„Smekám a nezapomenu.“ O vzpomínky na zesnulého Jiřího Menzela se dělí rodina i kolegové

„Jiřinko náš milovaný, nejstatečnější ze všech statečných. Včera večer doma v našich náručích tvoje tělo opustilo náš pozemský svět. Bylo nám velkou ctí, že jsme tě mohly doprovodit na tvojí poslední cestě. Tvoje láska ke mně a našim holkám byla láskou, která si neklade podmínek,“ napsala Olga Menzelová v neděli večer na sociálních sítích. 

Držitel filmového Oscara prodělal před třemi lety náročnou, mnohahodinovou operaci mozku po zánětu mozkových blan. Po lékařském zákroku byl následně několik týdnů udržován v umělém spánku, později se o něj starala jeho manželka v domácí péči. 

„Bylo to výjimečné. Děkuju i za ty těžké poslední tři roky. Stále jsi mi pomáhal. Svou statečností, chutí, neobyčejnou vůlí do života a humorem. Smrtí nic nekončí a věřím, že se setkáme, ať už v jakékoliv podobě. Není možné, aby to tak nebylo. Hladím tě a milujeme tě z celého srdce navěky. Tvoje holky. Olinka, Anička, Evička,“ píše se v příspěvku jeho manželky. 

Bez veřejného rozloučení

S posledním rozloučením přístupným veřejnosti rodina neopočítá, prozradila Míla Řádová, která byla několik desetiletí pravou rukou zesnulého filmaře.

„Nepřál si žádný pohřeb, žádné oficiální rozloučení, až bude známo místo, kde budou uloženy jeho ostatky, tak to sdělíme. Pak bude možné přinést kytičku tam, teď se s ním ale musí rozloučit každý po svém,“ uvedla.

Svěrák: Byl tvůrcem jedinečného humoru

„Měli bychom na něj vzpomínat zvesela, protože byl tvůrcem jedinečného humoru,“ nabádá Zdeněk Svěrák. S Menzelem spolupracovali na dnes už komediálních klasikách Na samotě u lesa a Vesničko má středisková. Potkali se ale také v Divadle Járy Cimrmana, kde Menzel v časech filmařské nemilosti hrál.

„Stavěl pomníčky hodným lidem. Vezměte si už Ostře sledované vlaky, kdy Neckář hrál nevinného kluka, nebo děda Komárek ve filmu Na samotě u lesa. Ve Vesničko má středisková je zase tím hodným závozník Otík,“ upozorňuje také Svěrák.

„Smekám a nezapomenu,“ slíbil na Twitteru režisér Jiří Hřebejk, který Menzela obsadil do vedlejší role ve svém filmu Medvídek. „Jiří Menzel odešel, ale jeho dílo tady zůstává s námi, v tom je útěcha,“ dodal v rozhovoru pro Českou televizi.

Vášáryová a Huba: Menzel si jako filmař uměl trvat na svém

Nezapomenutelné bylo setkání s uznávaným režisérem i pro slovenského herce Martina Hubu. Zahrál si v posledním Menzelově snímku Donšajni. „Jirka nementoroval, nezvedal prst, ale zároveň uměl trvat na svém a navzdory své zdánlivé křehkosti, vždy dosáhl, co pokládal za správné,“ přiblížil Menzelův režijní přístup. 

Herečka Magda Vášáryová se s Menzelem setkala při natáčení Postřižin, jedné z adaptací textů Bohumila Hrabala. „Byl na nás velmi přísný. A když jsme neudělali všechno tak, jak si představoval, tak se na nás hněval. Ale protože měl velmi rád čokoládu, tak jsem měla vždy po ruce malé čokoládičky, kterými jsme mu vystlala cestu k nám, a pak jsme už mohli dál pracovat,“ připojila i svou vzpomínku. Režisér ji později prý přemlouval, aby s ním natočila film Krasosmutnění, který měl být pokračováním Postřižin, ale Vášáryová už se na plac vrátit nechtěla.

Zelenohorská a Klimeš: Menzel rozuměl lidem

Pro herečku Jitku Zelenohorskou se stalo osudovým obsazení do Menzelova celovečerního debutu. K ikonickým scénám tuzemské kinematografie patří razítkování jejího pozadí v Ostře sledovaných vlacích. Menzel si ji vybral i pro následující Zločin v šantánu a Skřivánky na niti, kteří skončili v trezoru. „Jsou lidské, ať je to komedie, nebo smutnější příběh, umí lidi krásně podat,“ oceňuje na jeho snímcích Zelenohorská.

Podobně Menzelův rukopis vnímá i filmový historik Ivan Klimeš. „Všechny jeho filmy spojuje jeho vztah k člověku. Projevuje se ve zvláštní něze, laskavosti, pochopení. Nevybavuji si, že by v jeho filmech bylo někdy ztvárněno zlo ve vazbě na jednu postavu.“

Zahraniční média zmiňují úspěchy i novou vlnu

Klimeš je přesvědčen, že Menzel zanechal nezanedbatelnou stopu v dějinách české kinematografie a i v mezinárodním kontextu. Přestože svou zahraniční příležitost po vítězství v Oscarech režisér nevyužil naplno, místo Hollywoodu dál žil a tvořil v Československu.

Menzelově úmrtí se věnují i zahraniční média. Nekrolog vydal například magazín Variety nebo web The Hollywood Reporter, který vyjmenovává režisérovi úspěchy na zahraničních festivalech. Francouzská televize BFMTV na svých stránkách zmiňuje ocenění komandér francouzského Řádu umění a literatury.

Další média, mezi nimi The Guardian, zdůrazňují Menzelův obdiv k Hrabalově schopnosti vidět lidi takové, jací opravdu jsou. Bez povšimnutí nezůstává ani spojení Menzela s Milošem Formanem, oba byli představiteli československé nové vlny. 

Ředitel NFA: Je potřeba točit filmy, ať se děje, co se děje

Ředitel Národního filmového archivu (NFA) Michal Bregant připomíná, že Menzel byl také filmovým hercem: „Měl osobnost, kterou kamera milovala. Ať už to byly role v mládí, jako třeba Arnoštek v Rozmarném létu, nebo poslední role ve filmu Tlumočník, tak se vždycky skromným hereckým projevem dokázal přizpůsobit roli a nechal se kupodivu dobře vést i jinými režiséry.“

Jako tvůrce chtěl Menzel podle Breganta lidi především potěšit. „A to byl základ toho, že se pohyboval po celou dobu mezi úspěchem a popularitou. To byly dva klíčové aspekty jeho práce a také jeho ambicí. Hlásil se velmi intenzivně k Otakaru Vávrovi jako ke svému učiteli a jeho heslu, že je potřeba točit filmy, ať se děje, co se děje, protože diváci to očekávají,“ podotýká Bregant. 

„Jirka Menzel není nahraditelný,“ nepochybuje jeho dvorní kameraman Jaromír Šofr. „Jeho upřímnost a odvaha za všech okolností. Na široké škále mravních hodnost stál na opačném konci, než byli patolízalové a podvodníci. Nebál se mocných.“

Z televizního archivu

Jiří Menzel byl hostem mnoha pořadů České televize. Připomeňte si některé rozhovory, které s ním ČT natočila: