sílu okamžiku.

Kupé č. 6 vzniklo ve finsko-estonsko-německo-ruské koprodukci. Jaké jsou mezi těmito zeměmi kulturní vztahy?

Ministerstvo kultury v Rusku by nikdy nepřispělo na tak malý film jako vedlejší koproducent, i když tady to udělali. Rusové mají svou představu o tom, jaké filmy podporovat. A chtěli by, aby se točilo na jiných místech. Jinak ale myslím, že natáčet v Rusku bychom mohli více. Mají skvělé lokace a natáčení pro mě tam bylo příjemné. S Estonskem máme čilé vztahy a s nimi točíme hodně.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 17 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 21 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...