Po více než půlstoletí se nového českého překladu dočkala povídková sbírka Skořicové krámy, která patří k nejznámějším knihám Bruna Schulze. Polský židovský spisovatel a výtvarník v ní zobrazil haličské maloměsto na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Své rodné město vykreslil Schulz ve Skořicových krámech bohatým jazykem. Květnatě vylíčil své dětství i proměny svého otce. „Nezapře, že chtěl být výtvarným umělcem daleko víc než spisovatelem. Knihu doprovázejí i jeho kresby, které ale nejsou původně určené jako ilustrace,“ podotýká básník a autor nového překladu Petr Motýl.
Bruno Schulz se narodil v roce 1892 v Drohobyči, tehdy ležící v rakousko-uherské monarchii. Později město připadlo Polsku, Sovětskému svazu a dnes se nachází na území Ukrajiny. Schulz pracoval jako učitel kreslení. Skořicové krámy byly jeho prvotinou, ve světě je kniha známá i pod názvem Ulice krokodýlů.
„Jsou v ní nejrůznější motivy od nostalgie, hledání ztraceného času, vyvolávání městečka, ve kterém autor žil celý život, až po morbiditu a hnus. Ve velké rovnováze to drží židovská tradice,“ míní Motýl.
S Kafkou sdílel pohled na svět
Bruno Schulz se svou snoubenkou také přeložil Proces Franze Kafky. Právě k pražskému německému spisovateli bývá často přirovnáván. „Oba autory spojuje, že pod velmi tenkou slupkou skutečnosti vidí fantasmagorický, pokřivený, úplně jiný svět, do kterého se dá velmi snadno vstoupit,“ říká Motýl.
Za druhé světové války nacisté v Drohobyči zřídili ghetto. Schulz plánoval utéct, byl ale zastřelen německým vojákem. Chystaný román nazvaný Mesiáš už nedokončil. „Údajně ho Bruno Schulz považoval za to nejlepší, co napsal, ale ztratil se,“ dodal překladatel.
Přetrvaly ale malby, které Schulz vytvořil pro dětský pokoj velitele SS. Fresky objevili až dokumentaristé v roce 2001, brzy poté byly přesunuty do jeruzalémského památníku Jad vašem – podle některých odborníků neprávem a za pomoci úplatků.
